2°C
Rodiče John a Maxine Fieldsend dávají vinu právě zdravé výchově ve škole, kde dětem přednášejí, jak se správně stravovat, přitom jim sami zdravé jídlo nedávají.
“Před tím syn jedl normálně, jako jiné děti, od té doby, co jim začali přednášet o zdravé stravě, začal být v jídle vybíravý,” tvrdí paní Fieldsend.
V říjnu loňského měl James při výšce 153 centimetrů alarmující váhu 29 kilogramů a tak rodiče vyhledali odbornou pomoc.
Jeho BMI (index tělesné hmotnosti) byl při tak nízké váze jen 14 a v jeho věku jakékoliv číslo BMI pod 18.5 ukazuje na opravdu závažný problém.
“Mě jen nezajímá jídlo. Obtěžuje mě jíst, ale to jak vypadám, je myslím v pořádku,” řekl lékaři James. Očividně nevnímal, že má nějaký problém.
Lékař diagnostikoval anorexii a varoval chlapce, pokud nezmění své stravování, bude ho muset hospitalizovat.
Začalo to obědy ve škole
“Na lekcích ve škole museli žáci prezentovat co všechno za den snědí. Za dravé jídlo dostali hvězdičku, za nezdravé křížek,” vypráví matka, jak synovo trápení začalo.
Školní jídelny ve Velké Británii neoplývají zrovna zdravou stravou, a tak začít dětem říkat, co nemají jíst a nedat jim k tomu zdravý výběr, nebylo tedy zrovna šťastné řešení.
A tak napřed James začal vynechávat obědy, protože “zdravě” naočkovaný odmítal jíst, pizzu, hranolky, smažená kuřata a rybí prsty, či zapékané těstoviny, které se tu dětem denně servírují. Zanedlouho však s jídlem začal zlobit i doma.
“Když jsem mu nabídla třeba brambůrky, ošil se, že to pro něj není zdravé. Pozřel jen libovou šunku, cereálie a jablka, nic jiného. Mysleli jsme napřed, že je jen vybíravý, že ho to přejde,” vysvětluje matka.
Chodila poslouchat, jestli dýchá
Když chlapci bylo 11 let, začalo jim docházet, že něco není v pořádku. Nejen, že výrazně zhubl, ale trpěl i bolestí kloubů, chudokrevností a bušením srdce. To všechno jsou už vážné důsledky podvýživy.
“Když trochu přibral, řekla jsem mu hned, že vypadá lépe, ale to pro něj bylo jasné znamení přestat zase jíst. Opakovala jsem mu, že jíst musí a zlobila se na něj, ale nepomáhalo to,” vypráví dál zoufalá matka.
Vypadá to, že James nakonec pochopil, že něco není v pořádku a podrobil se radám. Nyní už váží 36 kilogramů a jeho BMI se vyšplhalo na přijatelnějších 15,8.
Chce navrhovat počítačové hry
I jeho zdravotní stav se zlepšil, přesto stále nemá vyhráno. U této nemoci jde o začarovaný kruh, proto se i jeho rodiče obávají, že znovu začne hubnout.
Navíc není zrovna moc společenský, a pokud není ve škole, je pořád zavřený doma. “Se spolužáky se stýká jen ve třídě, jinak sedí doma u počítače a s přáteli se baví jen on-line,” přibližuje paní Fieldsend.
Pokud se však James ze svých trablů dostane, chtěl by jít studovat univerzitu a stát se designérem počítačových her. Jeho snem je pracovat v Japonsku a to už je velká motivace pro uzdravení.
