LupyČástečky odumřelé pokožky hlavy jsou estetickým problémem mnoha z nás. Hlava svědí, nevzhledné bílé šupiny se „sypou“ z hlavy a zachytávají se na oblečení. Co je způsobuje? Jednak to může být častým mytím vlasů agresivními přípravky. Musíte-li si mýt hlavu každý den, zvolte jemný šampon pro každodenní použití. Dále to pak je nedostatkem minerálů a vitamínů (B, zinek, selen), plísňovými onemocněními (např. lupénka), velkými teplotními výkyvy (hlavně v zimě) nebo oslabenou imunitou. První pomocí jsou šampony a přípravky proti lupům, které seženete v každé drogerii nebo lékárně. Pokud nezabírají, navštivte dermatologa.Lupy1459
Lupy
Částečky odumřelé pokožky hlavy jsou estetickým problémem mnoha z nás. Hlava svědí, nevzhledné bílé šupiny se „sypou“ z hlavy a zachytávají se na oblečení. Co je způsobuje? Jednak to může být častým mytím vlasů agresivními přípravky. Musíte-li si mýt hlavu každý den, zvolte jemný šampon pro každodenní použití. Dále to pak je nedostatkem minerálů a vitamínů (B, zinek, selen), plísňovými onemocněními (např. lupénka), velkými teplotními výkyvy (hlavně v zimě) nebo oslabenou imunitou. První pomocí jsou šampony a přípravky proti lupům, které seženete v každé drogerii nebo lékárně. Pokud nezabírají, navštivte dermatologa.
fb-like
f
VYHLEDAT LÉKÁRNU
r
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
80146164FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoAni o Vánocích vás nenechá vydechnout! Co odhalil mistr napětí svým českým čtenářům?6122024-12-09 17:45:06.22203300<p>Už třináctkrát s ním i čeští čtenáři hledali zmizelé, třináctkrát se chvěli napětím i očekáváním nad jeho knihami s hrdinou Davidem Rakerem. Tim Weaver, britský bestsellerový autor, je letos přijel pozdravit do Prahy a do Brna. Návštěvu v Česku si užil a prozradil i něco ze své práce a soukromí.</p><p>Tim Weaver nevynechal ani vánoční přání, které by se dalo shrnout: Přeji vám vše nejlepší a pokud si mohu také něco přát, tak to, abyste svátky strávili se mnou – s mojí knihou. <strong>Jeho vzkaz si poslechněte pod rozhovorem, v němž odhaluje nejen co nás čeká, ale také jak to vzniká, jak stráví Vánoce a třeba jak zvládá výchovu své momentálně pubertální dcery.</strong> Autor, který se proslavil psaním napínavých thrillerů, jenž čtenáře drží v drápech natolik, že ve strachu rozsvěcují lampičky a občas knihou mrští přes celou místnost, protože kapitoly končící v dechberoucích okamžicích na hraně pomyslných útesů by upřímně řečeno měly být snad zakázané. Jaký je svět tohoto mistra napětí?</p>
<p><img id="obj_9297177" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297177&resName=full&ts=1733762097275" alt="9297177:full:true:true:true" width="540" height="360" /></p>
<p>Někteří jeho zahraniční recenzenti s úsměvem říkají, že Tim Weaver se 13. července 1977 v britském Bathu narodil s lupou v jedné ruce a nevyřešenou křížovkou v druhé, což předznamenalo jeho kariéru plnou záhad a ztracených lidí. <strong>Pár let potom psal jako novinář o počítačových hrách, než vytvořil prvotinu Hon na mrtvého (u nás vyšel román roku 2018 u Mystery Press) a svět zpozorněl! Kdo je tenhle chlap, kterému v hledáčku uvízli zmizelí? Ukázalo se, že vynikající spisovatel, jehož knihy milujeme i u nás.</strong> V rodné Británii uchvátil i podcastem s názvem Missing, také v něm rozplétal jak a proč lidé mizí. Pořad ohodnotilo iTunes jako jeden z nejlepších podcastů roku 2015.</p>
<p><img id="AO_3386981" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386981" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p>Jeho díla recenzujeme často. V příbězích, které začínají pokaždé stejně – někdo se ztratí – překvapuje originalitou detailů každého zmizení, okolnostmi případu a vývojem svých hrdinů. Něco o svých knihách prozradil Weaver v minulém rozhovoru, na nějž jsme vlastně takřka plynule navázali...</p>
