Lenka Šťastná: České ženy se zatím navzájem jen málo podporují

19. února 2017 | 06:00

Dlouhé roky pracovala jako manažerka v bankovnictví, vystřídala místa v několika velkých společnostech. A pak se rozhodla odejít a věnovat se podpoře osobního i profesního rozvoje žen. Lenka Šťastná zároveň pořádá pracovně-zážitkovou konferenci nazvanou Ženy sobě, která se koná v rámci Dne rovnosti platů, neboli Equal Pay Day, každým rokem na jaře. Letos už poosmé. 

Čím si české ženy škodí?

Myslím, že se stále málo podporujeme a málo sdílíme. Nedoceňujeme sílu networkingu. Často samy sobě vysvětlíme, že máme hodně práce a že na nějakou akci, která má potenciál, nepůjdeme. Kde jinde ale získáme cenné kontakty? Přitom často trávíme čas v kavárně s kamarádkou povídáním o make-upu nebo o tom, co dělají takzvané celebrity. Z mého pohledu je to velká škoda.

Co si mám představit pod informací, že pomáháte rozvíjet potenciál žen pomocí mentoringu?

Mentoring je velmi efektivní metoda osobního rozvoje, kdy zkušenější člověk předává formou dialogu s druhou osobou své zkušenosti z určité pracovní nebo jiné oblasti. Ženy jsou obecně velmi dobrými mentorkami, protože v podstatě tuto činnost dělají celý život pro své děti, jsou ale také výbornými mentee, tedy tou stranou, která zkušenosti přijímá, protože učení se jedna od druhé je jim blízké.

Pokud si žena (ale i muž) najde vhodné mentory, řekněme také vzory pro oblasti, ve kterých se chce zlepšit, velmi rychle si může osvojit to, co jeho mentor umí, nebo se alespoň vyvarovat chyb, na jejichž riziko mentor určitě upozorní. Správný mentoring má přínos pro obě strany – není to jen dávání, ale i přijímání… Například nových nápadů, nových strategií nebo jen jiných názorů.

Jak jste se z bankovnictví dostala právě k tomuto tématu? 

Několik let jsem měla možnost studovat v USA a tam jsem se setkala se spoustou zajímavých ženských organizací, které podporovaly ženy. Viděla jsem, jak rozdílně se tyto ženy k sobě chovají na rozdíl od vzájemného chování v práci nebo soukromém životě. Ta sounáležitost, vzájemná podpora i společná práce mne vedly k tomu, že jsem v roce 2009 založila organizaci, která je součástí jedné z nejvlivnějších světových organizací: asociace Business & Professional Women International.

Pořádáte konferenci Equal Pay Day – Ženy sobě. Proč stojí za to tam jít?

Konference má neopakovatelnou, nabíjející atmosféru. Ženy, které přišly věnovat svůj volný čas ostatním ženám, přicházejí připravené velmi otevřeně předat to, co se ve svém životě už naučily, a ty, které přicházejí k jejich stolům, se velmi živě a otevřeně ptají na to, co je zajímá. Všechny ženy si užívají právě té otevřenosti – nikdo nikoho nezkouší, k ničemu nenutí, za nic nehodnotí, s nikým nesrovnává – je tam prostě vše, co se v reálném životě bohužel nezažívá tak často.

Dostanete se do blízkosti osob, které často znáte jen z novin nebo televize, a zjistíte, že jsou to také skvělé ženy, můžete se na cokoli zeptat manažerek, které jsou ve vysokých pozicích, a přitom také vědí, jak důležité je právě sdílení… Ženy se za jeden den naučí to, co by jinak dlouho studovaly a hledaly, a jejich zpětná vazba je až ohromující.

Platová nerovnost v Česku stále trvá, ačkoli se liší informace, o kolik vlastně ženy berou méně. Můžete to nějak upřesnit? Vy, pokud vím, jste mluvila o  pětinovém rozdílu.

Platová nerovnost u nás patří k nejhorším v Evropě. Konkrétně jsme na předposledním místě, na tom posledním je Estonsko. Rozdíl je zhruba 22,5 %, je to ale číslo ze statistiky, tedy průměrné.

