„Prosím vás, pustila byste mě před sebe? Jdu na kontrolu po šestinedělí a mám na chodbě kočárek s miminkem.“ „Jistě,“ usmála jsem se. Když jsem si odbyla prohlídku také já, vyšla jsem z budovy polikliniky a spatřila jsem ji stát na chodníku i s kočárkem. Děti miluji, a tak jsem neodolala, abych se nepokochala. „Můžu se podívat?“ zeptala jsem se. „Ano, je to holčička a jmenuje se Karolínka,“ usmála se dívka.

Prohlížela jsem si miminko, které jako by z oka vypadlo mé dceři Katce. „Pěkná,“ řekla jsem a ani jsem si neuvědomila, že jsme se obě daly do chůze. „Je vám podobná...“ „Ale kdepak. Je to celý tatínek.“ Sklouzla jsem zrakem k její ruce, ale snubní prstýnek jsem neviděla. Všimla si toho.

„Nejsem vdaná,“ odpověděla mi na nevyslovenou otázku. „Já ano. Už deset let.“ „A děti máte?“ zeptala se se zájmem. „Ano, syna a dceru,“ usmála jsem se. „A máte hodného manžela?“ ptala se dál. „Ano, je milý, chápavý a tolerantní,“ říkala jsem a přemýšlela, proč se mě na to ptá.

„Závidím vám. Ten můj je ženatý, ale se svojí ženou léta nežije. Dokonce spí odděleně, každý v jiném pokoji.“ Udivilo mě to a zeptala jsem se, proč se její přítel nerozvede. „On už žádost o rozvod podal, ale to víte... Manželka se brání zuby nehty, soudy pracují pomalu a takhle to dopadá,“ řekla a ukázala pohledem do kočárku. Nevěděla jsem, co dodat, a rychle se rozloučila.
Za několik měsíců jsem ji potkala znovu a všimla jsem si, že jí pěkně vyrostlo bříško.

„Dobrý den,“ zavolala na mě. „Dobrý den. Čekáte druhé miminko? Váš přítel je konečně volný?“ Trošku se zamračila. „Ne, manželka stále dělá potíže. Jsem zoufalá. Bydlím tady kousek, nechcete jít na kávu? Jmenuji se Marta.“ Pozvání jsem přijala. Bylo vidět, že její byt byl zařízený nedávno. „Asi tu nebydlíte dlouho?“ „Ne. Ten byt mi koupil Karel, než se mi narodila Karolínka, aby mě mohl navštěvovat.“ Posadila jsem se, rozhlédla se po místnosti a všimla si, že na komodě stojí fotografie ve zlatém rámečku.

Seděla jsem, zírala na fotku a hrnek s kávou se mi v ruce začal třást. „Kdo je to?“ zeptala jsem se zbytečně, protože na fotce byl můj muž. „To je on, Kája,“ odpověděla dívka. Nevěděla jsem, co říct, hrnek mi z ruky málem vypadl. „To dítě máte s ním?“ „Ano,“ řekla jen a začala holčičku chovat. Mlčky jsem je obě pozorovala, nechtěla jsem tomu uvěřit. Leccos mi do sebe začalo zapadat, například ta podoba s mojí dcerou.

„Proč se ptáte?“ „Je to můj manžel!“ vyhrkla jsem a Marta vytřeštila oči. „Cože?!“ „Ano.“ Vstala jsem a vzala rámeček do ruky. „Stejnou fotku mám na kredenci i já.“ Dívka začala koktat: „To není možné! Vždyť říkal...“ Zarazila jsem ji: „Vím, co vám napovídal, ale můžu vás ujistit, že to není pravda. Žijeme v naprosté shodě, nerozvádíme se, spíme spolu v jedné posteli a každý den se milujeme.“

Marta zrudla. „Já vám nevěřím!“ „Ne? Tak se můžete přesvědčit.“ Vyndala jsem z  kabelky svazek klíčů a dva z nich oddělila. „Ten červený je od branky na zahradu a ten druhý ode dveří. Čekám vás zítra v deset večer, ale jděte potichu.“ Odstrčila jsem nedopitý šálek tak prudce, až káva vyšplíchla na koberec, a odešla jsem.

Další den jsem se snažila chovat normálně, i když jsem byla pěkně nervózní. S manželem jsme se podívali na film a potom zalezli do postele. A právě v tom okamžiku se objevila Marta. Rozrazila dveře a tiše na nás zírala. Když ji spatřil, na vteřinu zkameněl a pak ze sebe vysoukal: „Co tady děláš?“ Neodpověděla.

„Znáš ji? Kdo je to?“ zeptala jsem se ho a krev v těle se mi vařila. „Nevím,“ řekl zmateně. Do Marty jako když střelí. „Tak ty nevíš?!“ zaječela. „Ty nevíš, kdo mi udělal dvě děti, kdo mě vodí za nos a slibuje mi, že se rozvede?“ Vztekle se na muže vrhla a začala do něj bušit pěstičkami. Chvilku jsem to divadlo pozorovala, ale pak do mě vjel vztek taky a přidala jsem se k ní. Manžel byl v takovém šoku, že se nebránil.

Skončil na pohotovosti a tu noc přespal u kamaráda. Já jsem hned následující den podala žádost o rozvod, protože jsem věděla, že mu nedokážu odpustit. Dala jsem mu volnost, aby se mohl oženit, ale Marta už ho také nechtěla, nevěřila mu. A tak Kája dnes bydlí na ubytovně a platí alimenty na čtyři děti.