Středa 23. září 2020
Svátek slaví Berta, zítra Jaromír
Polojasno 25°C

Příběh čtenářky: Našla jsem svou dětskou lásku

12. května 2012 | 06:13

"Vyrůstali jsme v jedné ulici, v jednom domě. Společně jsme chodili na první stupeň základní školy, dokonce jsme po celou tu dobu spolu seděli v jedné lavici. Pavel byl můj velký kamarád a možná jsem ho tehdy i se svojí dětskou naivitou milovala," vzpomíná čtenářka Olga.

 

Líbilo se mi, jak je Pavel na svůj věk rozumný. Nikdy mu nevadilo hrát si holkou, klidně mě přivedl i do klučičí party. Nepříčilo se mu pomáhat mi s úkoly nebo klidně i s nějakou domácí prací, když jsem nemohla ven dřív, než ji dokončím. Byl to zkrátka fajn kluk.

Jenže když jsme přecházeli na druhý stupeň základky, vážně onemocněl. Celý rok byl po nemocnicích, podstupoval bolestivá vyšetření a zákroky. Do školy tehdy skoro vůbec nechodil. Chodila jsem za ním, nosila mu úkoly, dělala mu společnost.

V tu dobu se mu rozvedli rodiče a maminka se rozhodla, že se společně s Pavlem přestěhují do dvě stě kilometrů vzdáleného města. Psali jsme si, párkrát se ještě navštívili, ale pak jsme se dvacet let neviděli.

 

Po letech nás svedla Praha

 

Potkali jsme se čirou náhodou v Praze na ulici, ve městě, kam to každý z nás měl z domova pěknou řádku kilometrů. Udělalo mi to radost a i na Pavlovi bylo vidět, že je potěšený, protože mě hned zval na kávu, že musíme probrat náš život.

Nebylo to zrovna veselé povídání. Před rokem mu zemřela manželka a on byl na osmiletou dceru sám. Já v té době žila v nefungujícím manželství.

Měla jsem sice všechno, co jsem si kdy přála, ale manžel měl kolem sebe i další ženy. Nejhorší na tom bylo, že se tím vůbec netajil. Trápilo mě to, ale neměla jsem sílu náš vztah utnout.

 

Stará láska byla důvod k rozvodu!

 

A najednou byl Pavel důvodem, proč jsem do bolavé situace „řízla“. Začali jsme se totiž pravidelně vídat, jezdila jsem k němu každý víkend. Manželovi to neuniklo, tak jsem šla s pravdou ven. Byl z toho opařený, asi nečekal, že i mě může ještě někdo chtít.

Naštěstí mi ale nedělal potíže, rozvedli nás vcelku rychle. A já se okamžitě odstěhovala k Pavlovi. Moji synové už byli stejně dospělí a měli svůj život.

Samozřejmě se počátky našeho soužití s Pavlem neobešly bez potíží, protože jeho dcera mě dlouho nechtěla vůbec přijmout, ale zvládli jsme to. Dnes je to už sedm let.

Nevlastní dcera ke mně nakonec přilnula a já k ní. Společně si užíváme rodinnou idylku. S Pavlem jsme se sice zatím nevzali, ale do budoucna o tom vážně uvažujeme.

Čtenářka Olga

Autor: Kateřina Pokorná, Kbak