Umíte poslouchat? Aneb když chcete dělat přátelům psychologa...

Dusit v sobě problémy nám rozhodně neprospívá. Dobrou „vrbu“ potřebovali lidé odpradávna. „Už Hippokrates doporučoval, aby trpícím a strádajícím lidem pomáhali moudří filozofové, se kterými by se mohli procházet v olivových hájích a poslouchat jejich moudrá slova.

I náboženství přineslo svůj díl ve zpovědi, kdy se věřící mohl přiznat ke svým hříchům a dostalo se mu za to jednoduché podpory a řešení. Později byl tou vrbou vesnický lékař. Od doktora – praktika je jen krůček k psychiatrovi, psychologovi či psychoterapeutovi.

Podstatou všech těchto profesí je schopnost naslouchat, v posledních letech jsme si odvykli vnímat druhé, soustředit se na jejich problémy,“ říká známý psychiatr MUDr. Jan Cimický a v podstatě tím odpovídá na otázku, proč dnes chodí tolik lidí k psychologovi: málo si spolu povídáme.

Kámoška upírka

Spousta lidí se stydí jít se svými potížemi k odborníkovi. A tak na sebe roli psychoterapeuta bere rodina, kamarádka nebo kolegyně. „Mám dobrou kamarádku. Už od dětství jsme taková nerozlučná dvojka. Teď se ale dostala do vážných životních problémů. Její muž si po dvaceti letech společného života našel milenku, rozvádí se a syn s nimi přestal komunikovat.

Scházíme se jednou týdně a po dvou hodinách jejího monologu jsem strašně vyčerpaná. Je mi jí líto, snažíme se najít řešení. Vím, že mě teď potřebuje, ale abych byla upřímná, nezvládám to. Jsem z toho rozpolcená. Chci jí pomoct, ale zároveň mě to vyčerpává. Také mám svoje problémy, ale na ty při našich setkáních nedojde. Domů se vracím jako spráskaný pes,“ říká pětačtyřicetiletá Vladimíra.

Babo raď. Nebo radši ne?

Možná jste se v podobné situaci také ocitli. Nechcete nechat kamarádku ve štychu, ale zároveň se musíte chránit, aby vás její stížnosti nesemlely. Jak na to? „Každý člověk by měl mít někoho, s kým může sdílet své emoce. Přítele, kterého je schopen vyslechnout a stejně tak se opačně svěřovat. Komunikace nemůže být jen jednostranná, tedy že jeden si bude stěžovat a druhý trpělivě poslouchat. Existuje tu dělba rolí.

Umíte svým přátelům naslouchat?

Autor: Profimedia.cz

Měli bychom být připraveni vnímat druhého, blízkého člověka, když se na nás obrátí a potřebuje si promluvit, chce slyšet zpětnou vazbu. Někdy stačí jen vyslechnout, jindy se očekává, že naslouchající zaujme nějaké stanovisko – a tady je třeba určité opatrnosti. Vše rozvážit, než vynesete soud. Jakákoli ukvapenost podbarvená afektem může být kontraproduktivní a nesprávná. I zde platí: dvakrát měř a jednou řež,“ radí doktor Cimický.

Neřešte to

Nesnažte se vynášet rozsudky a přebírat roli řešitele. Mohlo by se to obrátit proti vám. Snažte se přítele vyslechnout, zeptejte se, v čem vidí možnost, jak mu pomoct, co by si přál. Řiďte se podle jeho přání, ale nic nevnucujte, neříkejte, jak se má chovat a co dělat. Můžete vyjádřit svůj názor, ale pak vycházejte z jeho potřeby a přání.

„Nechte ho vypovídat, pak se zeptejte, jak to vidí v delším časovém horizontu, co chce dál dělat, jak postupovat. Můžete říct svůj názor. Ale nenuťte ho k zásadním a okamžitým rozhodnutím. Nabídněte, že se na to podíváte třeba další den s chladnější hlavou,“ říká lékař.

Myslete na sebe

Jak ale ochránit sami sebe? Ne každý zvládne takový nápor, kdy mu kamarád svěřuje svoje těžké problémy. Proto si nejdříve ujasněte, jestli jste dostatečně silní a připravení danou situaci zvládnout. Vy jste na prvním místě.

„Snažte se být vnímavým posluchačem, promítněte si situaci, jako kdyby se stala vám, a přemýšlejte, jak byste se asi zachovali. Nejste-li si jistí, můžete požádat odborníka o názor. Nikdy se nesnažte být dominantní ve svém názoru, vyžadovat, aby přítel jednal podle vaší vůle: pamatujte, je to jeho život! Rozhodnutí z něho nikdo nesejme, vaší rolí je vyslechnout a říct svůj názor. Bude na vašem příteli, zda jej bude respektovat. I vy se můžete mýlit,“ dodává doktor Cimický.

Mám dost času

Svým klidem se snažte navodit pocit jistoty a bezpečí, které přítel hledá a dává to najevo tím, že se přichází svěřit s něčím opravdu intimním. Má k vám totiž důvěru a věří vám. Posaďte se, nenechte se vyrušovat nikým a ničím, všechny věci, které se dají odložit, odložte. Musíte dát najevo, že přítel je na prvním místě a že vám na něm záleží.

Manuál pro dobrou vrbu:

• Udělejte si čas: Najděte místo, kde budete mít klid a soukromí. Vypněte telefon a nespěchejte. Nechte druhého vypovídat, i když mu to půjde pomalu.
•  Pozorně poslouchejte: To znamená ne jen jedním uchem. Snažte se vžít do situace a pochopit, co se uvnitř člověka děje. Jaké pocity prožívá.
• Opakujte po něm: Když bude vhodná chvíle, zkuste opakovat, co vám kamarádka nebo přítel řekl. Dáte jim zpětnou vazbu.
• Problém nezlehčujte: Cizí potíže se vám můžou zdát malicherné. Nechte si to pro sebe. Nezpochybňujte je a neshazujte. Co vám připadá jako maličkost, to se může jinému jevit jako nepřekonatelný problém.
• Nemějte jasno: Nejste soudce. Neznáte druhý pohled. I kdyby vám něco připadalo „jasné jak facka“ všechno může být jinak, než se zdá. Opatrně s radami.
• Nepřebírejte odpovědnost: Vnímejte, co vám kamarád nebo kamarádka říkají, ale jejich problémy nepřijímejte za své. Můžete je vyslechnout, případně poradit, ale váš problém to není.