<p><strong>Naposledy jsme spolu mluvili o připravovaných příbězích mimo sérii s Davidem Rakerem, ty už byly vydány. Bude nějaký další?</strong></p>
<p>„Ne, teď jedu na vlně Davida Rakera. Česká překladatelka mých knih Alžběta Lexová teď do češtiny překládá tu, která se momentálně prodává ve Velké Británii. Pak přijde na řadu pokračování. Začínám ho upravovat, potom musím začít přemýšlet o navazujícím příběhu. Takže v tuto chvíli je na pořadu dne Raker.“</p>
<p><strong>Nová věc, která mě ve vašich knihách fascinuje vedle toho, jak napínavé a důmyslné jsou, je přibývající originalita zápletek. Vodíte čtenáře do naprosto nových míst a situací, což ukázala i kniha Poslední sbohem.</strong></p>
<p>„To je část knih, jíž dlouho promýšlím – čím mají promlouvat. Každá, je-li součástí série, musí čtenářům dát to, co si oblíbili v předchozích. Zároveň ale musí být něčím jedinečná. Vždycky začínají zmizením – celé vesnice, někoho ve vagonu metra... Pak ale chci, aby působily originálně, nově. Někdy se tyhle věci dějí přirozeně během tvorby. Při psaní si začnete uvědomovat, že můžete s postavami nebo s příběhem dělat věci, které by nikdo nečekal. Pomáhá to budovat onu originalitu, o které jste řekl, že tam je. Prvek překvapení, který čtenáři naštěstí oceňují.“</p>
<p><img id="obj_9223882" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223882&resName=full&ts=1733762161595" alt="9223882:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Když jsme u toho překvapení, plánujete osnovy svých příběhů nebo se necháte unášet po vlně vyprávění? Máte na zdi nástěnku plnou poznámek?</strong></p>
<p>„Vůbec nic neplánuju. Nechávám vyprávění plynout, jak potřebuje. Třeba Poslední sbohem začalo nápadem na otce a syna, kteří jdou do domu hrůzy a zmizí, to byl výchozí bod. A pak už jsem knihu jen tak psal, postupně vnášel různé prvky. A máte pravdu, někdy se to může trochu zkomplikovat, když se snažíte všechny věci spojit dohromady. Ale já to dělám takhle nejraději. Mám pocit, že když píšu tím způsobem, jakým čtenář příběh čte, vše se odvíjí takřka v reálném čase. Pokud překvapujete sami sebe jako spisovatele, je velmi dobrá šance, že překvapíte i čtenáře. Protože pokud něco nečekáte vy, pak to snad nebude čekat ani čtenář. A ano. Více dějových linií je něco, co jsem vždycky dělal. Najít ten moment, kdy je spojit, je často výzva. Při psaní knihy je jich víc, ale tohle je jedna z těch větších. Takže ne, nemám na zdi nástěnku se spoustou poznámek, lístečků, plánů. Prostě to mám všechno v hlavě. Kdybych měl zítra autonehodu, pak kniha, kterou píšu, nikdy nevznikne, protože o ní nikdo nic neví, kromě mě.“</p>
<p><img id="AO_3386982" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386982" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Takže... Stává se vám někdy, že postavy si začnou žít vlastním životem a jdou úplně mimo rámec, který jste si pro ně plánoval?</strong></p>
<p>„Rozhodně ano, naprosto. A to je jeden z důvodů, proč neplánuju. Pro mě postavy ožívají, až když je dostanu na papír. V tu chvíli jsou to skuteční lidé. Když o nich přemýšlíte předem, jsou to jen jména. Když začnete psát, ožijí a vy najedou vidíte, jak se chovají ve světě, který jste vytvořili. Jak komunikují s ostatními, jak interagují v rámci celého příběhu. Nejlepším příkladem toho je desátý Rakerův příběh Nikdo není doma, kde zmizí celá osada. Když mě to poprvé napadlo, mluvil jsem o tom s pár lidmi a všichni říkali, že to zní dobře. Vyvolávalo to tu správnou odezvu. Zájem a zvědavost. Ale zároveň jsem v tu chvíli netušil, jak tohle záhadné zmizení vyřeším. Přišel jsem na to až na samém konci knihy.“</p>
