Bylo to před prázdninami roku 2009, kdy tehdy čtrnáctiletou Lucku z ničeho nic začala bolet kyčel. Do té doby byla celkem sportovně založená. Byla aktivní mažoretka, dokonce vyhrála soutěž miss mažoretka a také byla členka mladých hasičů.

Tomu mělo být ze dne na den konec. Na konci prázdnin navštívila s bolestmi lékaře. Po několika vyšetřeních a lécích, které nezabíraly, padla i diagnóza: zhoubný nádor. „Bylo to hrozné zjištění, ale protože se doktor přikláněl spíš k cystě, ráda jsem mu věřila a nádor jsem si nepřipouštěla,“ celkem logicky vysvětluje mladá slečna.

Jak říct dceři, že má rakovinu?

Cystu jí nakonec také odoperovali. Když Lucka byla po operaci, nastala zrovna chřipková epidemie, a tak za ní rodiče delší dobu nesměli. Pak přišel čas, kdy jí měli pustit domů.

„Najednou mi zavolala, že něco není v pořádku, že jí prý nepustí. Tak jsem okamžitě volala do nemocnice, co se děje a nechtěla jsem tam jet, pokud mi neřeknou, že si odvezu Lucku domů,“ přibližuje její maminka Hanka. "Tak nakonec řekli, ať tedy přijedu.“

Návštěva to ovšem nebyla nijak pozitivní. „Mamce tehdy řekli, že jde o nádor, že mě musí převézt do Motola v Praze, a že mi to má nějak šetrně sdělit,“ vypráví Lucie.

Jak ale říct dospívající dceři, že má rakovinu? Nejen to se honilo hlavou maminky Hanky. Samozřejmě sama byla výsledky naprosto zdrcená. „Nemůžete tomu uvěřit, myslíte si, že je to jen sen. Že se vzbudíte a dcera znovu půjde do mažoretek.“

Pak ale nabrala síly a postavila se k problému čelem: „Nikdy jsem svým dětem nelhala, a to jsem chtěla i od nich. Tak i teď jsem řekla vše na rovinu, s tím, že jsem to nazvala „blbem“, kterého nenecháme vyhrát,“ vzpomíná na jeden z nejtěžších okamžiků svého života paní Hana.  

Kdy jde opravdu o život?

To, co Lucii pak čekalo, byl dlouhý a velmi těžký maratón léčby. Chemoterapie, operace kyčle, kdy dostala umělý kloub a dalších několik sérií chemoterapií. V té době jí byla velkou oporou nejen máma, ale i táta, který s ní trávil veškerý čas, když máma, musela nastoupit na plno do práce (coby účetní v době výplat).

„Jinak mi můj šéf dal volný režim a mohla jsem dělat všechno přes počítač z nemocnice. Můj muž byl ale naprosto skvělý, zvládal to úžasně,“ podotýká paní Hana.

Lucii samozřejmě slezly vlasy. Katastrofa pro každou ženu, natož pro dívku v pubertě! Brala to však statečně, tak jak to je. „Čekala jsem to, tak jsme je hned s mámou oholily,“ říká jen. Byla v té době vlastně ráda, když jí po chemoterapiích nebylo zrovna špatně.

Další hrůzný okamžik zažili, když Lucka po sérii chemoterapií v roce 2010 skončila na JIPce. „Měla čtyřicítky horečky a byla úplně vysílená, protože, co snědla, vyzvracela. Nemohla jsem odejít z práce, byl tam s ní táta, ale ta beznaděj byla nekonečná. Asi každých pět minut jsem volala, co s ní je…“ přibližuje Hanka.

Nezapomněla žít a našla si přítele

V době nemoci si ale Lucka našla přítele Radka. Znali se od vidění už nějakou dobu, ale při jejím pobytu v nemocnici si začali dopisovat a navázali hlubší vztah. Nemusela mu alespoň nic vysvětlovat, vše věděl od začátku.

„Po chemoterapiích jsem pak bez vlasů nosila paruku, a tak mě znala i jeho rodina. Když mi vlasy začaly znovu růst, tak jsem k nim po pár měsících přišla bez paruky, krátkovlasá a oni mě nepoznali. Ptali se Rádi, jestli má novou holku,“ vypráví Lucka úsměvnou historku.