Zajímavé je vidět potom větší detail, kdy vlastně ten rozdíl vzniká a kdy je největší. Obecně se dá říct, že do doby, než mají ženy děti, příliš velký rozdíl v platech není, ale přerušením kariéry žena ztrácí nejen možnost v kariéře postupovat stejně rychle jako muž, ale s návratem i často přijímá opět práci na nižší pozici nebo na zkrácený úvazek. Tam je potom rozdíl obrovský – až 40 procent, a to až do doby, než se žena opět může plně své kariéře věnovat.

Čím to je? Mohou si za to ženy i samy, protože se neumějí ozvat a jsou s tím smířené?

Ženy obecně nejsou tolik motivovány penězi, jako jsou muži. Když hledají zaměstnání, tak většina z nich víc myslí na to, jaký tam bude kolektiv, jestli to bude práce, která je bude bavit, a potom tak nějak „zapomenou“ na vyjednání si co nejlepších platových podmínek. To vyjednávání samo o sobě nám ženám zase tak moc nejde – to pro jiného, to toho umíme vyjednat spoustu. 

Celou situaci by dobře vyřešilo to, kdyby byly pozice nabízeny rovnou s platem, jak je to v řadě jiných zemí. Víte, jak demotivovaná je žena, která zjistí, že její kolega na stejné pozici má mnohem vyšší plat? Často z toho důvodu firmu opustí.

U nás není zase tak vzácné, když ženy třeba v zaměstnání nestojí při sobě, nepodpoří se, šéfka nevyjde vstříc podřízené s dětmi a podobně. Je vaše zkušenost podobná? Proč se to děje?

Zrovna tento týden nám naše kolegyně Simona Weidnerová prezentovala výzkum, který dělala s ideou zjistit, jak velký vliv na tuto situaci mají naše geny, jak velká je „moc krásy“. 

Ano, ženy se zatím moc nepodporují, a i o tom je vlastně naše konference – ukázat si, jak příjemné, a hlavně přínosné to je, když se vzájemně podpoříme, ačkoli naše podvědomí nám říká, že musíme s tou druhou ženou soupeřit… Čím víc si budeme rozumět, tím lépe se nám tuto nástrahu přírody bude dařit překonat. Protože když ženy táhnou za jeden provaz, dokážou neuvěřitelné věci (heslo naší konference).

Vaším koníčkem je cestování. Česko, nebo exotika? Po vlastní ose, nebo s cestovkou?

Se svými rodiči a poté s dětmi jsem procestovala celé Česko, takže já teď vyrážím hlavně do ciziny – má generace tolik příležitostí neměla. Jezdím vždy po vlastní ose, cestovky mě nelákají. Občasná exotika je také prima, ale vystačím si i se zajímavými místy v Evropě.

Kam ráda jezdíte?

Jezdím často do Itálie, zamilovala jsem si „podpatek“ Puglii – je to chudý, ale velmi inspirativní kraj a nádherné moře je všude okolo.

Všimla jste si na svých cestách něčeho, čím by se české ženy a dívky mohly inspirovat?

V poslední době jsem si začala všímat, jak usilovně se ženy v zahraničí snaží na sobě pracovat, posouvat se dopředu, tvořit zajímavé věci, učí se pracovat s penězi, investovat, zakládají nové firmy.

Z tohoto pohledu potřebují naše ženy více povzbudit, aby se nebály zkoušet nové věci, experimentovat a zkoušet podnikat i investovat. Nových podnikatelek je sice stále více, ale většina z nich z obav z rizika nechává své firmy většinou velmi malé.

Lenka Šťastná je prezidentkou neziskové organizace Business & Professional Women, která je součástí asociace Business & Professional Women International se sídlem v New Yorku. Organizace působí v 97 zemích světa a jejím hlavním posláním je podpora žen v jejich ekonomické nezávislosti.

Každé jaro pořádá konferenci Ženy sobě. Kdo ji chce podpořit, může tak učinit pomocí crowdfundingového portálu Hithit, a získat tak například vstupenku pro kamarádku, kolegyni, matku či dceru. 

Klíčová slova: rozhovory, platy, platová nerovnost
Diskuse ke článku
.
DesktopMobile