Ondřej Brzobohatý: Táta mi kladl na srdce, že ženy jsou výjimečné bytosti | Pro ženy | Blesk.cz

Ondřej Brzobohatý: Táta mi kladl na srdce, že ženy jsou výjimečné bytosti

15. května 2014 | 06:00

Ondřej Brzobohatý je velice charizmatický mladý muž, kterého znáte nejen jako zpěváka, ale také jako tanečníka, herce a soudce pěveckých talentů. Právě mu vychází nová deska a on se nám rozpovídal nejen o ní, ale také o svém vztahu k ženám nebo slušnému vychování.

Jak byste svou novou desku popsal ženám?
Od jakého konce to vzít. Táta mi vždycky kladl na srdce, že ženy jsou absolutně výjimečné bytosti, kterých je třeba si vážit, pečovat o ně a hýčkat si je. Já tedy takovýhle přístup k ženám mám a vždycky jsem měl a jsem typ chlapa, který rád poslouchá a vnímá. Ono to není tak běžné, protože není snadné dostat se přes vlastní ego a sobectví a takovou tu klasickou chlapskou ješitnost, takže ne každý chlap to dává, ale pro mě je to přirozené. Myslím, že na mém novém albu je spousta písniček, které by se ženám mohly líbit. Mám tam například píseň „Jíst, meditovat, milovat“, která je inspirována knižní předlohou a je taková i motivační. Musím přiznat, že mám sám dost ženských hormonů a jsem takový vděčný posluchač žen a zároveň obdivovatel a už jen tohle se myslím na té desce podepsalo. Není to žádný rockerský výkřik, je to milá deska, která by se ženám měla rozhodně líbit.

Ondřej dováděl na jevišti, přítomné ženy na něm mohly oči nechat.


Která písnička je vaše favoritka?
Mám jich víc. Jedna je ta první, což jsou Identity a pak Markýza andělů, k té mám velmi blízký vztah. Je to těžké si vybrat, protože všechny ty písně prošly takovým náročným sítem, a myslím, že je fajn, že jsem se sám se sebou nakonec domluvil.

Co vás nejvíce inspiruje, když skládáte své písně?
Ono to přichází samo od sebe a já to buď stačím, zaznamenat nebo ne, většinou tedy naštěstí ano. Také si občas sednu ke klavíru a najdu nějakou melodii, která mi sedí přesně na to místo, které potřebuji, ať už je to sloka nebo refrén a pak jsou ty texty. Jsem hrozně rád, že se mi podařilo, že všechny písně na albu jsou v češtině. Je totiž taková najezzlá, tudíž tam není takové to klasické popové frázování, tak jsem rád, že se mi povedlo zvládnout tenhle žánr v češtině.

Takže nemáte vedle postele bloček a tužku, abyste zaznamenal svoje sny, protože se vám o textech a notách i zdá?
To zní hodně poeticky a tak trochu jako z filmu, bohužel realita je trochu jiná. Nepotřebuju se dostat na psychické dno, abych mohl napsat srdceryvnou píseň. Ale je fakt, že se mi občas zdá třeba jen úryvek melodie, ale nikdy si ji nepamatuju a jsem moc líný na to vstát a zapsat si to. Hlavou mi zní muzika v podstatě skoro pořád, ale jsou to i symfonické věci, protože dělám i filmovou hudbu a scénickou.

Inspirují vás také ženy?
Jistě že ano, to je jedna z největších inspirací, která může být, je to taková bezedná studnice, kde se dá najít všechno možné a nejkrásnější na tom je, že chlap se v tom nikdy nevyzná.

Co vás na ženách fascinuje?
Ten šestý smysl. To obdivuju, tam chlap nemá šanci se nikdy dostat, je to takový instinkt, který mají jen ženy. Když žena dokáže naslouchat sama sobě a má zdravou emancipaci, to je pak krásné vedle takového člověka být, vnímat ho.

Vy máte doma nejkrásnější ženu světa, jaké to je?
Ona nejen že legálně byla nejkrásnější ženou světa, ale pro mě osobně je to hlavně ten nejúžasnější člověk, jakého jsem potkal.  To je pro mě to nejdůležitější, protože krása je pomíjivá. Kdyby byla krásná a já bych se s ní nedokázal smát a neměli bychom si třeba během cesty v autě co říct, tak ta krása by mě bavila asi jen chvilku. Naštěstí jsem v ní ale našel skvělého parťáka.

