14°C
Narodila se 1. listopadu 1942 v Českých Budějovicích. Otec byl lékařem a i ona zpočátku toužila po lékařské kariéře. Věnovala se taky sportu, s bratrem hrála tenis, ale když se přišlo na to, že je silně krátkozraká, s tenisem byl konec. Když chodila na gymnázium, začala jezdit také na koních. Tenkrát to byla její velká láska, a láska ke zvířatům jí zůstala po celý život.
Lékařkou se nestala kvůli kádrovým problémům
Jejím snem byla medicína, ale kvůli kádrovým škraloupům musela po gymnáziu nejprve do sklárny do výroby, aby jí odtud dali "dělnické doporučení". Ani s ním se ale na vysněnou medicínu nedostala, komunisté zavřeli jejího otce, a šance na přijetí tak byly nulové. Pokoušela se celkem třikrát, než to definitivně vzdala. Mezitím už zpívala s amatérským souborem v Poděbradech, a když si uvědomila, že lékařka z ní nebude, dala ve sklárnách výpověď.
Asi nebyla náhoda, že právě v ten den maminka našla inzerát, že v pardubickém divadle Stop hledají zpěvačku a herečku. Kubišová prozradila, že si nejprve netroufala, ale po dvou měsících na konkurz šla a vyhrála. Tak začala její profesionální kariéra. V roce 1963 pak přešla do Plzně do divadla Alfa a její zajímavý hluboký „erotický“ alt vzbudil pozornost i v Praze. Od roku 1965 pak zpívala v divadle Rokoko. Její originalita spočívala mimo jiné v drobné vadě, trpěla totiž nedomykavostí hlasivek, takže její projev byl opravdu nezaměnitelný.
Rokoko a slavná trojice Golden Kids
V Rokoku se potkala s Helenou Vondráčkovou, s ní natočila několik duetů a v roce 1966 získaly Bratislavskou lyru. Když se k nim přidal Václav Neckář, netrvalo dlouho a vznikla populární skupina Golden Kids. Všichni tři odešli z Rokoka a vrhli se na svou sólovou dráhu. Kubišová se začala objevovat v televizi, například v seriálu Píseň pro Rudolfa III., zahrála si i v povídkovém filmu Mučedníci lásky (1966). V letech 1966–1968 zvítězila v kategorii zpěvaček v anketě Zlatý slavík.
Golden Kids nekoncertovali dlouho, ale patřili k tomu nejlepšímu, co tehdejší populární hudba nabízela. Koncertovali, natáčeli desky, jezdili po mezinárodních festivalech. Mimo to Marta vystupovala i sama, vyvrcholením její sólové dráhy byla LP deska Songy a balady (1969), která obsahuje i její slavnou Modlitbu pro Martu. Ta byla paradoxně nahrána tři dny po okupaci Československa.
Odchod z veřejného života a dvacet let bez zpěvu
Svými nekompromisními názory se znelíbila režimu a byla nucena odejít z veřejného života. Vždycky byla rebelka, už od malička. Samu sebe ale jako hrdinku nevnímala, prý se k historickým milníkům dostala úplně náhodou. „Nikdy jsem se nikam necpala, nechtěla jsem dělat revoluce,“ řekla před časem v rozhovoru pro časopis Vlasta. Proslavila ji i "scéna" s Dubčekem, když k němu šla s kytkou před Úřad vlády. Tím se prý definitivně zapsala "mezi kalamitníky".
Její osobní život by taky vydal na knihu, nebo dokonce hollywoodský příběh. Byla dvakrát vdaná, v roce 1969 se provdala za režiséra Jana Němce, ten byl později, když se rozvedli, nucen odejít do exilu. V roce 1974 se stal jejím druhým manželem režisér Jan Moravec a v roce 1979 se jim narodila jediná dcera Kateřina. Tu pak zpěvačka vychovávala sama, protože ani tenhle vztah nevyšel.
Bolestná ztráta dítěte a klinická smrt
Zažila i obrovskou bolest, když s prvním manželem otěhotněla a v osmém měsíci v důsledku tlaku událostí té doby potratila. Prožila klinickou smrt a téměř zemřela. Vyčítala si to tenkrát a považovala to za selhání. Možná i kvůli tomu manželství nevydrželo a vztah skončil. Na nohy ji postavilo vědomí, že se nějak musí uživit, lepila sáčky na hračky a vystřídala různá zaměstnání. Těsně před sametovou revolucí pracovala jako referentka ve Výstavbě sídlišť. Naštvaná ale nikdy nebyla, životní krize ji spíše posílily.
O emigraci nikdy neuvažovala, přestože její bratr ten krok udělal. Odešel do Kanady. V roce 1977 se stala signatářkou a následně i mluvčí Charty 77. Na výsluní se dostala po dlouhých dvaceti letech v roce 1989, kdy z balkonu Melantrichu zazpívala svou Modlitbu pro Martu a českou hymnu. V roce 1990 získala čestného Zlatého slavíka a později spoustu dalších cen. Od roku 1992 má taky v ČT svůj pořad na pomoc zvířatům Chcete mě?. Ostatně, jak sama mnohokrát prohlásila, právě láska k psům a kočkám jí pomohla překonat nástrahy osudu. Dokonce i srdeční infarkt, který ji postihl před čtyřmi lety.
Nikdy nesoudila, nestěžovala si a odpouštěla
Nikdy si ale na nic nestěžovala a nikoho nesoudila. Ostatně to se ukázalo před pár týdny, když zemřel Karel Gott a když se rozvířila diskuse na téma jeho podpisu Anticharty. Oba pojilo dlouholeté přátelství, a přestože ona později nesměla zpívat a on ano, nikdy mu to nevyčítala. O normalizaci prý spolu mluvili mnohokrát a podle jejích slov bylo jasné, že ho to zpětně bolí. Už to, že o tom chtěl mluvit, bylo očistné. Vždy ho považovala za zdvořilého, laskavého a spolehlivého chlapa. O tom, že je nerozdělila ani normalizace, svědčí i to, že byla na jeho oslavě osmdesátin, kde mu zazpívala jeho a Matuškův hit Nepiš dál z roku 1966.
Kdo koho miloval? Proč někomu nevyšla kariéra? Jaké byly jejich osudy? Další příběhy hereček a herců najdete na webu Blesk pro ženy ZDE
