Čtvrtek 21. listopadu 2024
Svátek slaví Albert, zítra Cecílie
Oblačno, sněžení 2°C

Koronavirus nám mnohé bere, ale může přinést i něco dobrého. Změňte úhel pohledu!

  • 20. března 2020 | 06:00

    Pandemie koronaviru zasáhla celý svět. I nás. Bez rozdílu rasy, náboženství či sociálního postavení. Peníze najednou nehrají roli, stejně jako nehraje roli, koho jsme před časem volili. Můžeme remcat, nadávat, že nejsou roušky, ale pravda je jediná: koronavirus je všude kolem nás. Ještě před pár týdny jsme ho brali na lehkou váhu, dnes o něm mluvíme s respektem. Je tady, je to sakra silný nepřítel a my s ním musíme bojovat. 

    Přestože v nás může vyvolávat velké obavy, úzkost či stavy podobné depresi, není na škodu si uvědomit, že jeho masivní rozšíření přineslo i něco dobrého. Ano, něco dobrého! Pozitivního. Něco, co bychom si zřejmě ještě před měsícem neuvědomili. Nebylo by proč. Jistě, je doba nejistoty a strach v posledních dnech prudce eskaloval. Dalo by se říct, že vedle dalších a dalších informací o nutných opatřeních k zabránění šíření viru či dalších zpráv o narůstajícím počtu nakažených není možné číst něco hezkého. Víte co? Je. Tohle všechno nám ten strašný virus přinesl a svým způsobem „daroval“. 

  • Nejsme tak povrchní a víme, kde jsou priority

    Autor: iStock

    Dobře, možná ne všichni, ale spousta z nás už tisíce drobností nebere jako samozřejmost. Třeba to, že dojdete do obchodu a koupíte si chleba nebo že pořád teče voda, funguje elektřina, můžete zapnout pračku, myčku nebo si můžete zatelefonovat. Podle psychologů je to jasné. Paradoxně teprve tehdy, když se něco „rozpadne“ nebo „rozbije“ nebo nefunguje tak, jak by mělo, začneme si toho vážit. Nebo si teprve uvědomíme, že to vůbec existuje. Hromadná úzkost a extrémní opatření, třeba v podobě nošení roušky či nouzového stavu, přitáhly naši pozornost k tomu zásadnímu. Víc si uvědomujeme, že být zdravý není samozřejmost, víc jsme vděční za to, že existují ti, kteří vyrábějí, pečou chleba, rohlíky, vyrábějí jogurty a rozvážejí to všechno k nám, abychom dál mohli existovat. Ano, teď si uvědomujeme a připomínáme si, že jsme globální společnost a že nežijeme sami pro sebe.

  • Nejsme takoví egoisti a pomáháme si

    Autor: iStock

    Koho by ještě před pár týdny napadlo, že budou patnáctiletí teenageři chodit nakupovat pečivo starým lidem v paneláku, kde bydlí? Možná je předtím občas pozdravili, ale spíš je vůbec nevnímali. Dnes si lidi pomáhají vzájemně. Inspirují se, natáčejí videa, jak si doma ušít roušku, šijí je pro známé, ale i pro ty, které neznají. Ano, koronavirus v globálním měřítku dokázal, že si bezprecedentně pomáháme a táhneme za jeden provaz. Jistě, najde se nějaký ten debil, který se popere u kasy o deset kilo mouky, ale jinak vidím spíše solidárnost, pochopení a taky mnohem víc úsměvů. Nemusíme se nechat zlomit, stačí, když zůstaneme lidmi a budeme držet při sobě. A to se děje. Jsme laskavější, věnujeme se dobrovolnictví, děláme věci, které bychom dříve nedělali – možná maximálně za peníze. A dnes? Prachy nejsou jediná priorita.

  • Jsme více otevření a více tolerantní

    Autor: iStock

    Přestože se na internetu objevuje spousta kritiky směrem k nejvyšším politickým představitelům (a v některých případech oprávněné), obecně jsme mnohem tolerantnější a neřešíme v době krize to, jestli pomůžu sousedce, která volila ANO – nebo třeba Piráty... Najednou jsou solidarita a pocit bezpečí nad politikou a pomáháme si bez rozdílu. Nejsme tak sobečtí a stírají se hranice. Pandemie koronavirem dala lidem příležitost sjednotit se proti skutečné hrozbě, která nedělá žádné rozdíly. 

  • Zpomalili jsme a věnujeme se více sobě i blízkým

    Autor: iStock

    Koronavirus nám všem ukázal (respektive tvrdá opatření, která s jeho výskytem přišla), že nemusíme pořád jen spěchat. Nic neuteče, akorát život. Ten nám možná protéká mezi prsty. Díky režimu, který teď ve většině firem i rodin funguje, jsme nuceni zpomalit. Pracovat méně, trávit více času s těmi, které milujeme (i když je to někdy "na zabití", zvláště když máme doma děti, které mají zavřené školy), více si povídat, prostě BÝT SPOLU. A jet na vlně „slow“, která ještě před časem byla spíše jen takovou módní vlnou. Máme teď víc času na to, abychom si zatelefonovali, když už se nemůžeme navštěvovat (má známá má s kolegyněmi nastavenou půlhodinovou telekonferenci, při níž se vidí, popíjejí kafe a povídají si). Máme možnost zapojit se do všech potěšení, která jsme pomalu zapomínali kultivovat. Můžeme zkoušet nové věci, poprvé vzít do ruky jehlu a zkusit něco ušít, uháčkovat, namalovat, vyzkoušet nový recept – cokoli.

  • Jsme zodpovědnější k sobě i k ostatním

    Autor: iStock

    Ne všichni, ale přece jen se většina z nás snaží používat selský rozum. Máme se zdržet srocování a návštěv a raději být doma. Tím, že budeme chránit sami sebe, chráníme i ty druhé. A i když jsou některá doporučení tak trochu drsná, třeba to, že je dobré ani své blízké neobjímat, nelíbat a nedotýkat se jich, uvědomujeme si jejich důležitost. Selský rozum nám říká, že tyhle nadčasové rady nejsou blbost, ale že mají vážně smysl. Najednou zvažujeme naše „nenasytné“ touhy po individuálních potřebách, je nám jedno, že nemůžeme do obchoďáku koupit si nové boty nebo kabelku. No ano, najdou se výjimky, ale když se tak koukám kolem sebe, není to s námi tak hrozné...

Autor: aši
Diskuse ke článku
.