4°C
Říká se, že ten, kdo o sebevraždě mluví, ji nikdy nespáchá a jen hledá pozornost okolí. Jenže jak se ukázalo z průzkumů, opak je pravdou a 9 z 10 úspěšných sebevrahů, před svým činem někomu o svém záměru řekne. „O sebevražedných sklonech se nedá takto zjednodušeně hovořit a v žádném případě se jakákoli zmínka o ní nesmí brát na lehkou váhu. Tento mýtus zřejmě vznikl tím, že pokud někdo o sebevraždě mluví, prosí tím vlastně o pomoc své okolí. V takovém případě nemusí sebevražedné chování hrozit bezprostředně a je čas mu zabránit,“ říká Doc. PhDr. Jiří Šípek, CSc z Katedry psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
V poslední době se lidé stále častěji odhodlají řešit svou tíživou situaci, ať už finanční, sociální nebo rodinnou, ze které nevidí východisko, sebevraždou. Jsou mezi nimi děti, teeneageři i dospělí ze všech sociálních skupin. Samozřejmě ne každý, kdo o sebevraždě mluví, se ji chystá spáchat, ovšem podceňovat varovné signály, které lidé vysílají ke svému okolí, se nevyplácí.
„Většinou na svých blízkých poznáme, že jim není dobře nebo že jsou dokonce tzv. na dně, protože známe jejich normální stav. Být „na dně“ nemusí nutně znamenat chtít hned spáchat sebevraždu, přesto pokud víme, že dotyčný člověk je v nelehké situaci a navíc trpí psychickými poruchami, depresemi a psychózou, ale také alkoholismem nebo jinou závislostí, potom je jeho rozhodování o ukončení života na místě a člověk by neměl jeho stav podcenit,“ říká psycholog Jiří Šípek.
„Důvody k sebevraždě jsou různé, ale dají se trochu rozdělit podle věku, zařazení ve společnosti nebo pohlaví. V čele bychom patrně nalezli nefungující vztahy a osamělost, pak jsou to neúspěchy v zaměstnání a také zklamání. Co se pak týká způsobů ukončení života, muži volí razantnější způsoby, jako je střelná zbraň nebo například oběšení. Proto jsou také úspěšnější než ženy, které se uchylují k jemnějším způsobům a nejčastěji volí léky. Dá se říci, že tyto jemnější způsoby, jsou často spíše demonstrativní a jedná se o volání o pomoc,“ uvádí Doc. PhDr. Jiří Šípek, CSc z Katedry psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
I zpěvačka Iveta Bartošová nejprve řešila svou životní situaci demonstrativní sebevraždou a ne jednou. V roce 1993, kdy žila s Ladislavem Štaidlem se předávkovala prášky, v roce 2005 se cítila nešťastná s hercem Zdeňkem Podhůrským a tak volala o pomoc další demonstrativní sebevraždou, ke které si vzala na pomoc prášky a alkohol. Hned v roce 2006, kdy žila s veterinářem Romanem Hankem, se znovu dožadovala pozornosti a podřezala si žíly. Čtvrtý pokus o sebevraždu uskutečnila v roce 2011. Kdy žila se zpěvákem Domenicem Martuccim.
Bohužel nikdo kolem zpěvačky nevěnoval jejím demonstrativním pokusům o ukončení života dostatečnou pozornost a nedonutil zpěvačku nastoupit léčbu, kterou zjevně potřebovala a tak její pátý čin z 29.4.2014 už nebyl demonstrativní a zpěvačka ukončila svůj život razantním a neodvratitelným skokem pod vlak.
