Narodila se v roce 1936 v Praze a odmalička měla umělecké sklony. Hrála na klavír, chodila na balet a navštěvovala dramatický kroužek. V patnácti začala studovat taneční obor na konzervatoři, který absolvovala v roce 1955. Nastoupila do Realistického divadla, kde zůstala až do své předčasné smrti.
Byla křehká, atraktivní a její herecký projev byl velmi nevšední a přirozený. V divadle hrála především naivní a plaché dívky, kterým se Jana velmi podobala. Pro film ji objevil režisér Václav Krška, když hledal představitelku hlavní hrdinky Aničky do snímku Stříbrný vítr. Byla tehdy studentkou třetího ročníku konzervatoře a role jí navždycky změnila život.
Diváky si získala svým půvabem a okamžitě se stala jednou z nejpopulárnějších hereček padesátých let. Když dostala nabídku na pohádku Legenda o lásce, o jejím osudu bylo zřejmě rozhodnuto. Tam se zamilovala do mnohem staršího kolegy, operního pěvce Přemysla Kočího z Národního divadla. Měl jedinou chybu – byl ženatý.
Její povaha byla komplikovaná, o všem velmi přemýšlela. Psala si deník, do něhož si zapisovala svoje pocity. I když byla slavná a měla obdiv i peníze, spokojená nebyla. Pořád hledala sama sebe a svůj život považovala za pouhou zkoušku. Několik let už pomýšlela na sebevraždu. Platonický vztah s ženatým mužem byl zřejmě už jen poslední kapkou.
Za zády musela poslouchat kritiku svých kolegů, že rozbíjí manželství, a to už bylo na ni moc. Nedokázala se s tím vyrovnat, tak se rozhodla pro sebevraždu. Otrávila se svítiplynem v únoru 1957. Právě v den její smrti jí volal režisér Jiří Weiss s nabídkou role ve filmu Vlčí jáma. Bohužel, už si nikdy nezahrála. Místo ní zazářila ve Vlčí jámě začínající Jana Brejchová. Těsně před smrtí si ještě Jana napsala do deníku, že už necítí žádné napětí a že má před sebou úctu. Zřejmě zemřela smířená s osudem a svým způsobem šťastná.
Kdo koho miloval? Proč někomu nevyšla kariéra? Jací byli jejich osudoví muži? Další příběhy hereček nejen z doby první republiky si přečtěte na webu Blesk pro ženy - osudy hereček najdete ZDE