9°C
Tři zrnka písku, lidský vlas a špetka sušených brouků. Tak jestli vám to připadá jako recept na čarodějný lektvar, mýlíte se. Podle knihy Jana Šťastného Hřbitov na talíři jsou to běžné přísady, které jsou ukryté v různých potravinách pod písmenem E. Jako přídatné látky, takzvaná aditiva, se totiž do potravin přidávají různé věci. Proč? Aby se prodloužila jejich trvanlivost, a také aby lépe vypadaly. S těmito látkami jsou pak potraviny barevnější, nadýchanější a celkově prostě "pohlednější".
Tohle všechno můžou potraviny obsahovat
Zmrzlina: Látka s názvem karmín (E120), která se dává do cukrovinek, jogurtů nebo zmrzliny, se vyrábí ze sušených těl samiček hmyzu nopálovec karmínový.
Kobliha: Může v ní být L-cystein (E920). Vyrábí se z tak nechutných věcí, jako je peří, štětiny a lidské vlasy. Největším výrobcem je Čína.
Bonbony: Šelakem (E904), který se připravuje z výměšků brouka červce lakového, se »vylepšují« bonbony, žvýkačky, čokoláda, ovoce i zelenina.
Chipsy: Může v nich být křemen (E551). Používá se jako protispékavá látka a je třeba i v koření nebo v klobásách. Je to ale vlastně obyčejný jemný písek.
Gumoví medvídci: Želatina (E441) z rozvařených zvířecích kůží a kostí se přidává například do gumových medvídků, aspiku, jogurtů i ovocných džusů.
Žvýkačky: Červeň Allura (najdete ji třeba v E129), kterou se dobarvují některé cukrovinky, například žvýkačky, se vyrábí z uhelného dehtu.
10 největších podvodů v jídle
Rádi si pochutnáváte na mase? A víte, že některé párky, klobásy, salámy a špekáčky ho obsahují žalostně málo? Místo toho jsou vyrobené z drcených kostí, kůží, sádla a někdy dokonce peří! Džusy nebo jogurty, které se v regálech tváří jako ovocné, často nemají s ovocem kromě cukru nic společného a šlehačka ve spreji si na pravou šlehanou smetanu jen hraje. Kupujete dětem sladkosti z reklamy, protože jsou plné mléka a vápníku? Pak byste měli začít pozorně sledovat obaly u veškerého zboží, které si skládáte do nákupního košíku.
1. Masné výrobky bez masa
Mysleli jste si, že maso nejde nijak ošidit? To byste se divili! Vaše oblíbené párky a salámy možná obsahují přísady, kterými byste nekrmili ani dobytek! Hlavně ze zahraničí se k nám dováží uzeniny plné masového odpadu – semletých kostí, kůží, pařátů, či dokonce peří. Kromě nebezpečných dusitanů je v nich i sádlo, sójová bílkovina a lůj. Paštiky, které na obale můžou vypadat jako vybraná pochoutka, se nastavují škrobem, moukou a drůbežími separáty.
2. Krabí tyčinky z drcených ryb
Surimi krabí tyčinky, které se u nás s oblibou používají do pomazánek, mají z kraba jenom aroma. Složené jsou z barviv a drcených tresek, o jejichž čerstvosti lze pochybovat. Jestli chcete kvalitní ryby a mořské plody, nekupujte je hluboce zmražené, ale vždy čerstvé. Vyhněte se i předsmaženým rybím prstům, které obsahují namleté maso z ryb, jejichž původ se často na obalu ani neuvádí.
3. Ovocné džusy a jogurty – zásobárna cukru
Koupili jste si džus, na němž je napsáno 100% pomeranč? Nebo máte v lednici jogurt s přízviskem jahodový? Nenechte se zmást, jde jen o další tah ze strany výrobců. Džusy v krabicích neobsahují jen vymačkané ovoce, ale taky spoustu cukru, sladidla, kyselinu citronovou a ovocné aroma. Stejně tak i levné jogurty mají pouze ovocnou příchuť, jinak jsou plné škrobu, želatiny a rostlinných tuků.
4. Tmavé pečivo není celozrnné
Kupujete si tmavě hnědý chléb v domnění, že je i zdravý? Pak neznáte fintu některých pekařů. Ti obyčejné pšeničné pečivo obarvují praženou moukou či sladem, aby v zákazníkovi vzbudili dojem, že jde o celozrnný výrobek. Tady ani nemusíte číst etikety, stačí selský rozum. Celozrnné pečivo zkrátka obsahuje viditelná zrna a semínka, i když má světlejší barvu.
5. Rybízový džem z jablek
Potřebovali jste do lineckého těsta rybízový džem, ale při ochutnání jste zjistili, že mu chybí ta správná ostrost? Možná v něm bylo víc jablek než rybízu. Spadaná jablka jsou totiž levnější. Přitom správně by měl džem obsahovat kousky ovoce. Najít ale kvalitní jahodové, rybízové, meruňkové nebo malinové jednodruhové džemy je dnes pomalu úkol pro detektiva.
