5 žen se svěřilo, proč podváděly své partnery a jak se při tom cítily | Pro ženy | Blesk.cz

5 žen se svěřilo, proč podváděly své partnery a jak se při tom cítily

  • 15. ledna 2017 | 06:00

    Kdo tvrdí, že nevěrní jsou jen chlapi a že nevěra je hlavně jejich doména? Konec s předsudky, každá druhá žena podle průzkumu byla svému partnerovi nevěrná. Hlavní důvod? Sexuální frustrace. O zlatokopkách mluvit nebudeme, nás zajímají normální ženské, které prostě ujely nebo ke své nevěře měly důvod. Ta totiž většinou nepřijde sama od sebe.

  • Ženy umějí nevěru lépe skrývat

    ...

    Byla jste už svému partnerovi někdy nevěrná? Ano? Pak určitě moc dobře víte, proč jste to udělala a taky jak jste se pak cítila. Faktem je, že bez ohledu na to, jak se kdo po nevěře cítí, vina bývá vždy svalována na podvodníka (v tomto případě na podvodnici). A když se navíc nevěra provalí, málokterý chlap to ustojí. Proč jsme ale vlastně nevěrné? Jaké důvody nás k tomu vedou a jaké to je být nevěrná? Zeptaly jsme se několika žen na jejich zkušenosti s nevěrou. A odpovídaly velmi upřímně.

  • Irena (42): Chyběl mi sex

    nevěra

    Byla jsem na vrcholu svého sexuálního života, děti téměř odrostlé, byla jsem v kondici a stále celkem přitažlivá, a můj manžel se mnou přestal téměř spát. Měli jsme se rádi a pořád máme, jsme spolu patnáct let a vždycky jsme se uměli všemu zasmát. Jenže najednou začaly problémy s naším sexuálním životem, a i když jsem se o tom snažila mluvit, k ničemu to nevedlo. Odmítal sexuologa, manželského kouče, prostě nic. Pokud jsme se spolu přece jen vyspali, byla to pětiminutová akce bez předehry, něžností a dalších dotyků.

    Snažila jsem se to manželovi říct, ale nechtěl si připustit, že by něco bylo špatně. Mám ho ráda, ale prostě čas od času si dopřeju pořádný sex se svým dlouholetým kamarádem, který to má doma podobně. Nejsem z toho nadšená a vlastně se cítím mizerně, protože ať je to, jak chce, je to nevěra. Jiné východisko ale nevidím a rozvést se nechci.

     

  • Eva (38 let): Byla jsem nešťastná

    sex

    Já a manžel jsme spolu najednou přestali komunikovat, řešili jsme jen chod domácnosti, děti, případně dovolenou nebo to, co je potřeba spravit či koupit. Zmizely úsměvy, vyznání, poděkování za cokoli. Dřív mě manžel třeba plácnul po zadku a významně mrknul, pak už mě ani neplácal, a i když jsme měli i nadále pravidelný sex, ztratilo se z něj to hezké, co v něm bylo kdysi. Nešlo o vášeň, ale o intimitu, o ten pocit, že ten druhý vás pořád vnímá. Nejdřív jsem se snažila s ním mluvit a navrhovat aktivity, ale nepomohlo to. Brečela jsem do polštáře a přemýšlela, že ho opustím. Když se mnou začal flirtovat kolega v práci, prostě jsem odpověděla.

    Nejdřív to byly jen erotické e-maily, později to byl občasný telefonát, později skryté pusy za firmou, aby nás nikdo neviděl, a nakonec došlo i na sex. Je to zvláštní, i když se mi to líbilo, v té posteli mi najednou došlo, že tohle vlastně nechci. Ano, zakoukala jsem se do představy něčeho lepšího, ale bylo by to lepší? Cítila jsem najednou hroznou vinu. Pak našel manžel jeden náš e-mail, ze kterého bylo vše jasné. Románek jsem skončila a s manželem jsem překvapivě začala novou etapu našeho vztahu. Někdy mi bohužel nevěru připomene, ale s tím jsem musela počítat.

  • Aneta (33): Chtěla jsem se mu pomstít

    ...

