Američanka Luz Gonzales byla vždycky při těle. Hodně při těle. O hubnutí ale celý život spíše jen mluvila, než aby pro to skutečně něco dělala. Její váha kolísala mezi zhruba 120 a 160 kily. Pořádně zhubla, až když jí bylo 55 a onemocněla rakovinou. Právě tehdy si splnila svůj cíl, kterým byl více než padesátikilometrový Avon Pochod.
Zní to neuvěřitelně, ale teprve když onemocněla rakovinou děložního čípku a musela chodit na náročné chemoterapie, začala nejen cíleně hubnout, ale dokonce i sportovat. Díky tomu zhubla o 80 kilo a začala se cítit celkově mnohem lépe. Příběh americké právničky Luz Gonzalez přinesl web Popsugar.com.
Na rakovinu se přišlo, když jí bylo pětapadesát. Začala mít gynekologické potíže a celkově se necítila dobře. Když však přišla k lékaři, pět gynekologů v New Yorku jí postupně řeklo, že to všechno má z toho, že je "tlustá", a víc se jim to nechtělo řešit s tím, že pořádné vyšetření nejde vzhledem k její váze provést. Nakonec však na jedné klinice zjistili, že má rakovinu děložního čípku. Naštěstí v prvním a dobře léčitelném stadiu.
To vysvětlilo mimo jiné obrovskou únavu, kterou Luz cítila a s níž nikdy předtím navzdory své váze neměla potíže. "Je dobře, že jste věřila svému tělu a pocitu, že něco není v pořádku," řekl jí nakonec lékař.
Luz o své nemoci nechtěla moc mluvit. Přestože před sebou měla náročnou chemoterapii, neřekla o tom ani kolegům v práci. Jeden čas přitom musela na léčbu dojíždět denně. Právě léčba mohla za to, že její chuť k jídlu poklesla, takže skoro nejedla. Když se jí chuť k jídlu začala vracet, rozhodla se, že bude jíst zdravěji než předtím. Její spásou se stala smoothies, která se zrovna dostávala do módy. Pomohla jí jedna přítelkyně, která se o ni starala, když jí bylo nejhůře, zatímco Luzin manžel byl v práci. Právě tahle kamarádka jí dělala smoothies a snažila se, aby Luz snědla alespoň něco.
Pro Luz to byla velká změna, ale jak říká, zvykla si na to a i dnes, pět let od potvrzení diagnózy, stále snídá šťávu. "Předtím jsem jedla hodně. Nemusela jsem mít sladkosti, ale prostě jsem toho snědla moc. Nedokázala jsem se ovládat a diety, které jsem zkoušela, na tom nikdy nic nezměnily," vzpomíná.
Následkem léčby a toho, že Luz jeden čas skoro nejedla, zmenšil se jí žaludek a ona se rozhodla toho využít – i proto od té doby jí až osm či devět hodně malých jídel denně. K obědu jí tak stačí množství jídla odpovídající objemu jednoho šálku. "To, že jsem dostala rakovinu, mi nakonec pomohlo začít žít zdravěji," tvrdí.
Mimochodem – už v době, kdy podstupovala léčbu, začala chodit do posilovny. A stejně jako nikdy nevynechala jedinou léčebnou kúru, nevynechala ani jediný naplánovaný trénink. Její trenér věděl, že je nemocná, a podle toho jí upravil cvičení. Dosud cvičí pětkrát týdně.
Její lékař je dokonce přesvědčen, že právě díky cvičení se uzdravila rychleji. Luz navíc hned potom, co absolvovala poslední dávku chemoterapie, začala trénovat na Avon Pochod v délce skoro 40 mil, který nakonec zvládla. Jedinou komplikací se stalo několik puchýřů.
