2°C
Všechno začalo úplně nevinně... Nastoupila jsem do zaměstnání, všechny moje kolegyně byly mladé, krásné, upravené. Cítila jsem se mezi nimi jako chudinka, také jsem chtěla vypadat přitažlivě a získat sebevědomí. Nikoliv kvůli svému partnerovi, ale abych zapadla do kolektivu, všechen volný čas jsem trávila v nákupních centrech. Chtěla jsem se ze šedivé myšky proměnit v královnu, a to nejlépe ihned! Jakmile jsem dostala výplatu, běžela jsem do prvního obchodu utratit těžko vydělané peníze.
Můj partner jen nevěřícně zíral, kdykoliv jsem šťastná a ověšená taškami přišla domů. Vyčítal mi, že šetříme na byt, ale já namísto spoření vyhazuji peníze za obyčejné hadry. Když jsme se pohádali, nasedla jsem do auta a přemýšlela, jak utišit svou dušičku. Jak jinak, než dalšími nákupy!
Moje závislost se prohlubovala, kolegyně v práci obdivovaly moje oblečení i dobrý vkus. Toužila jsem po stále dražších šatech, na které jsem však už neměla peníze a postupně se zadlužila, kde se dalo.
Až... Zachránilo mě náhodné setkání mého přítele a mojí kamarádky. Ta se mu mezi řečí zmínila, že jí dlužím peníze. Přítel mě po příchodu domů se slzami v očích zahrnul výčitkami, otevřel skříň, odkud se vyvalila obrovská hromada oblečení, kabelek a různých doplňků... A dal mi ultimátum.
Pochopila jsem, že pokud ho nechci ztratit, je načase začít svou závislost řešit. Začala jsem navštěvovat psycholožku, která mi moc pomohla. Můj největší dík však patří mému příteli, který mě má rád hlavně pro to, jaká jsem, a ne kvůli tomu to, co mám na sobě. Jen díky němu jsem si uvědomila, že nikoliv obal, ale vnitřek je ve vztazích důležitý.
L.H., Plzeň
