Čtete někdy Blesk pro ženy nebo nějaký jiný lifestylový magazín? Máte na
to čas?
Přiznám se, že zprávy ze společnosti čtu hlavně na internetu. Proběhnu novinky, abych byla v obraze. Velmi mě zajímají lidské osudy, které jsou někdy veselé, ale někdy také moc smutné. Ráda se z příběhů poučím a najdu novou motivaci pro své fungování a snažím se jich využít také ve veřejném životě.

Pokud je otevřete, co vás v nich nejvíce zajímá?
Pokud jde o životní styl, zajímá mě především architektura, design, umění, módní styly nebo cestování. Jinak se snažím sledovat hlavně politické dění. Ale to už často není taková zábava.

Slyšela jsem, že milujete Itálii. Co konkrétně se vám na této zemi líbí?
No to je delší příběh. Já jsem v roce 1995 odešla studovat politologii do italské Padovy a na této třetí nejstarší univerzitě v Evropě jsem strávila svá vysokoškolská léta. Potkala jsem tam nové přátele, zdokonalila se v italštině a angličtině, založila jsem svou první firmu. Itálie není pro mě jen krásná země, ale je to prakticky stále můj druhý domov. A když jsem se později přestěhovala na sever do Udine v kraji Friuli, žila jsem už jako Italka. Tomu jejich životnímu stylu člověk snadno propadne. Určitá lehkost a elegance je ve všem: v jídle, módě, designu, v jednání mezi lidmi. Přitom Itálie je skutečná kulturní kolébka Evropy s mnoha významnými památkami a rozmanitou krajinou. I když jsem se před časem vrátila do Zlína ke své rodině a svým kořenům, tu Itálii mám stále v sobě. Také vybavení svého nového domu jsem si kompletně pořídila tam. Líbí se mi jejich styl.

Takže jezdíte do Itálie nakupovat?
Ano, dá se to tak říct. Skoro vždycky se vracím s plným autem  . Ale v poslední době v Itálii nakupuji hlavně jídlo, suroviny, čerstvou zeleninu, sýry. Tomu se kvalitou a čerstvostí tady nic nevyrovná. O italském víně a olivovém oleji ani nemluvě, s těmi jsem také dlouho obchodovala. Pokud jste ale měli na mysli módu, oblečení, tak jsem trochu změnila styl. Z italských originálních tunik, zavinovacích svetrů a výrazné bižuterie jsem přešla k jednoduššímu, modernímu stylu oblékání. Často nacházím zajímavé kousky i u nás, hlavně v mezinárodních řetězcích. Situace s dostupností kvalitního oblečení se v ČR hodně zlepšila. Stále však mám v Itálii své oblíbené butiky, kde mne dobře znají, a například také svůj oblíbený kadeřnický salón, kterému jsem věrná už pěknou řadu let. Jejich přístup k barvení vlasů nebo stylingu je nepřekonatelný.

Italská kuchyně je také legendární. Umíte uvařit nějaká typická italská jídla podle tradičních receptů?
Recepty jsou důležité, ale snad ještě důležitější jsou právě ty čerstvé a originální suroviny. Teď jsem si přivezla čerstvý chřest, který mám ráda jen jednoduše uvařený a posypaný krájeným vejcem. Pro své přátele dělám s oblibou čekankové rizoto na červeném víně. A jednou takovou hodně zvláštní specialitou je můj octový sorbet, tedy něco jako zmrzlina. Ovšem jeho základem je pravý vinný ocet vyráběný z těch nejlepších hroznů. V oblasti Friuli, kde jsem žila, se vyrábí proslulé prosciutto San Daniele, které stačí podávat s křupavými tyčinkami grissini nebo čerstvou bagetou. Míchat vynikající chuť s dalšími přísadami by byl hřích. Italská kuchyně je v zásadě velmi jednoduchá. Vaření by mělo člověka hlavně bavit. Teď v novém domě si ho užívám častěji než dříve, kdy jsem byla pořád někde na cestách.

Povězte nám něco o tom vašem domě, který získal Grand Prix architektů. Prý jste ho zdědila po dědečkovi?
Původní dům sloužil jako tančírna a výletní místo u zlínské Přehrady. Seznámila se tady moje babička s dědečkem – mladým hospodským, bylo to místo plné zábavy, tance, soutěží a setkávání. Po skoro šedesátileté odmlce, kdy dům sloužil jen jako sklad, jsem se rozhodla pokračovat v rodinné tradici a postavit na původních základech nový dům. S architektem Pavlem Míčkem se nám podařilo sladit otevřený prostor bývalé tančírny s překrásnou vyhlídkou na vodní hladinu a okolní lesy. Dům je proto z jedné části celý prosklený, abych si této výjimečné dispozice mohla užívat v každém koutě domu. Stěny obývacího pokoje jsou z původních cihel, takže tu atmosféru starého sálu se podařilo uchovat. Nejraději mám svou pracovnu v horním patře, která jako by se vznášela nad vodní hladinou. Tady pracuji i čerpám energii. Jsem šťastná, že originální pojetí domu ocenili i odborníci. Hlavně mě to těší kvůli panu architektu Míčkovi.

 

Pokud jde o neziskový sektor, stojíte v čele společnosti Zlínský zámek. K tomu vás přivedla vaše záliba v architektuře?
Částečně ano, ale hlavním důvodem založení naší společnost byla snaha vrátit do zlínského zámku život. Kulturní, společenský, otevřít ho lidem a propagovat jeho bohatou historii. Vždyť je to nejstarší stavba ve funkcionalistickém Zlíně. Dokončuje se jeho stavebně historický průzkum, v patře jsme otevřeli Galerii Václava Chada. Zanedlouho půjčíme celý zámek Zlínskému filmovému festivalu, který zde vybuduje hlavní zázemí pro rodiny s dětmi, které festival navštíví. Je to ale běh na dlouhou, velmi dlouhou trať. Všechny změny musíme provádět s rozvahou a citlivě a stále naslouchat veřejnosti. Ale tak jsme to chtěli.

Jaké to je mít vlastní klíče od starého zámku? Určitě to není jen samá romantika?
Že bych se cítila jako princezna, to tedy nemohu říct. Zámek není náš, máme objekt pronajatý od města. Před námi je opravdu velká spousta práce, takže mě ty klíče v kabelce někdy spíš dost tíží.

Jako politička se pohybujete v ryze mužském světě. Mají to ženy v politice skutečně těžší?
No jako politička se ještě necítím, to bude, doufám, až příští kapitola mého života. Ale znám tuto situaci velmi dobře z vlastního podnikání. Ve vedení firem často převažují muži. I když se začínají ženy výrazněji prosazovat i v byznyse, často narážím právě na určité nepochopení, či dokonce podceňování ženského potenciálu. Mám ovšem letitou zkušenost právě z Itálie, která je velmi maskulinní. Jen si představte to pozdvižení, když jsem tam začala úspěšně podnikat jako osmnáctiletá blondýna z Čech. Naštěstí se společnost vyvíjí a situace se mění k lepšímu. A doufám, že tomu bude tak i v politice.

Dáváte přednost kariéře před rodinou?
Samozřejmě, že rodina je pro mne tím nejdůležitějším. Nežiju v izolaci ani nic podobného neplánuju. Jsem obklopena svou rodinou a přáteli, bez nich si svůj život nedokážu představit. Teď se třeba raduji z čerstvě narozeného synovce. Vnesl nám do života spoustu radosti, a to je na světě jen pár týdnů.