<p><img id="obj_9297175" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297175&resName=full&ts=1733762249819" alt="9297175:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších detektivek je kniha Ztracené střípky. Ten příběh je skutečně jízda na horské dráze. Vy už jste na to částečně odpověděl, ale – prožíváte při psaní těch příběhů podobné pocity jako čtenáři?</strong></p>
<p>„Psaní není konstantní cesta, která by probíhala neměnnou rychlostí. Často když začínáte s románem, je to tak nějak s nadějí a nadšením, protože je to nový příběh a můžete vytvořit nový svět a tak. Ale nevyhnutelně se dostanete do fáze, kdy to začne být opravdu, opravdu těžké. Pracujete se stejnými postavami a stejným příběhem celé měsíce. A v tu chvíli si říkáte: Jsem to ještě já? Jsou ty postavy dost dobré? A příběh dost dobrý? Dokážu tu knihu vůbec dopsat? Tempo se trochu zpomalí, protože se u některých fragmentů příběhu a postav zadrhnete. Ale pak se to nevyhnutelně zase zrychlí, ten moment zkrátka nastane. Kniha je trochu jako auto – někdy jede rychle, jindy pomalu. Pak si jako spisovatel řeknete: Ok, teď už konečně vím, jak to celé uchopit, a už to zvládnu.“</p>
<p><strong>Před dvanácti lety jste v jednom rozhovoru prozradil, že vaše pracovna byla plná dětských hraček a byl jste v podstatě bezdomovec ve svém vlastním domě. Teď už jste otec dospívající dcery, jaké rodičovské rady jí dáváte?</strong></p>
<p>„Hned si odnes svoje věci z mé pracovny! (smích) Ale vážně, rodičovství člověka zásadně změní. Děti ovlivní váš pohled na vše kolem. Já už třeba nemůžu psát o tom, jak se dětem ubližuje a podobně. Možná je to jeden z důvodů, proč je Raker velmi empatická postava, protože se mi dcera narodila v podstatě v době, kdy jsem psal svůj debut. K otázce... Rady vlastně nedávám, spíš prostor. Myslím, že většina dětí si určitě projde fází mezi 12. a 15. rokem, kdy jim rodiče připadají děsně trapní a opravdu mimo. Taky s vámi moc nekomunikují. Když jsou malí, jste s nimi pořád a říkáte jim to a tamto, nedělej tohle... Ale když se dostanou do puberty, musíte tak nějak ustoupit a nechat je řešit věci po svém. Musejí dělat i chyby, jako my všichni. Učit se i z nich. Jakkoli je těžké nechat své děti trpět. Nechcete je vidět zraněné a rozrušené.“</p>
<p><img id="AO_3386983" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386983" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Zpět ke knihám. My jsme v Blesku k poslední recenzi na vaši knihu zveřejnili i ilustrační obrázky Rakera vytvořené zadáním umělé inteligenci. Vlastně jsme si při jejich přípravě uvědomili, že ani nikdy nebyl úplně popsán, tak: Jak vypadá?</strong></p>
<p>„To byl záměr, aby si o něm každý čtenář mohl udělat vlastní představu. Často se mě ptají, který herec by ho měl hrát v seriálu. Já nikdy neodpovídám, protože i na to bude mít každý rozdílný názor. A to se mi líbí. O postavě můžete sdělit mnohem více prostřednictvím jejích činů a způsobu, jakým se chová k lidem, než když ji popíšete fyzicky. Kdybych řekl, že měří metr osmdesát, má černé vlasy a váží tolik a vypadá takhle – na to lidé po padesáti stránkách stejně zapomenou. Ale když čtenářům ukážete, jak se chová k lidem, jeho empatii, jeho schopnost chápat lidská trápení, to vytváří mnohem jasnější portrét. Ale ta vaše verze je moc povedená, skutečně. Líbí se mi to. To je poprvé, co někdo udělal verzi Davida Rakera prostřednictvím umělé inteligence. A dopadlo to dobře. Díky za to.“</p>
