Sobota 19. září 2020
Svátek slaví Zita, zítra Oleg
Polojasno 20°C

Zpověď zoufalé matky: Moje dcera málem umřela vyhladověním

31. října 2011 | 05:00

Linda (15) byla už odmalička baculaté dítě s kulatými tvářemi a pár kily nadváhy. Vedle své drobné a hubené maminky Olgy (38)působila tak trochu nepatřičně. V pubertě však nastal úplný opak a dceři šlo doslova o život.

„Už v jejích jedenácti letech jsem měla menší velikost oblečení než dcera, ale nikdy mi to nevadilo. Linda je totiž strašně hodná, srdečná holka, která stejně jako život milovala i jídlo,“ vypráví Olga. 

Jenže takhle se na to dívala ona. Děti ve třídě a někteří příbuzní Lindinu nadváhu takhle velkoryse nevnímali.

„Sem tam přišla domů s pláčem. Děti umějí být kruté a posmívaly se jí, že je tlusťoška a manželka pro Shreka. Někdy jsem se kvůli tomu pohádala i s vlastní mámou, která jí vyčítala každé sousto.“

Do nějakých třinácti let to ale Lindu od jídla neodradilo a „jela“ si dál ve svém zavedeném stravovacím rytmu.

Zamilovanost dělá divy

„Je jasné, že holky v pubertě se chtějí líbit, a tak v období, kdy se Lindě začala zapalovat lýtka, musela řešit i svůj vzhled a s ním hlavně váhu,“ vzpomíná Olga na začátek hubnutí své dcery.

„Měla jsem z toho radost, protože si upravila jídelníček, hlídala kalorie i to, co jí. Neporušila své zásady ani na oslavě mých pětatřicátých narozenin. Chlebíček by prostě do pusy nevzala. Zhubla a moc jí to slušelo.“

Po roce Lindu někteří vůbec nepoznávali, protože ze cvalíka byla nádherná, štíhlá mladá dívka. Všichni ji obdivovali a kluk jejích snů ji konečně pozval na rande.

Jenže Lindino hubnutí bylo jako rozjetý vlak, který se nedá zastavit. „Časem mi došlo, že už nejí skoro nic. Byla jako kostlivec. Domlouvala jsem jí, prosila, seděla nad ní, aby něco snědla, ale nedalo se s ní hnout."

Nebezpečně hubená

Pak mi ze školy volali, že zkolabovala a museli ji nechat odvézt do nemocnice. Jela jsem okamžitě za ní. Byla bledá jako smrt, připojená na kapačky a mně v tu chvíli došlo, že jí jde o život.

"Věděla jsem, co je mentální anorexie, ale teď se to týkalo mé milované a krásné dcery. Brečela jsem nad jejím hubeným tělem a pořád dokola si opakovala, že je to moje chyba.“

„Měla jsem si toho všimnout dřív, měla jsem zabránit všem, aby se jí za tloušťku posmívali, měla jsem… já nevím co,“ pláče Olga.

Dnes se Linda léčí, pár kilo přibrala a je odhodlaná do své nemoci znovu nespadnout. Olga spolupracuje s psychology i lékaři a snaží se dceři pomáhat.