Mýtus - Očkovací látky jsou nebezpečné

Fakt - Jelikož jsou očkovací látky podávány jako prevence proti závažným onemocněním zdravým lidem, musí splňovat nejvyšší standardy bezpečnosti. Ano, s očkováním jsou spojeny i vedlejší účinky, jako jsou například horečka nebo bolestivost a otok v místě vpichu. I přesto, že jsou mnohdy velmi nepříjemné, vyhnout se díky tomu očkování znamená přijetí jiného a mnohem závažnějšího rizika.

Mýtus - Očkování by mělo být pouze dobrovolné 

Fakt - Význam povinných očkování je pro prevenci onemocnění, proti kterým jsou namířena, zcela zásadní. Z tohoto důvodu jsou očkování povinná. Pokud by povinná nebyla, došlo by pravděpodobně k poklesu proočkovanosti s rizikem vzestupu nemocnosti. Například ve Francii, kde očkování proti spalničkám není povinné a proočkovanost proti spalničkám nedosahuje požadovaných 95 % (doporučení WHO), dochází opakovaně k epidemiím spalniček mezi neočkovanými či neúplně očkovanými dětmi.

Mýtus - Proočkovanost společnosti je dostatečná

Fakt - Přestože byl dramaticky snížen výskyt některých onemocnění, kterým očkovací látky zabraňují, nebo byla vymýcena, stále je očkování nezbytné k prevenci běžných infekčních onemocnění. Některá onemocnění jsou tak rozšířena, že volba neočkovat zvyšuje riziko infekce. Například nebýt očkován proti černému kašli znamená riziko závažné a v některých případech smrtelné infekce. Problém je i u pneumokokových chorob, proti kterým není očkována naprostá většina seniorů, kteří tvoří druhou nejpočetnější rizikovou skupinu. I když meningitidy způsobené pneumokokem či závažné zápaly plic mohou být pro seniory i smrtelné, plošná vakcinace v této rizikové skupině u nás zatím zavedena není.

Očkování je také nutným nástrojem k prevenci infekčních onemocnění, která se u nás nevyskytují nebo se vyskytují jen v nízkém počtu. Díky malé proočkovanosti populace bychom se opět mohli potýkat např. se spalničkami, příušnicemi či dětskou obrnou.

Mýtus – Děti dostávají příliš mnoho injekcí

Fakt - Děti mohou obdržet do 2 let více než 10 injekcí, z čehož bývají někteří rodiče zaskočeni. Protože je matčina děloha bez bakterií a virů, imunitní systém novorozence se okamžitě od narození setkává s miliony antigenů, proti čemuž je počet antigenů obsažený v současných moderních očkovacích látkách zcela mizivý.
Pokud by všechny vakcíny současného českého očkovacího kalendáře byly aplikovány v jeden den, byla by „zaměstnána“ pouze jedna desetina kapacity dětského imunitního systému.

Mýtus – Očkování způsobuje autismus

Fakt - Pečlivě provedené studie jasně vyvrátily názor, že očkovací látky opravdu způsobují autismus. Protože se známky autismu mohou projevit ve druhém roce života, přibližně ve stejném čase, kdy jsou dětem podávány některé očkovací látky, a protože je příčina autismu neznámá, přemýšlejí někteří rodiče nad tím, zda není očkování chybou.

Původ tvrzení o souvislosti mezi očkováním a autismem pochází ze studie Andrewa Wakefielda publikované v roce 1998 v britském časopisu Lancet. Studie byla tři roky prošetřovaná britskou lékařskou komorou (General Medical Council). Po třech letech důkladných nezávislých výzkumů byla studie označena za podvrh, její autor byl usvědčen nejen z falzifikace, ale také zneužití mentálně postižených dětí. Následně byl vyškrtnut z registru lékařů a byla mu odejmuta lékařská licence.

Mýtus - Očkovací kalendář není důležitý

Fakt - Očkovací kalendář odráží konkrétní výskyt infekčních onemocnění v naší zemi a byl vytvořen na základě vědeckých důkazů a doporučení odborníků. Očkováním podle platného očkovacího kalendáře lze předejít vyššímu počtu onemocnění, komplikací i úmrtí.

Rozkládání, odkládání či odmítání očkování může být rizikové, protože děti mohou být k onemocnění náchylnější po delší dobu. Kdy by mělo být dítě očkováno, je určeno na základě posouzení toho, kdy je v největším riziku nakažení daným onemocněním a kdy očkovací látka vytvoří nejlepší imunitní odpověď. V poslední řadě vyžaduje změna v očkovacím kalendáři další návštěvy lékaře a tedy více stresových situací pro dítě.