Jak Češi pohlížejí na cukrovku?
Názor každého pacienta se liší podle toho, jestli už sám onemocněl, nebo je teprve ve vysokém riziku. Záleží i na tom, zda má zkušenost s nemocí, třeba z rodiny, a zda někdo kolem něj čelil jejím nežádoucím důsledkům. Pak lidé cukrovku vnímají s respektem, který si zaslouží. Ale mnozí se stále nebojí. A když už se u nich na nemoc přijde, bývá mnohdy pozdě.
Kdy máme o tom, že nám hrozí cukrovka, přemýšlet?
V časném stadiu, když je hladina cukru už lehce zvýšená, nebo při samotné počínající cukrovce může být člověk celkově unavený, necítí se úplně dobře, může už mít zvýšenou žízeň a chodit v noci častěji močit. Nic z toho nás ale nenavede úplně na diagnózu cukrovky, řada věcí se dá vysvětlit i jinými nemocemi. Proto si myslím, že ve chvíli, kdy se člověk necítí úplně dobře, ať už jsou déletrvající příznaky jakékoliv, je rozumné, že si zajde ke svému praktickému lékaři na základní vyšetření.
Proč jsou Češi tak obézní národ?
Jsem překvapený, kolik lidí jede do supermarketu a koupí si tam balík coly nebo jiných cukrem slazených nápojů. Ty pak pijí, kdykoliv mají žízeň. Vůbec si při tom neuvědomují, kolik takto tělu dodávají cukru, že takto vyčerpají polovinu denního energetického příjmu! Stravovací zvyklosti si neseme z rodiny. A spousta lidí nedostala od rodičů informaci, že není dobré dávat si jitrnici nebo guláš se šesti k večeři každý den.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.