Neděle 5. května 2024
Svátek slaví Klaudie, zítra Radoslav
Oblačno, déšť 21°C

Kleptomanie: Já nekradu, já marodím.

Kleptomanovi nezáleží na hodnotě ukradené věci. Krade proto, aby utišil vnitřní napětí.
30. července 2014 | 13:04

Někteří lidé mají psychickou poruchu, která je nutí krást, cokoli jim přijde pod ruku. V taškách jim končí věci, které nepotřebují. Proč to dělají?

Tyto lidi nutí krást vnitřní neklid a úzkost… Dělají to tedy bez zisku a užitku. Říká se jim kleptomani a jsou to duševně nemocní lidé, kteří potřebují léčbu.

Krásná zlodějka

Pospíchala jsem po supermarketu a docela zmateně jsem hledala sítko na čaj. Najednou jsem si všimla atraktivní asi třicetileté ženy, která si do hezké kožené kabely z jediného regálu nacpala drátěnku, párátka na zuby, žínku a magnetky v sáčku. Pak pokračovala k dalším regálům a já ji ztratila z dohledu.

Byla to jasná kleptomanka. Kleptomanie je vážně skutečné psychické onemocnění, které nutí nemocné jednat zkratovitě, z náhlého popudu a bez možnosti odolat nutkání něco vzít. Je úplně jedno co, bere cokoli, bez užitku a bez toho, aby z ukradené věci měl prospěch. „Stydím se pak jako pes. Kolikrát ukradenou věc dám na ulici někomu do ruky a uteču. Chodím na terapie, ale zatím to moc nepomáhá,“ svěřuje se pacientka z Prahy.

Dětské zlobení

Kleptomani většinou začínají krást v pubertě nebo krátce po ní. Když něco odcizí malé dítě, nemusí jít ještě o kleptomanii, ale jen o nerozumný čin, jehož důsledky děcko prostě nedomýšlí.

„Krádežemi může dítě volat o pomoc v nějaké životní situaci, se kterou si neví rady. Chce takto na sebe upozornit. Třeba při rozvodu rodičů, týrání a podobně,“ vysvětluje psycholožka Simona Králová.

Kradení bez užitku a cíle většinou postihuje ženy, mezi kleptomany je jich víc než 70 %.
Autor: Profimedia.cz

Když je odcizování věcí nemoc (řadí se k podobným poruchám jako například závislost na automatech, alkoholu a podobně), začíná kleptoman nejčastěji drobnostmi a skončí třeba tím, že se zloděj pokouší odnést bez placení z obchodu plastový lavor nebo dětskou vaničku.

„Čím větší adrenalin, čím složitější akce, tím víc mě to baví. Přísahám ale, že by mě nikdy nenapadlo zlodějnu promýšlet. To ne,“ popisuje svoji činnost kleptomanka a pokračuje: „Jakmile věc nějak pronesu ven, všechno vzrušení je pryč a je mi hrozně. Občas najdu odvahu a věci zase nenápadně vrátím.“

Nevymlouvejte se!

Na kleptomanii se podle policistů vymlouvá spousta zlodějů přistižených při činu. Když je začnou vyšetřovat, pravda začíná rychle vyplouvat na povrch. Nacházejí u nich věci, které nakradli po svoji potřebu, užitečné a nezaplacené.

„Kleptomanku od zlodějky poznáte tak, že u té první najdete například dětské botičky, i když nemá děti, desatero žehliček, třicet sešívaček na papíry a podobně. Prostě je na první pohled jasné, že dotyčná kradla z jiných než ziskuchtivých pohnutek,“ doplňuje psycholožka Králová.

Rozdíl mezi zlodějem a kleptomanem je velký. „Z psychologického hlediska je krádež v pravém smyslu slova projevem poruchy osobnosti, slabých morálních a etických norem. Kleptomanie je skutečně psychické onemocnění.

Kradu, nebo jsem nemocný?

Kleptomanovi jde o to, aby se u něj krádeží uvolnila silná psychická tenze, napětí (mnozí to přirovnávají k orgasmu), zatímco zloději jde o hodnotu věci a užitek, který mu přinesou.

Den před menstruací

Kradení bez užitku a cíle většinou postihuje ženy. Mezi kleptomany je jich víc než 70 procent. Podle mnohých odborníků to souvisí s hormonálními změnami v ženském těle. Nejčastěji se projevuje nutkání krást v období před menstruací. Spekuluje se také o tom, že kleptomanie u žen kompenzuje nedostatek sexu, lásky, citu a podobně.

Kleptomanií trpí dost často i bezdětné ženy. Je to vůbec spíš ženská záležitost, u mužů je zcizení věci bez užitku daleko řidší jev. Psychologové to vysvětlují tím, že u nich nebývá hladina hormonů tak rozbouřená jako u žen. To je také důvod, proč se odborníci přiklánějí nejčastěji ke genetickému a hormonálnímu vysvětlení kleptomanie.

Co dělat s kleptomanem?

  • Jestli mu chceme pomoct, je třeba s ním o problému mluvit otevřeně a hlavně vyhledat odbornou pomoc - v opačném případě potíže gradují a můžou přetrvávat celoživotně i se všemi důsledky (včetně možných vážných potíží se zákonem).
  • Kleptomanie se dost často váže i na jiné poruchy, nejčastěji bulimii nebo úzkostné stavy. Ty jsou celkem dobře léčitelné, takže pravidelné návštěvy u psychoterapeuta můžou v některých (příznivých) případech postiženého člověka zbavit obojích potíží najednou.
  • Dobrým řešením je i nasazení léků, které zvyšují hladinu serotoninu v mozku - postižený člověk pak tolik necítí nutkání krást. Moderní psychofarmaka jsou účinná a zdraví nijak neškodí. Serotonin ovlivňuje naši náladu, úzkost, spánek i projevy nutkavého chování či sexualitu. Jeho nedostatek způsobuje smutek, úzkost, omezuje naši odolnost vůči závislostem včetně nucení krást.
  • Co naopak nepomůže, je domlouvání, nadávání nebo nářky. Částečným řešením je kleptomana doprovázet, hlavně do obchodu. Ale to se nedá realizovat vždy a všude. Přítomnost druhé osoby na druhou stranu dobře pomáhá odvádět kleptomanovu pozornost, nedovolí mu podlehnout vnitřnímu puzení, aby něco vzal a strčil si do tašky, zkrátka doprovod mu pomůže lépe se kontrolovat… 

Jak se pozná nemoc:

  • Jde o impulzivní krádeže bez předchozího plánování.
  • Podle pocitu velkého vnitřního napětí v situaci, která vytváří příležitost pro krádež.
  • Podle pocitu velké úlevy až blaženosti po odcizení věci.
  • Je to krádež bez motivu zisku, užitku, osobního prospěchu, hněvu či pomsty.
Video se připravuje ...