    Byli jsme dva roky svoji, když jsme se začali dohadovat skoro o všem, co bylo na programu dne. Dovolená, nábytek, televize, ani jeden z nás nechtěl ustoupit ze svých představ. Hádky byly na denním pořádku. V té době jsme dostali pozvání na nějaký firemní večírek, kam si zaměstnanci mohli přivést i svou partnerku. Šli jsme tam, jak jinak, opět rozhádaní. Každý jsme byli někde jinde, já popíjela víno víc, než by bylo vhodné, manžel se pořád s někým vybavoval. Když jsem pak šla na WC, uviděla jsem ho, jak flirtuje s kolegyní, a dokonce jí přejel rukou po zadku.

    Naštvalo mě to k nepříčetnosti, takže když ke mně přistoupil pohledný čtyřicátník a zeptal se, jestli bych nešla na vzduch, souhlasila jsem. Ani nevím, jak se to všechno semlelo, ale za chvíli jsme se spolu už líbali. Jezdil rukama po mém těle a stačilo málo, abychom se někam vypařili. K ničemu ale nedošlo a s manželem jsem po chvíli odešla domů. I když jsem se s tím mužem nevyspala, považovala jsem to za určitý druh nevěry. A co mě vyděsilo nejvíc? Že jsem se necítila ani trochu provinile. Chtěla jsem se prostě manželovi v ten moment pomstít.

     

  • Miriam (43): Cítila jsem se svázaná

    ...

    Měli jsme tři malé děti a můj manžel pracoval jako vrcholový manažer, který si přál, abych byla neustále doma. Když jsem nastoupila znova do zaměstnání, bylo to hrozné. Telefonáty a příkazy, v kolik hodin musím být doma, žádné kafe s kamarádkou či kolegyní, ke kadeřnici jen poté, co mi schválil termín. Když jsem řekla, že se musím zdržet, protože šéfka si přeje, abych něco dokončila, jeho reakce byla: "Okamžitě jdi domů. Doděláš to zítra."

    Bylo to čím dál neúnosnější, takže když mě jednou pozval klient na pracovní oběd, neodmítla jsem a poprvé po dlouhé době jsem se od srdce uvolnila a zasmála. Začali jsme se scházet v polední pauze a samozřejmě to skončilo postelí. On mi dal ale křídla, na rozdíl od manžela. Když jsem musela spát se svým mužem, plakala jsem a cítila jsem se provinile – ovšem kvůli tomu, že jsem spala s ním, ne s milencem. Zatím netuším, jak to dopadne, ale myslím, že se nechci smířit s tím, že budu zavřená v kleci po zbytek života.

  • Ivana (40): Potřebovala jsem cítit, že jsem stále žádoucí

    sex

    Na začátku manželství je touhy a vášně plná hromada. Pak se začne vytrácet a je to přirozené. Najednou už spolu spíte jen tehdy, když děti usnou nebo když je prostě vhodná příležitost. Po dětech jsem přibrala asi patnáct kilogramů a ze štíhlé ženy se stala plnoštíhlá ženská, která se snaží skrývat faldy. Nevypadala jsem zle, naopak, jen můj manžel měl prostě jinou představu. Bylo samozřejmě jednoduché začít cvičit a nedojídat jídlo po dětech, ale asi se mi tenkrát nechtělo. Nevím, jestli mi byl nevěrný, ale choval se ke mně dost hnusně.

    Došlo to tak daleko, že jsem tehdejší situaci vyřešila po svém. Místo abych problém nějak řešila, dala jsem si inzerát do internetové seznamky. Půl roku jsem si „dobíjela“ sebevědomí nevěrou s Jiřím, který byl z mé postavy nadšený. Já se začala cítit sice skvěle jako žena, ale uvnitř jsem cítila stud a bylo mi z toho, co dělám, špatně. Začala jsem držet dietu, cvičit a věnovat se koníčkům a Jiřího pustila k vodě. Teď mám o deset kilo méně a naše manželství je mnohem lepší.

     

     

     

     

     

     

     

Autor: aši
Diskuse ke článku
.