9°C
Paní Ladislava toužila po spokojené rodině a klidném životě v severočeském Děčíně. Její první manžel ale byl voják z povolání, který měl divokou krev a rodinný život ho nelákal. Často se hádali a paní Ladislava tvrdí, že ji psychicky deptal. Věřila, že je usmíří první dítě, porod ale dopadl špatně. Pak se jim narodil syn Jiří, ale muže to nezměnilo. Vše směřovalo k rozvodu.
Manžel paní Ladislavy chtěl syna do své péče za každou cenu a začal být agresivní - dokonce jí vyhrožoval smrtí. Na radu svého právníka udělala vyčerpaná žena v roce 1988 největší chybu svého života. Souhlasila s tím, aby během rozvodových tahanic byl malý Jiří dočasně předán do péče otce. "On ho ale sebral a přes Rakousko zmizeli za oceán," vzpomíná dnes.
Matka zahynula, řekl Jiřímu otec
Jiřímu, kterému bylo změněno jméno na George, otec řekl, že jeho matka zemřela při autonehodě. Zoufalá žena kontaktovala policii, ale marně. Nic nešlo dělat, vždyť syn byl přece předán do otcovy péče. Šokovaná matka zůstala sama. Její bývalý jen napsal, že jsou v Kanadě. Tím kontakty zhasly.
Paradoxní je, že exmanžel paní Schrödrové pouštěl syna do České republiky každý rok na prázdniny. Jirka jezdil do Prahy za tetou a jeho máma byla zatím v Rumburku. Chyběla mu, ale nehledal ji, věřil otci, smířil se s tím, že maminka nežije. Měl jen jedno přání, vidět maminčin hrob. Tam ho otec nikdy vzít nemohl, vždy se na něco vymluvil a návštěvu hřbitova pokaždé odložili. "Nikdy mu neodpustím, co udělal, že mu tvrdil, že jsem mrtvá," říká dnes paní Ladislava a je znát, že některé rány čas nezahojí.
Po čase boj o Jirku vzdala. Udělala za vším tlustou čáru. Našla si nového přítele a narodil se jim syn Patrik. "Je to neuvěřitelné, ale Patrik a Jiří se narodili oba 29. listopadu, jen půl hodiny od sebe. Jako by mi ho osud chtěl nahradit," popisuje klikaté životní cesty matka dvou chlapců.
V hlavní roli internet
Novou naději vlila paní Ladislavě do žil její kamarádka z Caroliny v USA. Zavolala jí a popsala příběh o Američance, která našla své ztracené děti po letech na Facebooku. Hecovala ji, ať to také zkusí. "Já do té doby s počítačem neuměla, ale dostala jsem chuť se to naučit," směje se paní Ladislava.
Minulý rok v červnu zadala paní Ladislava jméno svého syna na Facebooku. Vyjel jí jediný profil. "Hned jsem věděla, že je to on. Nejprve netušil, kdo mu píše. Když jsem do klávesnice naťukala, že jsem jeho máma, tekly mi slzy. Bylo to neuvěřitelné," popisuje virtuální shledání šťastná matka. Jiří, nyní už George, nevěřil, že žena na síti je jeho skutečná matka. Nedokázal to přijmout. Kontakt ale byl navázán a nic ho už nemohlo přerušit. Začali si volat přes Skype a komunikace nabírala na obrátkách. George uvěřil, že jeho matka nezemřela a začaly přípravy na velké setkání.
Po 22 letech spolu
"Když za mnou přilétl, tak jsem nedokázala zadržet slzy. Nemohla jsem ani dýchat, jak jsem byla šťastná," popisuje setkání paní Ladislava. Celé noci si povídali, snažili se dohnat to, co jim proteklo mezi prsty. Když se pak George vrátil do Kanady, na vše se zeptal svého otce a ten musel s pravdou ven. Jeho syn mu asi nikdy neodpustí to, že matku označil za mrtvou...
Na další setkání přivezl George i svou přítelkyni. V zasněžené Praze na vrcholu Petřína ji požádal o ruku a jeho máma byla u toho. Nyní má tedy dva syny a hodného partnera, se kterým žije už 23 let. Svůj příběh chtěla zveřejnit, aby dodala lidem, které stihl podobný osud, sílu, že zázraky se dějí.