<p><img id="obj_9223881" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9223881&resName=full&ts=1733762324651" alt="9223881:full:true:true:true" width="540" height="303" /></p>
<p><strong>Spolu jsme se nad tou recenzí bavili i o ukázce z české audioknihy od Audiotéky a vy jste mi říkal, že jste rád, že ji slyšíte. Jak se vám líbí Igor </strong><person person_id="3429" class="celebrity">Bareš</person><strong>, český hlas knih o Rakerovi?</strong></p>
<p>„To bylo poprvé, co jsem ho slyšel. Je to podobné, jako když jsme se bavili o jeho fyzické podobě. V mé hlavě zněl Raker vždycky nějak po mém. Ve Velké Británii je interpret knih o něco mladší, má trochu měkčí hlas. Takže je to jiné, jsem ale rád, že máte vlastní verzi s českým interpretem. Vnímám s pokorou, že mé knihy lidé čtou a tráví s nimi čas ať už dávají přednost tištěné knize, e-knize nebo audioknize. Obdivuji ty, kdo si Davida Rakera vezmou a vydají se s ním na svou vlastní cestu. Slyšet ho u vás v češtině byl pro mě opravdový zážitek.“</p>
<p><strong>Sám jsem příznivcem Británie, mám rád i Londýn, kam jezdím pravidelně. Víte, že jste mi to trochu pokazil? Pokaždé, když vcházím do metra, přemýšlím, kolik lidí se tam asi ztrácí. Pokaždé, když jdu po třídě Piccadilly mě napadá, kolik z těch lidí na ulici třeba někoho hledá... Stává se vám, že jsou díky vašim knihám lidé třeba více ostražití?</strong></p>
<p>„Nevím, jestli ostražití, ale doufám, že si trochu víc uvědomují, kolik lidí ročně mizí. Většina z nich je sice během roku nalezena, ale pořád se tak dva a půl až tři tisíce lidí prostě vytratí a už je nikdy nikdo nenajde. To je vážně šílené. Všichni u sebe nosíme GPS v telefonu, všude jsou kamery a jsme připojeni ke cloudu, odemykáme mobily obličejem nebo otiskem prstu. Mělo by být opravdu složité zmizet. A stejně se to děje. Z mých knih se čtenáři mohou poučit o důvodech, proč to někteří dělají. Že lidé nemizí jen tak pro zábavu. Mohou být samozřejmě po smrti a jen ještě nebyli identifikováni. Ale jsou i lidé, kteří utíkají ze svého života záměrně, snaží se nechat za sebou všechno, co je do té doby utvářelo.“</p>
<p><img id="AO_3386984" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386984" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Jste u nás tuším podruhé, tentokrát jste navštívil i Brno a byl o vás velký zájem. Je něco, co byste u nás chtěl ještě vidět?</strong></p>
<p>„Jsem typický Brit, v Praze jsem byl už víckrát, ale ve zbytku země moc ne. Ovšem Brno jsem si zamiloval, cítil jsem se tam vážně skvěle. Nejen kvůli knižnímu veletrhu, kde jsem potkal tolik úžasných čtenářů. Víte, spoustu toho o České republice nevím, ale baví mě ji poznávat. Jedna z věcí, které jsem si rozhodně všiml je, že lidé jsou tu přátelští, milí... Doma ve Velké Británii to není obvyklé, takže to vnímám jako velmi osvěžující – přijet sem a mluvit s lidmi, vnímat jejich nadšení, zápal...“</p>
<p><strong>Samozřejmě všechny zajímají další Rakerovy příhody, co teď máte rozepsáno?</strong></p>
<p>„V Británii právě vyšla kniha s názvem Missing Family, tedy Zmizelá rodina, jíž Betty (Alžběta Lexová, pozn. red.) teď překládá. A pak jsem právě dokončil pokračování, Lost Women (Ztracené ženy). Navazuje na některé věci, které se staly v Zmizelé rodině. Ale je tu také nový případ. Ztracené ženy vyprávějí o trojici žen natáčejících dokumentární film v jedné vesnici v Cornwallu. Je to vesnice v podstatě zničená před 80 až 90 lety. Leží na jakémsi přílivovém ostrůvku, takže sem voda nanesla spoustu písku. Je to taková divná rozbitá osada pod nánosy. A tam vyrazily točit dokument, o němž samy neprozradily nikomu nic. Teď tu zůstalo vybavení, kamery a tak... a ony jsou pryč. To ale není všechno. Knihou se vine jako obvykle i další linka. Do nemocnice po nijak vážné autonehodě přijíždí muž s drobným zraněním na hlavě v doprovodu manželky. Lékaři ho ošetří, všechno proběhne v pořádku, ale když mu pak sestra sundá obvazy, jeho manželce zatrne. Ten muž totiž není její manžel…</p>
