S někým si osud zahraje opravdu divokou hru. Tamara se poprvé vdávala velmi mladá, po rozvodu léta žila sama a na to, že by se znovu sešla ve společné domácnosti se svým exmanželem, vlastně nikdy ani nepomyslela.

Vdávala jsem se, když mi bylo devatenáct. S mužem jsme spolu chodili jen pár měsíců. Důvodem sňatku bylo hlavně to, že jsem nečekaně otěhotněla. Do svatby se mi moc nechtělo, ale rodina mě přemluvila, co by si prý okolí pomyslelo o svobodné matce? Podřídila jsem se, i když jsem podvědomě cítila, že nedělám vůbec dobře. S mužem jsme se totiž nestihli příliš poznat ani jsme spolu do té doby nežili v jedné domácnosti. Sestěhovali jsme se až pár měsíců po sňatku.

S tchýní jsme se nesnesly

Azyl nám poskytli Romanovi rodiče. V jejich bytě 3+1 jsme se tísnili v pěti lidech, a ještě mělo za pár měsíců přibýt mimino. Snad ani nemusím říkat, že o vypjaté situace nebyla nouze. Vše se vystupňovalo ve chvíli, kdy jsem musela zůstat doma na rizikovém těhotenství. S tchyní jsem si prostě nesedla, dohadovaly jsme se o každé drobnosti.

Odešla jsem od něj

A můj muž raději od každého sporu dal ruce pryč, nic nechtěl řešit. Navíc se začal z práce vracet každý den o něco později, tu se zdržel s kamarády, tu zašel na fotbal. Lezlo mi to na nervy, a tak jsem si jednoho dne sbalila kufr a odešla zpátky k rodičům. Doufala jsem, že Romanovi dojde, že u nich není možné žít, a odstěhuje se za mnou. Ale nestalo se tak, prý by to nedělalo dobrotu. Trápilo mě to, ale říkala jsem si, že se to jistě s narozením dítěte nějak samo vyřeší. Vyřešilo se to, ale úplně jinak, než jsem předpokládala.

Pár dnů po narození dcery za mnou přišel Roman a bez vytáček mi sdělil, že se zamiloval a chce se rozvést. Ve stejnou chvíli jsem zažívala největší životní radost i bolest. Nechtěla jsem však dělat problémy, nechtěla jsem se hádat, na rozvod jsem proto bez řečí přistoupila.

Žil sám

Šlo to hladce, o dceru totiž manžel mnoho zájmu nejevil. Další roky byly náročné, měla jsem se co otáčet, abych nás uživila. Naštěstí nás s malou u sebe nechali rodiče bydlet. Když bylo dceři šest, přestěhovaly jsme se spolu do pronájmu. V tu dobu nás začal občas navštěvovat Roman, malou si brával na odpoledne ven. Když ji vracel, chvíli poseděl, popovídali jsme si, dali si spolu kávu. Jeho vztah mu nevyšel, žil sám.

Pak se objevil ten pravý

Já za těch šest let od rozvodu pár románků prožila, ale za moc to nestálo. Všichni muži vycouvali, když se dozvěděli, že mám malou dceru. Hlavu jsem si s tím příliš nelámala, byla jsem mladá a říkala si, že se ten pravý určitě jednoho dne objeví. Že to však bude můj bývalý manžel, mě ani ve snu nenapadlo.

A přece se tak stalo. Od společného posezení u kávy to byl už jen krůček ke společným výletům, dovoleným, večeřím při svíčkách. Najednou jsme měli čas se poznávat a já zjistila, že si právě s tímhle chlapem mám co říct. Když mě po ročním sbližování požádal o ruku, neváhala jsem, věděla jsem, že jsme oba dozráli a že oba toužíme po zázemí a dokonalé rodině. Naše rodiče oznámení o svatbě zaskočilo, ale na druhou stranu jim bylo jasné, že i pro malou je lepší, když ji budou vychovávat její biologičtí rodiče.

Máme (opět) kompletní rodinu

Za pár let od druhého sňatku se nám narodil syn a rodina je od té chvíle zcela kompletní. Věřím, že šlo o správný krok a že v mém případě nebude rozhodně platit okřídlené rčení Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš… Zatím jsem totiž opravdu šťastná.  
Čtenářka Tamara