Když budete hledat na internetu její fotky, najdete něžnou krásku s podmanivýma očima, jak ji znáte z reklamy, i tvrďačku v kostkované mikině a s klučičím výrazem. Jaká je doopravdy?
„Jsem spíš klučičí typ, nejsem něžná nebo tak něco, ale drsná taky ne,“ říká a potvrzuje to i její příjemný hlas.
„Holky mě nikdy nebraly, kamarádila jsem jenom s klukama, a to mi vydrželo. Mám staršího bráchu a svou partu, se kterou se vždycky ráda vidím. Jít jen sama s jinou holčinou pokecat u vína, to ne...“

Osudná cesta k moři
Nehoda, po které Tereze museli lékaři amputovat nohu nad kolenem, se stala při cestě autobusem do Španělska k moři, kam se v den svých desátých narozenin vypravila s prarodiči a bratrem. Tereza skončila s pohmožděnou nohou, její babička přišla o ruku, dědeček o část lýtkového svalu, bratr měl prasklé obratle.
„Nepamatuju si přesně, jak to všechno pak bylo. Vzpomínám jen, jak mi rodiče přišli vysvětlit, že mi nohu musí vzít. Bylo mi deset, moc jsem to neřešila, hodně jsem spala, byla jsem pod práškama. Kdyby se to stalo v pubertě, bylo by to asi horší, takhle jsem si zvykla. Srovnala jsem se s tím dobře, je už to dávno.“

Příběh o protéze
Pořízení kvalitní protézy byla pro rodinu nákladná záležitost, a tak napsala maminka Terezy do konta Paraple prosbu o malý příspěvek. Pan Michal Horáček tenkrát Tereze poslal velkou sumu, za kterou drahou protézu koupili. Tereza ji ale skoro nenosila. „Nebavilo mě si ji pořád sundávat a nandávat před a po tréninku.“
S panem Horáčkem se potkala až po mnoha letech ve Státní opeře při premiéře jeho nové divadelní hry. „Ten člověk je moc skromnej a sympatickej. Na protézu se naštěstí neptal,“ usmívá se.

Z bazénu do reklamy?
Tereza před několika měsíci absolvovala casting na reklamu na minerálku – oslovila ji Asociace handicapovaných sportovců a ona do toho šla.
„Hledali někoho, na kom je postižení na první pohled vidět, a vybrali mě. Znovu bych ale do reklamy nechtěla. Je to náročné natáčení od rána do večera, navíc – já se nemusím pořád vidět v televizi. Když to běží‚ přepínám se.“

Baví mě to, až když skočím
Jak říká v reklamním spotu, opravdu plave v bazénu dvoufázově pět kilometrů denně. „Vstávat v pět... Teď kvůli škole nemám tolik času a musím se přemlouvat. Když už ale skočím do vody, všechno přejde a zase mě to nabíjí.“
Přes týden trénuje v Olomouci, kde také studuje fakultu tělesné kultury, obor aplikovaná tělesná výchova, víkendy tráví v Pardubicích u rodičů.
„Když mám volno, jdu si sednout s kamarády, chodím do kina, čtu – teď jsem si oblíbila životopisy slavných.“

Za ničím se neženu
Po neuspokojivém výsledku v Pekingu prý týden probrečela.
„Další olympiádu neplánuji, co já vím, co bude… Teď se připravuji na mistrovství Evropy na Islandu. Konkurence pořád roste, ale já plavu hlavně pro zábavu, za ničím se neženu,“ říká Tereza, kterou odborníci řadí v její kategorii a disciplíně 400 metrů volný způsob ke světové plavecké špičce. Před závody však tahle víla s vypracovaným tělem mívá nervy. „Vždycky si ale říkám, že když nejde o život, jde o prd.“