6. Tyčinka plná mléka… a tuku
Kdo by neznal reklamy na »dětské« čokolády plné mléka. Maminky jim často podlehnou, aniž by si uvědomily, že jsou tyhle sladkosti pro děti zcela nevhodné. Obsahují totiž příliš mnoho tuku, cukru a chemických konzervantů. To samé platí i o dětských šunkách a dětských párcích – divili byste se, kolik obsahují soli, »éček« a pro malé děti zakázaných dusitanů. Odborníci na výživu proto radí nedávat malým dětem žádné uzeniny.
7. Čokoláda, která neobsahuje kakao
Podle zákona o potravinách má pravá hořká čokoláda obsahovat minimálně 35 % kakaa, mléčná čokoláda alespoň 25 %. Jenže skutečnost je často taková, že cukrovinky, které se vydávají za čokoládu, neobsahují ani 10 % kakaa. Zato jsou v nich levné náhražky v podobě karobového prášku, umělá sladidla, která jsou mnohem levnější a zároveň sladší než cukr, dále tuky, sója a aromata. Uměle se tak vytvoří čokoládová chuť.
8. Vína plná chemie
Některá šumivá vína, která se díky pěkné etiketě tváří jako luxusní, se nevyrábí tradičním zráním. Víno krabicové kvality se nasytí oxidem uhličitým a toto perlivé víno se pak prodává jako sekt. Navíc se do vína přidávají chemikálie, které ho konzervují, aby vydrželo skladování v obchodech (víno by přitom správně mělo být skladováno v tmavých a chladných sklípcích). K tomu se používají většinou siřičitany, které můžou způsobit vážné alergické potíže.
9. Tavený sýr není sýr
Jestli si chcete dopřát dobrý sýr, kupte si rozhodně ten tvrdý zrající. Tavené plátkové sýry se vyrábějí při vysokých teplotách a za použití náhražek – místo mléčné bílkoviny je v nich použita sójová bílkovina nebo škroby. »Taveňáky« jsou plné živočišných tuků a emulgátorů, hlavně tavicích solí (především různých fosfátů), které zatěžují organismus.
10. Polévky zeleninu neviděly
Reklamy lákají na chutné a rychle připravené polévky jako od maminky, které jsou údajně plné masa, hub a zdravé zeleniny. Pravda je ale taková, že polévky ze sáčku se domácím polévkám nikdy nevyrovnají. Jsou koktejlem solí, tuků a glutamátu. Hlavně čínské polévky jsou doslova přesolené, nadbytek soli přitom zvyšuje krevní tlak. Některé instantní polévky mají až 6 gramů soli a 20 gramů tuku na jednu porci.
Odborník varuje: Kdo nechce rakovinu, ať nejí uzeniny!
Blesk se ptal potravinářského technologa a výživového poradce Víta Syrového, co si myslí o kvalitě levných potravin, které nabízejí supermarkety.
„Dnešní moderní potraviny mohou mít nepříznivý dopad na náš zdravotní stav. Kdo chce důkaz, ať se podívá na lékařské statistiky, které potvrzují každoroční nárůst civilizačních onemocnění, alergií a dalších nebezpečných chorob. Smutný je i fakt, že
přestože je Česká republika zemí s nejvyšším výskytem rakoviny tlustého střeva v Evropě, tak do sebe naši konzumenti stále ládují potraviny s rakovinotvornými sloučeninami. Například do uzenin se v nemalé míře přidávají toxické dusitany, z nichž vznikají nitrosaminy, které jsou ve vědeckých publikacích zařazovány mezi nebezpečné karcinogeny. "Existují studie, které spojují konzumaci masných výrobků s přídavky dusitanů se vznikem rakoviny. Přestože je toto známo, tak se tyto skutečnosti stále přehlížejí, což zjevně vyhovuje ziskuchtivým výrobcům, kteří o dusitanech mluví jako o »velkých pomocnících, kteří až neuvěřitelně prodlužují trvanlivost uzenin«!" kroutí Syrový nevěřícně hlavou.
Zdeněk Pohlreich: Řešením je emigrace
Fajnšmekr a milovník kvalitního jídla Zdeněk Pohlreich se netají svým znechucením ze stavu potravin v českých obchodních řetězcích. „Teď všichni objevili Ameriku, že dojídáme odpadkový koš po zbytku Evropy, ale tahle situace trvá už pěkně dlouho. Jak se bránit? Jako první se nabízí emigrace…“, říká.
Spotřebitel se podle něj může těžko bránit. Místo hodiny na nákupu by v supermarketech trávil tři hodiny pročítáním všech nálepek na výrobcích. Na to nemá nikdo čas. Tu zodpovědnost by podle Pohlreicha měly mít příslušné orgány, příslušná ministerstva.
„Co byste chtěli v tomhle státě, kde vyrostly voltaické elektrárny jako houby po dešti? Podle mne je prognóza neutěšená. Dokud se nevzpamatuje české zemědělství, budeme muset my ve slušných restauracích objednávat kvalitní suroviny v zahraničí. To není o vlastenectví ale jen a jen o kvalitě,“ vysvětluje Zdeněk Pohlreich.
