Pondělí 23. prosince 2024
Svátek slaví Vlasta, zítra je Štědrý den / Adam a Eva
Zataženo, déšť 5°C

Ze školačky svůdnou ženou

Připili jsme si spolu.
9. ledna 2009 | 08:58

Jako sedmnáctiletý kluk jsem vyrazil s kamarády na Silvestra na hory do jedné malé vesničky. Byla to skutečně malá víska, jejíž dominantou byla a dodnes je hospoda.

Právě tam jsme chtěli s místními oslavit příchod nového roku.

Vesnická kapela hrála různé nestárnoucí hity a my se družili s místními děvčaty. Ve vší počestnosti jsem ten večer strávil s jednou dívkou, která byla oblečená jako školačka. Nadkolenky, sukýnka a dva copy. Mohla být jen o dva až tři roky mladší než já. Asi tři hodiny po půlnoci jsme s kamarády vyrazili sněhem do chaloupky, kde jsme byli ubytovaní.

Uteklo pár měsíců a volal mi kamarád. Navštívil své známé v té malé vesničce a potkal tam "mou" školačku. Ptala se po mně, a proto jí dal mé telefonní číslo. Párkrát mi zavolala, ale pak všechno jaksi "vyšumělo".

Po několika letech jsem se stejnými přáteli vyrazil oslavit Silvestra opět do té malé vísky. I tentokrát jsme šli do místní hospůdky na zábavu. Nic se zde nezměnilo, jen my jsme byli o nějaký ten pátek starší. Skvěle jsme se bavili, hudba hrála a nám nic nescházelo.

U vedlejšího stolu seděla parta mladých lidí. Když jsem se zadíval pozorně, spatřil jsem mezi nimi tu dívku, kterou jsem dlouhá léta neviděl. Už to však nebyla roztomilá školačka. Stala se z ní krásná žena. Podívala se na mě a usmála se, poznala mě.

Připili jsme si spolu.
Autor: ilustrační foto: SHUTTERSTOCK.COM

Vyzvala mě, abych si k ní přisedl. Povídali jsme si a tančili. Když odbíjela půlnoc, připili jsme si a políbili se. Ten večer se mi vůbec nechtělo odejít, ale nakonec jsem nad ránem vyrazil s kamarády k místu, kde jsme byli ubytovaní. Tentokrát už s jejím telefonním číslem.

Opakovalo se to samé jako před lety, ale už to bylo jiné, vážnější. Psali jsme si a volali. Pokaždé jsme spolu mluvili minimálně hodinu. Pozval jsem ji, aby se přijela podívat do města, ve kterém bydlím. Souhlasila. I já jsem začal jezdit za ní. Nakonec nás to věčné přejíždění přestalo bavit.

Rok nato jsem ji požádal o ruku a v létě jsme měli svatbu.

Bydlíme ve městě, ale přesto slavíme příchod každého roku v malé vesničce v horách. Možná z nostalgie. Máme dvě krásné děti. Naší starší dceři se už začala zapalovat lýtka a nedávno se mě zeptala, zda by mohla jet s kamarády na Silvestra na hory. Stále váhám, jestli ji mám pustit.

Čtenář Jan

Autor: zpracovala: mif