2°C
Když Priklopil Nataschu 2. března 1998 unesl, odvezl jí k sobě domů, kde jí zavřel do sklepa pod garáží. Tehdy desetiletá Natascha na to dnes s hrůzou vzpomíná:
Smradlavá kobka
„Strčil mě dovnitř, zabouchl těžké betonové dveře a najednou jsem byla úplně sama kdesi v podzemí. Začala jsem plakat. Moje cela měřila šest kroků na délku a čtyři na šířku. Chodila jsem sem a tam jako tygr v kleci,“ popisuje Natascha první pocity ve sklepě o ploše 5 m².
„Sama jsem se tam bála. Mým jediným společníkem byla žárovka ve stropě, jinak jsem byla celé hodiny sama. Později mě z ostrého světla začaly příšerně bolet oči. Ve sklepě navíc hučel větrák, a když se přehřál, nesnesitelně smrděl, “ vzpomíná na život v zajetí mladá Rakušanka.
Nic nesměla
Priklopil Nataschu zpočátku navštěvoval jen s jídlem a když ji chodil mýt. „Stoupla jsem si do dřezu a on mě myl, jako když umýváte auto. I zuby mi čistil, jako by mi byly tři roky,“ prozrazuje v knize Natascha.
„Jednoho dne jsem ho poprosila, ať mi přečte pohádku na dobrou noc. Vzal z mojí školní tašky knížku, lehl si vedle mě a začal číst. Později jsme spolu hráli i Člověče, nezlob se,“ vzpomíná dívka na své soužití s únoscem.
Natascha Priklopila požádala o magnetofon, aby mohla matce nahrát přání k narozeninám. „Drahá mami, daří se mi dobře, neměj strach. Všechno nejlepší, strašně mi chybíš,“ namluvila dívka vzkaz. Matka ho však nikdy neslyšela. O tom, jak Priklopil dívku později začal bít a mučit hladem, si přečtěte zítra.
