Malá Ashanti, která by právě měla nastupovat do druhé třídy na základní škole a hrát si se spolužáky, utíká život mezi prsty. Místo normálního dětství, zná jen nemocnice a jejími nebližšími přáteli jsou lékaři. V sedmi letech má tělo osmdesátileté stařenky. Trpí artritidou, má oslabené srdce.

Každá minuta je vzácnost

„Každý den se snažíme s dcerkou prožít naplno,“ svěřuje se nešťastná matka. „Je to moc živé a hodné děvčátko. Jsme na ní celá rodina moc pyšní. Snažíme se nebrat v potaz její zdravotní stav. Je to naše zlatíčko. Má silný charakter a když někde je, hned o ní každý ví,“ se smutným úsměvem dodává.

Ashanti má před sebou už asi jen třináct let života. Teď se její tělo dostalo do fáze starců v důchodovém věku a podle toho bude dál degenerovat. Už nyní nemá vlasy, mění se jí rysy v tváři. Holčička neměří ani metr a váží pouhých dvanáct kilogramů. Takové fyzické vyspělosti dosahuje tříleté dítě.

Když Ashanti chytí chřipku nebo jen obyčejný kašel, začíná boj o život. Přitom, když se narodila, nic ze začátku nenaznačovalo, že její život bude viset každou chvíli na vlásku. „Měla jsem normální těhotenství, nic zvláštního, opravdu. Já i lékaři jsme si mysleli, že je všechno v pořádku. Moc jsme se na děťátko těšili,“ vzpomíná matka.

Ze zdravého dítěte nemohoucí stařec

První známka toho, že je něco špatně, se projevila přišla tři týdny po narození. Novorozenec se z ničeho nic začal třást, měl křeče. Lékaři chvíli netušili. Vinili rodiče. Pak ale diagnostikovali progérii, nemoc, která způsobuje předčasné stárnutí organismu. Matka omdlela.

S osudem své dcery se ale postupně smířila. Nemohla jinak. Dítě milovala. Druhá narozená holčička už byla zdravá. Teď si všechny tři užívají života co to jde. Snaží se na nemoc příliš nemyslet.