4°C
Pro divadlo dýchala
Zita vyrůstala na pražské Malé Straně a lásku k herectví zdědila po obou rodičích. Maminka byla sestřenicí prvního filmového herce Josefa Švába-Malostranského, tatínek byl nadšený ochotník.
Podle mnohých pamětníků byla Zita pravděpodobně nejmladší divadelní herečkou v historii. Údajně se objevila v zavinovačce jako kojenec na jevišti v Malostranské besedě. Ona sama si vzpomíná až na další vystoupení ve hře Naši furianti, kdy jí bylo pět let. I když studovala gymnázium a také klášterní školu, pro herectví doslova dýchala a pro divadlo by obětovala cokoli.
Na Nového pěla chválu
Profíkem se stala v roce 1933, kdy podepsala smlouvu v divadle Míly Melanové. Už tenkrát projevovala velký talent. Pak zamířila do Divadla Akropolis a Tylova divadla v Nuslích (dnešní Fidlovačka).
Vydržela tam jednu sezonu a přešla do Nového divadla Oldřicha Nového. Na něj pěla vždycky chválu, prý byl velmi precizní, vyžadoval perfektní přípravu a nesnášel improvizaci. „Měl šmrnc, charizma, kouzlo osobnosti, které se nedá naučit ani koupit,“ prohlašovala o něm Kabátová. Do konce války si pak zahrála ještě ve Švandově divadle a Komorním divadle.
Kultivovaná a elegantní herečka
Kabátová byla nejen skvělá herečka, ale i krásná žena. I proto si jí všimli filmoví režiséři a začali jí nabízet role. Poprvé se objevila ve filmu Světlo jeho očí v roce 1935, kde si zahrála ošetřovatelku. Přestože byla velmi kultivovaná, obsazovali ji hlavně do nenáročných a romantických snímků, jako byly filmy Rozkošný příběh, Lízin let do nebe, Madla zpívá Evropě.
Přišly ovšem i kvalitnější nabídky. Zahrála si například ve filmu Přednosta stanice, Zlaté dno nebo Muži nestárnou. Zvláště posledně jmenovaný film pro ni znamenal hodně a dá se říct, že role Helenky byla její životní. V letech 1943–1944 se bohužel objevila i ve dvou filmech německé produkce, což se jí stalo osudným. Po válce si pak pětadvacet let nezahrála. Mezi její poslední filmy patří Želary z roku 2003 a před kamerou stála naposledy v roce 2009!
Milovala muže a užívala si to
Jak Kabátová mnohokrát naznačila, v době její největší slávy po ní prahli kolegové, režiséři, továrníci a ona si užívala všeho, co jí život nabízel. Na rozdíl od mnohých kolegyň se nestyděla o svých avantýrách mluvit. V České televizi v jednom pořadu přiznala pletky s Burianem i Novým. Sám Burian o ní prohlásil: „Za hřích by stála!“
Nosila taky na svou dobu velmi odvážné kostýmy. Jejím prvním manželem se stal Jerry Král, ředitel firmy Zeiss Ikon v Indii. V roce 1946 se vzali a Zita se za ním chtěla odstěhovat do Indie. Nedostala ale vízum a manželství na dálku nevydrželo. Vzhledem k tomu, že měla celý život slabost pro sportovce, není divu, že dalším manželem se stal právě jeden z nich.
Osudový muž a jediné dítě
V roce 1955 se potkala s Jiřím Zavřelem. Když jí bylo 44 let, stala se poprvé matkou. Syn Jiří se narodil v roce 1957, rok po svatbě se Zavřelem. Jenže manželské štěstí moc dlouho netrvalo. Po dvanácti letech emigroval Zavřel do Ameriky a Kabátová za ním nechtěla.
Pokud jde o mateřství, ze syna byla neskonale šťastná. Deníku Blesk se svěřila: „Díky synovi mám čtyři vnoučata, a to je důvod, proč jsem pořád ráda na světě.“ Asi to tak bude, vždyť se dožila skoro stovky. Poslední měsíce života strávila v nemocnici a až do posledních chvil neztrácela humor a elán. Noblesní herečka, miláček diváků za první republiky – byla pohřbena na pražském Vyšehradě, kde odpočívá po boku Vlasty Fabianové, Zdeňka Dítěte či Ljuby Hermanové.