<p><img id="AO_3386985" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3386985" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Těším se, jak si o tom zase popovídáme... Vy poskytujete různým médiím rozhovory po celém světě. Zaskočil vás někdy novinář nějakou otázkou?</strong></p>
<p>„Novináři ani ne, zkrátka se občas ptají na totéž, ale to je normální. I proto mě baví naše setkání, býváte vždy originální. Ale jednou za mnou přišla jedna žena a řekla, že miluje Davida Rakera, ale dodala: Nechápejte mě špatně, ale jestli někdy zabijete Colma Healyho (parťák Rakera, pozn. red.), tak si vás najdu! (smích) Takže ne, nepamatuji si, že by mě někdo překvapil otázkou, kterou bych už předtím neslyšel. Ale, zase se k tomu vracím, je fajn, když můžu mluvit o svých knihách s někým, kdo je zná.“</p>
<p><strong>No, já pro vás mám jednu takovou klasickou otázku... Kdybyste mohl svému mladšímu já na počátku spisovatelské kariéry něco vzkázat, co by to bylo?</strong></p>
<p>„Nejdřív asi, protože první knihu jsem psal vážně dlouho: Neboj se, postupně budeš sbírat zkušenosti a půjde to čím dál snadněji a lépe. Druhý vzkaz: Je normální, že úspěchy střídají méně dobrá období. Netrap se tím, že vycházejí i špatné recenze. I o tom je psaní knih a publikování. Prostě se snaž dělat tu práci nejlépe a nejpoctivěji, jak to jde.“</p>
<p><img id="obj_9297172" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=9297172&resName=full&ts=1733762556994" alt="9297172:full:true:true:true" width="540" height="337" /></p>
<p><strong>Herec </strong><person person_id="5986" class="celebrity">Bill Nighy</person><strong> mi při rozhovoru na otázku „co sledujete na Vánoce v televizi, když zbytek světa kouká na Lásku nebeskou“ (hraje ve filmu Billyho Macka, pozn. red.) řekl, že na fotbal. Ten máte velmi rád i vy, takže... Na Vánoce raději vánoční klasiku nebo fotbal?</strong></p>
<p>„Je pravda, a moje žena by to potvrdila, že se dívám na fotbal až moc. Jsem fanoušek Arsenalu, takže... Ale o Vánocích moc ne. Máme takovou tradici, že se vždy na Štědrý den díváme na Smrtonosnou past, což je samozřejmě nejlepší vánoční film. Moje dcera byla donucena dívat se na Smrtonosnou past každý rok od svých 13 let. Tak se díváme, s mince pie (tradiční anglická vánoční pochoutka, pozn. red.) na klíně. Já rád sleduji sváteční program, jsem velký fanoušek Vánoc. Letos to pro nás budou trochu neobvyklé, protože moje žena pochází z Jihoafrické republiky a jedeme na Vánoce za její rodinou do Kapského města.“</p>
<h3><strong><em>A co by Tim Weaver popřál vám, svým českým čtenářům k Vánocům a do Nového roku? To si poslechněte přímo od něj ve videu...</em></strong></h3>
<p><img id="obj_9297152" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=9297152&resName=full&ts=1733762572538" alt="9297152:full:true:true:true" width="540" height="304" /></p>Tim Weaver,spisovatel,rozhovor,kultura,interview,Praha,Brno,knihy,literatura,krimi,napětí,velká británie,Vánoce,David Raker,Colm Healey,detektiv,detektivka,zmizeli,Audiotéka,Mystery Press,igor bareš2024-12-09 17:171https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/801461/ani-o-vanocich-vas-nenecha-vydechnout-co-odhalil-mistr-napeti-svym-ceskym-ctenarum.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura801461/9297170_.jpg8605
DALŠÍ ČLÁNKY
5°C
