9°C
Jak lépe vyjádřit náklonnost a oddanost než tím, že si na chvíli vyzkoušíte život své milované osoby? Tři Angličani, Jason, Steve a Johnny, se rozhodli, že letos svým ženám nekoupí ke Dni matek květinu ani čokoládu, za kterou by stejně možná dostali vynadáno... Svůj hold ženskému pokolení chtějí vzdát trochu sofistikovanější cestou. Vyzkoušejí si na vlastní triko, jaké je to, být "těhotný".
Nechali si speciálně vyrobit postroj, který má prsa a těhotenské břicho. Dohromady váží 15 kilogramů. Do té doby si nedovedli představit, jaký nápor na fyzičku je vlastně čeká. Postroj se totiž rozhodli nosit 24 hodin denně a povoleno ho mají sundat pouze na 15 minut, aby mohli provést dostatečnou hygienu.
Cítím se jak po zápase
Svoji cestu započali už před třemi týdny. Ze začátku jim to přišlo jako skvělý nápad, ale hned první den ráno po probuzení se objevily první potíže. "Mám pocit, jako bych včera odehrál náročný rugbyový zápas. Bolí mne záda a ramena. Celé mé tělo se musí přizpůsobit korpulentní postavě. Myslím ale, že to mám těžší než ženy. Těm totiž váha přibývá postupně. Já jsem přibral okamžitě 15 kilo," svěřuje se se svými pocity v deníčku Jason.
Den po dni přidávají muži na webovou stránku www.3pregnantdads.com své pocity a krátká videa, kde reflektují svůj aktuální stav. Další z otců, Steve, si své těhotenství v některých chvílích skutečně užíval. "Dnes jsem byl na józe pro těhotné. I když jsem nebyl schopen udělat všechna cvičení, maximálně jsem si to užil," popisuje svůj 11. den těhotenství.
Skutečné prozření
24. den těhotenství toho mají všichni čtyři plné kecky. Kromě toho, že musí vláčet patnáctikilové břímě, postroj je vyroben tak, aby tlačil na močový měchýř, žaludek i plíce – stejně jako to zažívají ženy. Naštěstí se jim už čas krátí a do porodu je čeká pouze pár dnů. Už nyní si ale muži plně uvědomují, jaká zátěž nejen fyzická, ale i psychická těhotenství je.
Muži ve svých zpovědích přiznávají, že jim nikdy nedošlo, jak strašně moc je těhotenství omezující. Že je skutečně problém taková drobnost jako si zavázat tkaničky nebo vůbec konat nějaký trochu náročnější pohyb. Že vstát z postele není věc samozřejmá, ale v určitou chvíli téměř nemožná.
Na druhou stranu, aby se jen nelitovali, přiznávají, že je to vlastně celkem blažený pocit. Za těch pár týdnů se s břichem natolik sžili, že si ho i hladí a povídají si s ním, jako by uvnitř bylo skutečně miminko. To je přece krásné, ne? Jen doufám, že vědí, že nakonec skutečně neporodí.