Soběstačné, ambiciózní a úspěšné ženy vás, tedy jako mnoho jiných mužů, neděsí?
Vůbec ne, naopak, nesmírně je obdivuji a klaním se jim. Bylo by super, kdyby jich mohlo být ještě víc, ať se klidně všichni srabi chlapi zblázní.

Ondřej se na jevišti předváděl, jak mu síly stačily.


Uznáváte tedy, že by v partnerství měla panovat rovnoprávnost?
Jistě, také je za potřebí, nastolit rovnováhu, ale myslím si, že muž by měl splňovat takové jisté etické kodexy, které jsou hezky morálně nastavené. Chlap by měl být slušný, gentleman a být oporou. Rozhodně by neměl být hysterický, žena na to má právo, pro ně je hysterie přirozená, protože těch citů je tam víc a tlaky a pochody, ve kterých se chlap nemá šanci vyznat, a ten který si myslí, že ano, je navěky zatracen.

A ta rovnováha platí i na pomoc si s domácími pracemi?
Myslím si, že ano, ale hlavně je zásadní, aby o tom ti dva spolu mluvili a rozdělili si co kdo kdy. Prostě se domluvit.

Je nějaká domácí práce, kterou nesnášíte?
Těch je, já celkově nesnáším uklízení, vysávání, vytírání, a proto investuju každý týden do uklízečky, protože je to nejjednodušší. Tak se dva lidé nemusejí dohadovat kvůli ničemu. Oba víme, že za dva dny přijde uklízečka, a tak tam tu špinavou ponožku na zemi můžeme klidně nechat.

Vy máte spoustu fanynek a Taťána zase obdivovatelů, je mezi vámi žárlivost?
Je, ale taková ta hezká a občas sehraná naschvál, aby byla legrace.

Mluvil jste o slušném chování, jistě ho ctíte, co vás dokáže rozčílit na lidech?
Já se snažím chovat slušně, ale nechci mentorovat, protože občas se mi stává, že se neudržím a vylítnu, když je nějaká hádka nebo tak. Okamžitě mám tu sebereflexi a říkám si, jak je to trapné, ale je tam ten pocit, že jsem už něco řekl a teď bych si za tím měl stát. Jsou to chyby, ze kterých by se měl člověk poučit. Jak říká Homer Simpson: „Od toho jsou na tužkách gumy.“  Na lidech mě nejvíc rozčiluje na ženách hraný flegmatismus, jako že dělají, že je to nezajímá, když vím, že ano. Jinak všeobecně mi vadí hulvátství a vulgárnost.

Setkáváte se s tím často?
Bohužel ano, ale všiml jsem si, že se takovéhle chování vyskytuje hodně mezi staršími ročníky chlapů tak kolem čtyřiceti. Zdá se, že ti mladí jsou nějak kultivovanější.
Kuchařová se nakonec nechala vyfotit i se svým přítelem Ondřejem Brzobohatým.


Čím myslíte, že to je?
Nevím, možná totalitou. Mladší generace už nevyrůstala v atmosféře perzekuce. Také to, co na nás bylo napácháno v dětství, si musíme vyřešit v dospělosti. Měli bychom v sobě mít takovou tu přirozenou etiku, ale některým lidem občas bohužel chybí.

V X faktoru se setkáváte se spoustou lidí, takže jste se o tom asi stačil přesvědčit, že?
To mi ani nepřipomínejte. Je to pro mě hrozně vysilující, chovat se ke všem slušně, protože občas tam chodí opravdu individua, která vás chtějí jen naštvat a nic víc, ale pak si zase říkáte, co když ne. Pod tíhou těch všech, kteří už přišli a zničili vám ušní bubínky, jsem občas řekl, co si o něm upřímně myslím. Ale pak vás napadne, že si tam ten člověk třeba přišel něco vyřešit a vy mu takhle pošlapete dušičku a on si půjde rovnou skočit z bratislavského mostu do Dunaje.

Co vás v té roli porotce nejvíce překvapilo, co jste nečekal, když jste do toho šel?
Že je tolik lidí, kteří neumějí vůbec zpívat.