„Asi po půl roce, na podzim 1998, mě vyvedl ze sklepa. Zase jsem dýchala čerstvý vzduch. Vzal mě nahoru umýt se. »Jestli budeš křičet, zabiju tě!«, řekl mi a pak mě celou dobu sledoval, jak jsem se myla,“ vzpomíná Natascha, jak ji Priklopil poprvé vzal nahoru do domu.
První krvácení
„Jednoho rána, bylo mi dvanáct, mě probudily bolesti v břiše. Na prostěradle byla krev. Únosce to rozrušilo a od té doby se ke mně už nechoval jako k dítěti. Už jsem pro něj byla dospělá, a tak mě bral nahoru, abych mu uklízela a sloužila,“ odhaluje Natascha, jak se únoscův vztah k ní během let proměnil. Dívka pak musela třeba do úmoru drhnout podlahu v kuchyni.
Natascha vzpomíná i na první noc mimo úkryt, kterou strávila v Priklopilově posteli! „Když mi bylo čtrnáct, vzal si mě na noc k sobě. Ačkoliv byl v mnoha ohledech krutá bestie, v posteli ne. Nešlo o sex. Tyran, který mě přes den mlátil a svazoval, chtěl v noci jen obejmout,“ tvrdí Natascha. Několik dní poté ji vzal Priklopil poprvé z domu, do obchodu. „Ani slovo, nebo všichni umřou!“ varoval Nataschu únosce, který u ní celou dobu stál.
Záblesk naděje
Cestou z obchodu svitla Natasche naděje na záchranu. Priklopilovo auto zastavila policie. „Očima jsem policisty prosila, aby si mě všimli. V duchu jsem křičela »Pomoc!«, vzpomíná dívka na okamžiky naděje, po kterých následovalo zklamání. „Jen zkontrolovali doklady od auta a pak nám popřáli šťastnou cestu.“
Další naděje svitla, když vzal Priklopil dívku k osmnáctinám lyžovat. „Pustil mě na záchod. Poprvé po osmi letech jsem byla sama. Na toaletě byla žena, ale nedokázala jsem promluvit, z mých úst vyšlo jen slabé pípání. Žena se jen přátelsky usmála a odešla,“ popisuje Natascha.
Jak nyní vyplynulo ze spisu vyšetřovatele, který spáchal sebevraždu, byly do únosu Kampusch zapleteny kromě Priklopila i další osoby.