Čtvrtek 26. prosince 2024
Polojasno 3°C

Láska v práci. Ženy se svěřily, proč to vážně není dobrý nápad

  • 10. listopadu 2019 | 06:00

    Říká se, že co je v domě, není pro mě. A něco pravdy na tom určitě bude. Vztahy na pracovišti totiž mají svá rizika. A ne každý je ustojí. Jak se s tím vypořádaly čtyři ženy, které s tím mají zkušenost?

    Milostné vztahy na pracovišti nejsou žádnou vzácností. Vždyť kde jinde mají lidé tolik společného jako právě ve firmě, kde tvoří fungující tým? A kde tráví o dost více svého času než doma nebo jinde ve společnosti… Mezi lidmi podobné povahy, zájmů i myšlení vznikají blízká přátelství, láska i sex. Pro některé lidi bývá milostný vztah na pracovišti zároveň jakýmsi zpestřením a okořeněním času stráveného v práci.

    Každý intimní vztah na pracovišti ale nese také celkem velká rizika. Bohužel, jakmile aféra na pracovišti vyjde na světlo, končí to většinou tak, že jeden nebo oba ze vztahu musí odejít. Problémy nastávají i v případě rozchodu. Své o tom ví Lenka, Pavla, Kamila i Klára, které se shodují, že by po svých zkušenostech už do žádného románku ani vztahu na pracovišti nikdy nešly. Vypovídající, že?

  • Nebavilo mě se pořád schovávat!

    Autor: iStock

    "Nastoupila jsem do své první práce. A byla pořádně vyjukaná. Šéf mi na zaučení přiřadil Marka. Ze začátku mi vůbec sympatický nebyl, připadal mi dost nafoukaný a to, že jsem nezkušené tele, mi dával dost najevo. Jenže po pár mimopracovních akcích jsem zjistila, že je hrozně fajn a máme celkem dost společného. Mimo budovu naší firmy byl fakt někdo jiný. Milý, zábavný… A tak jsem po čase zjistila, že jsem se do něj zamilovala. Na jednom teambuildingu jsme se oba dost opili a já mu vyznala lásku. A on ji opětoval. Tu noc jsme se spolu vyspali. Bylo to krásné, ale ráno přišla pořádná kocovina se vším všudy. Jasně mi dal najevo, že se o našem vztahu nemůže nikdo dozvědět. Slíbila jsem mu, že budu mlčet jak hrob. Jenže jsem trpěla. V práci mě úplně ignoroval a mě to hrozně bolelo. Navíc měl o svou dobře našlápnutou kariéru takový strach, že se bál se mnou chodit i po práci. Hlavně všude tam, kde je hodně lidí… Do kina, restaurace. Co kdyby nás náhodou někdo potkal? Chvíli jsem to snášela, přece jen byla jsem pořádně zabouchlá, ale pak mi konečně kamarádka sundala růžové brýle. Došlo mi, že mě jen využívá a že v jeho přítomnosti trpím. A tak jsem raději dala výpověď a ukončila svoje trápení."

    Lenka, 24 let

  • Přišla jsem o všechno

    Autor: iStock

    „Můj milostný vztah na pracovišti mě připravil nejen o milované místo, ale i spoustu času a iluzí,“ přiznává Pavla. Ve firmě pracovala deset let a konečně se blížilo její povýšení. „Bohužel nakonec se vše zkomplikovalo. Šéf musel ze zdravotních důvodů odejít a nastoupil nový. Už když jsem Radka poprvé uviděla, trochu se mi podlomila kolena. Byl to přesně můj typ. Ale od začátku jsem si to v hlavě zakazovala. A snažila jsem se myslet jen na tu novou pozici vedoucí manažerky, o kterou jsem tolik usilovala. Občas jsme v kanceláři zůstávali sami. Kvůli nedokončené práci. A jednou se to mezi námi zvrtlo. Bylo to spontánní, krásné a velmi dobrodružné. A neskončilo to jen u jednoho úžasného sexu. Domluvili jsme si ale jasná pravidla a oba jsme je dodržovali. Bylo to sice náročné na psychiku – tvářit se, že mezi námi nic není, vymýšlet si před kolegyněmi nejrůznější story o jiném partnerovi a jiné lži – ale měla jsem pocit, že on mi za to stojí. Dostala jsem své vysněné místo a stejně, i když si mě moc nevšímal, každý den jsem se na něj do práce těšila. Jenže po roce to prasklo. Nechala jsem si totiž omylem otevřený e-mail, kde jsem měla fotku ze společného víkendu. Kolegyně to na mém monitoru zahlédla a pak už to jelo.. Takové drby se bohužel šíří velice rychle. A tak si nešlo nevšimnout, jak mě většina firmy pomlouvá. A hned jsem také musela na kobereček. Radek byl hodně rozčílený. Bez kompromisů mi vysvětlil, že vedoucí už být nemohu, protože všichni si teď myslí, že jsem funkci dostala z protekce. A ztratila jsem tak i autoritu. Bylo mi to fakt líto, obětovala jsem tomu strašně moc, ale věděla jsem, že s tím už nic nenadělám, že už mi nikdo neuvěří, jak to opravdu bylo. Odešla jsem tedy raději z firmy úplně. Ale doufala jsem a těšila se aspoň na to, že si konečně naši lásku budeme moct užívat naplno. Jenže to jsem byla dost naivní. Radek o nic dalšího nestál. Z jeho pohledu to byl jen dobrodružný románek, který pro něj, po mém odchodu, nebyl už dostatečně zajímavý."

