5°C
Když jste ve vztahu s někým, kdo se vám opravdu líbí a vy se líbíte jemu, tak jste v podstatě oba závislí na sexu. Když to chcete, tak to prostě musíte mít a je vám jedno co se děje nebo zda to bude mít nějaké následky. No co, tak přijdete pozdě do práce, ta ranní Rychlíka za to přeci stála.
Ovšem tenhle stav netrvá věčně a z toho poblouznění pomalu začneme střízlivět, v tom případě se pak buď rozejdete, nebo se vztah posune do další roviny. Tahle rovina není tak vzrušující, ale je rozhodně pohodlná. Poznáte svá těla velice dobře, ale také se mnohem lépe znáte navzájem a tím pádem můžete mnohem snáz analyzovat nálady toho druhého a snažit se je tolerovat nebo respektovat, že zrovna nemusí být v náladě na nějaké řádění mezi peřinami.
Pokud tedy nežijete s člověkem závislým na sexu.
Já jsem si uvědomila, že jsem si jednoho takového závisláka vzala, až pár let po svatbě. Randili jsme spolu jen pár měsíců předtím, než jsme se vzali, takže v podstatě jsem byla v té fázi sexuálního maniaka sama, když jsme si slibovali lásku do konce života. Nakonec jsem si dokonce přála být snad raději mrtvá.
Můj, nyní už ex manžel věřil, že mu mé tělo patří a že nepřichází v úvahu, že bych mu odmítla přístup. Když jsem ho odmítla, ať už proto, že jsem byla unavená, protože jsem se starala o malé děti nebo jsem prostě neměla chuť, otočil se ke mně zády, chladný jako kámen a jeho průpovídky mířily do živého. Proplakala jsem se až ke spánku, chtěla jsem, aby miloval mě a ne jen sex se mnou.
Řekl mi, že mě respektuje a chce sex jen jednou denně, i když optimální by bylo třikrát, protože si říkal, že třikrát by pro každou ženu mohlo být moc. Jen jsem valila oči a říkala si, božinku, jak je ke mně ohleduplný!!
Když žijete s někým, kdo to chce pořád, není prostor pro to, abyste to chtěla vy. Víte, že on na to pořád myslí, že je to jediný moment v jeho životě, kdy si připadá opravdu živý, ale z vás to naopak život vysává.
Začal se dívat na porno, přála jsem si, aby si raději než na porno našel jinou ženu, ale to jako sexuálně frustrovaný manžel nemohl dopustit. D
Kvůli pravidelnému přísunu erotických filmů se pozměnila jeho očekávání v sexu a moje neochota s ním spát víc než tři až čtyřikrát do týdne ho rozhořčovala stále víc. Začal mě ignorovat mimo ložnici, nemyslím si, že jsme za poslední dva roky našeho manželství měli normální rozhovor. Snažila jsem se to s ním řešit, ale tvrdil mi, že je to jen v mé hlavě a že je všechno naprosto v pořádku a že mě hrozně miluje. Můj problém ne jeho!
Nakonec jsem odmítala víc a víc, a když se mě dotknul, tak jsem vnitřně ucukla. Každý dotek totiž vedl k sexu. Jedna rudá vlajka s nápisem pozor, kterou jsem na začátku vztahu přehlédla, byla, když mi řekl, že nemá cenu se dotýkat, pokud to nepovede k sexu.
Postupně, když se mnou měl sex, neřekla bych, že to bylo znásilnění, i když jsem to nechtěla, ale neodstrčila jsem ho, jen jsem tam ležela, nenáviděla sebe, jeho a celý svět. Byl otrávený z toho, že jsem si to nechtěla užít s ním. Začali jsme chodit na společnou terapii a doktorka mi doporučila antidepresiva. Neměla jsem sílu hledat někoho jiného, teď docházím na individuální konzultace a dávám se dohromady.
Jednou v noci, když už jsem ho opravdu odstrčila, abych mu dala najevo svou nevoli, tak bouchl pěstí těsně vedle mé hlavy do polštáře. V ten moment jsem se začala bát. Otočil se ke zdi a během minuty chrápal o sto šest. Já jsem nezamhouřila celou noc oko a přemýšlela, co si počnu.
Začala jsem šetřit peníze, úplně jsem už vzdala s ním mluvit. Byli jsme jak dvě kostky ledu. Pár měsíců po tom incidentu v ložnici jsem podala žádost o rozvod. Odstěhovala jsem se s dětmi jen s fotoalbem, oblečením a mým autem.
Pak teprve začalo to pravé peklo, protože já jsem najednou byla ta mrcha bez srdce, která opustila svého oddaného manžela úplně bez příčiny. Nazývali mě kurvou, ztratila jsem spoustu kamarádů a známí se na mě dívali takovým tím pohledem, co mají rezervovaný pro lidi, kteří dělají velkou životní chybu. Všichni se mě snažili přesvědčit, že ničím svým dětem život, ale pravda je, že se mají mnohem lépe než kdy předtím. Já se mám také mnohem lépe, moje tělo patří opět mě a nikdy mě už nikdo nepřesvědčí o tom, že by to bylo jinak.
