Rakovina prostaty, která ročně překvapí 9000 českých mužů, se nevyhnula ani jemu. Na svou nemoc přišel vlastně náhodou a to mu možná zachránilo život. Kvalitu života mu pak zcela jistě zajistila protonová léčba.

Jeho příběh začal už před rokem a půl. Energický padesátník začal mít problémy se spaním, motala se mu hlava, přidalo se zvracení. Samozřejmě ho napadlo to nejhorší: „ Myslel jsem, že mám nádor v hlavě, doktoři si mě předávali, ale na nic se nepřišlo, CT ani MRI nic neprokázala, a tak to uzavřeli jako vertigo a dali mi nějaký prášky, ale blbě mi bylo pořád, a jak už jsem byl v tom hlídání zdraví, došlo mi, že mám taky občas problém s močením a tak jsem šel i k urologovi a po té, co PSA bylo 9, jsem si řekl o biopsii“. 

Zatímco původní obava s nádorem v hlavě se nepotvrdila, biopsie v tomto případě bohužel rakovinu prokázala a to dokonce ve dvou ložiscích a v polovině odebraných vzorků. Přestože léčba nádoru prostaty vyžaduje velmi individuální přístup, který se liší podle rozsahu nádoru a celkového stavu pacienta, verdikt urologa zněl operace, nezmínil rizika ani žádnou další možnost léčby a začal plánovat termín. Honza vzal osud opět do vlastních rukou a se slovy, že si to ještě promyslí, se vydal cestou vlastních zjišťování. Prostudoval rizika chirurgických výkonů, kdy hrozí poškození nervů v okolí prostaty, inkontinence a impotence, dozvěděl se o možnostech ozařování a dostal se i ke studiím srovnávajícím výsledky moderní protonové léčby a standardní metody fotonové terapie. „Proto mě překvapilo, když jsem na žádost o protonovou léčbu dostal zamítavou odpověď od lékařského konsilia s tím, že neexistují studie o výhodách protonové léčby. Já nejsem felčar a ty studie jsem našel …“ O tom, že chce podstoupit protonovou léčbu, nepochyboval, jeho rozhodnutí však ještě utvrdily právě zmíněné studie, které dokonce prokazovaly nejvyšší účinnost tzv. tužkového skenování, tedy nejmodernější technologie používané v Protonovém centru v Praze, která díky nižší dávce záření a ještě přesnějšímu zacílení snižuje rizika na absolutní minimum.

„Fakt nechápu, proč když ten proton funguje, tak doktoři tvrděj, že ne. Je to jak začarovaný, když jsem říkal známýmu, jestli mi nemůže pomoct tu protonovou léčbu doporučit, řekl, že by ho vyhodili z nemocnice. Prostě, jak se zeptáte na proton, začnou koktat nebo mlžit a nikdo vám vlastně neřekne nic konkrétního, při tom, je snad jasný, že když to může léčit děti s nádorem na mozku, tak proč by to neumělo léčit nádor na prostatě?“

Protonovou léčbu opravdu chtěl a tak se jako pojištěnec VZP ponořil do labyrintu administrativních úkonů. Doporučení ale nedostal. „Už jsem uvažoval, že si to zaplatím, pak jsem ale zjistil, že existuje zdravotní pojišťovna, která tuhle léčbu hradí, a protože byl akorát termín přestupu, tak jsem neváhal a vsadil všechno na tuhle kartu. Přehlásil jsem se a čekal. PSA mi dál nestoupalo, doktor hlídal hodnoty a já se těšil, až uplyne ta lhůta a já se stanu pojištěncem VoZP. A jakmile jsem přestoupil, tak už jsem nic neřešil. Z Protonového centra poslali papíry na pojišťovnu a mně dali termín. Absolvoval jsem 21 frakcí ozařování a gratuluju si i kvůli tomu, že ten nádor je uloženej dost blbě a právě protonový paprsek dokáže, že riziko poškození močového měchýře, je opravdu minimální. “ I přesto, že někteří lékaři výsledky léčby zpochybňovali a argumentovali nedostatkem dat, pan Honza je přesvědčen, že s protonovou léčbou udělal dobře: „ Víte vždycky jsem byl zdravej a kus života mám ještě před sebou, co bych z něho asi měl kdybych běhal s plenama a nemohl už vlastně nic jako dřív, a když tady ta technologie je, tak by jí měli dostat všichni co ji potřebují“ uzavírá vyprávění, šestapadesátiletý profesionální řidič, který se díky náhodě a vlastní tvrdohlavosti vrátil do života jako normální zdravý chlap.