    Pavla, 35 let

     

  • Jeho neustálá přítomnost mě ničila

    Autor: iStock

    Kamila na rozdíl Lenky a Pavly skrývat svou lásku na pracovišti nemusela. "Našich zamilovaných pohledů a jiných náznaků si nešlo nevšimnout. A tak jsme to kolegům prostě řekli. Jelikož každý jsme pracovali v jiné kanceláři a ani jeden tomu druhému nešéfoval, nikdo to neřešil. Vypadalo to, že to má i spoustu výhod. Jezdili jsme spolu do práce i z práce jedním autem, a kdykoli jsme chtěli, mohli jsme zajít na společný oběd. Jenže idylka netrvala dlouho. Naše firma se přestěhovala a přijala i několik nových zaměstnanců. Z velké openspace kanceláře nebyl nikdo nadšený. A já ze všech nejméně. Do Vojtova týmu totiž nastoupila nová kolegyně. A hned si ji všichni oblíbili, včetně Vojty. A já každý den pozorovala, jak spolu komunikují, smějí se… Zjistila jsem, že hrozně žárlím. A také jsem to pak Vojtovi přiznala. Ujišťoval mě, že o nic nejde, že je prostě jen fajn… Ale já se kolikrát nemohla vůbec soustředit na práci. Pořád jsem je tajně pozorovala a bolelo mě, jak si spolu rozumí. Možná vážně o nic nešlo. Ale vidět to neustále bylo opravdu náročné. Svými výčitkami a žárlivými scénkami jsem nakonec Vojtu nadobro otrávila. A řekl, že bude lepší, když se rozejdeme. Jenže to znamenalo ještě větší peklo. I když se odstěhoval, potkávali jsme se většinu času v práci a nemohla jsem se s naším rozchodem vůbec smířit. Nakonec to byl ale on, kdo to vyřešil. Dostal jinou nabídku. A já se konečně vzpamatovala a zařekla se, že už žádný vztah v práci nechci zažít."

    Kamila, 30

  • Zamilovala jsem se na první pohled, on toho jen zneužil

    Autor: iStock

    "Do nové práce jsem nastoupila po mateřské jako vedoucí oddělení, exmanžel se mnou a našimi dvěma dětmi v té době už nežil," vypráví osmatřicetiletá Klára. "Lítala jsem mezi školou, školkou a prací a bylo mi strašně smutno. Toužila jsem po tom, mít vedle sebe zase partnera, milence, spřízněnou duši. Jenže jsem neměla absolutně šanci se někde s někým seznámit. Tak jsem si založila profil na seznamce a Petr byl paradoxně první, s kým jsem měla shodu. Sympatický mladý muž, o němž jsem po pár zprávách zjistila, že má stejnou profesi... Bylo to až podezřelé a my jsme nakonec skutečně zjistili, že pracujeme ve stejné firmě! Nejdřív přišel na obou stranách úlek, pak jsme se ale domluvili, že vyrazíme na oběd. A tam se stalo něco, čemu jsem snad ani nechtěla sama uvěřit. Zamilovala jsem se, na první pohled. Spadla jsem do toho jako nějaká praštěná puberťačka. A co bylo nejhorší – myslela jsem si, že on taky. Podle zpráv, které psal, podle toho, jak se na mě díval, jak mi naslouchal... Na prvním rande jsem se s ním vyspala a už se v tom vezla definitivně, nedalo se to zastavit. Vídali jsme se pár týdnů, vždy ale zásadně mimo firmu, tam se ke mně nehlásil, dokonce mě někdy ani nezdravil, což jsem si vykládala tak, že prostě zatím nechce, aby se o nás někdo dozvěděl. No a pak to rázně utnul po SMS. Ani neměl snahu mi cokoli do očí vysvětlit. Jak strašně mě to zranilo, nedokážu vylíčit. A dovedete si představit, jak jsem se cítila a dodnes cítím v práci, kde se bohužel potkáváme. Zamilovat se na pracovišti bych po své zkušenosti opravdu nepřála ani největšímu nepříteli..."

    Klára, 38

Autor: beni
Diskuse ke článku
.