Lucka naštěstí nezapomněla žít. Dobrá psychika je totiž nejlepší lék! Když se kloub po operaci usadil a zahojil a chemoterapie nebyla tak vysilující, klidně prý vyrazila na diskotéku. „To bych neměla vůbec přiznávat,“ směje se. "Měla jsem to samozřejmě zakázané." Její maminka ovšem dodává, že i za její podpory dcera mezi chemoterapiemi prošla dokonce tanečními!

„Samozřejmě to vůbec nesměla, protože měla oslabené bílé krvinky a hrozilo riziko jakékoliv nákazy. Ale když se cítila dobře a chtěla tam jít, dovolila jsem jí to. Byla jsem pro jistotu celou dobu s ní, a když se cítila unavená, tak netančila,“ upřesňuje paní Hanka.

Po dalších chemoterapiích se ale svalová činnost bohužel značně zhoršila a tak je nyní Lucka opět o berli a učí se znovu chodit.

Nejdůležitější je zdraví, zábava ale nesmí chybět

Nejvíc Lucku mrzelo, že kvůli léčbě chemoterapiemi zameškala první ročník obchodní akademie, kam měla právě nastoupit. Ne, že by byla tak vzorná studentka, ale bylo jí jasné, že o to hůř se bude v nové škole „zapisovat“ a pak i zvládat učení. Čím, že chce nakonec být? To je ještě ve hvězdách, teď je její hlavní plán: být zdravá a žít.

Když se jí zeptáte (jako já), jestli jí nemoc přinesla něco optimistického, odpoví, že se jí rozhodně přerovnal žebříček hodnot. A je vám hned jasné, že v jejím případě nejde o klišé.

Jak se jí tedy přerovnal? „Už pro mě nejsou nejdůležitější známky ve škole. Teď je na prvním místě opravdu moje zdraví,“ říká přesvědčivě. Lucky vyhlídky jsou naštěstí momentálně optimistické.

Proto se Lucka ani neváhala zapojit do fotografické kampaně nadace "Můj nový život" ve prospěch dětské onkologoe nemocnice v Motole. "Na té fotce jsem po chemoterapii a mám asi o 15 kilo míň, než teď. Když se tu vidím, jsem ráda, že to mám za sebou," upřesňuje jen.

Pevně doufá, že se úplně zotaví a znovu se stane aktivní mažoretkou. A jestli se přidá i k mladým hasičům? „Od nich jsem vlastně nikdy neodešla. Stačila jsem si totiž mezi léčbou udělat kurs na rozhodčí,“ uzavírá optimisticky akční mladá slečna Lucie Výborná.

Můj nový život (www. projektmujnovyzivot.com) Původním záměrem projektu MŮJ NOVÝ ŽIVOT bylo ukázat onkologicky nemocné děti v novém, pozitivním světle a na základě toho představit, nebo dokonce obhájit, profesi dětského onkologa. Je pro nás milým překvapením, že v tuto chvíli dopad projektu mnohonásobně překročil původně zamýšlený záměr. Projekt MŮJ NOVÝ ŽIVOT už není pouze výstavou výtvarných fotografií onkologicky nemocných dětí. Vstřícnost a angažovanost rodičů a samotných pacientů dělá z projektu iniciativu, která je novou příležitostí pro stávající i budoucí onkologické pacienty a jejich blízké. Rodiny léčených dětí nám s velkou otevřeností píší své dojmy z období nemoci, dělí se s námi o pocity z průběhu léčby, o náročné okamžiky ze života s onkologickou diagnózou. Menší děti malují obrázky k vystavení na webových stránkách. Pacienti se těší na splnění uvedených přání, která se chystáme realizovat z darů a finančních příspěvků na projekt. Od začátku je projekt MŮJ NOVÝ ŽIVOT nesmírným přínosem pro všechny zúčastněné. A navíc jsme si při fotografování, líčení, malování a převlékání do kostýmů užili všichni spoustu legrace.