5°C
Paní doktorko, jak vypadala štědrovečerní večeře našich předků?
Štědrovečerní večeře měla být bohatá. Naši předci věřili, že má silnější význam než pouze nasytit rodinu. Večeře se skládala ze sušeného ovoce, luštěnin, nesměly chybět houby a významnou část tvořily pokrmy připravené z mouky. Pekly se vánočky, ostatně kynuté těsto bylo považováno za symbol „kynutí“ budoucího štěstí i bohatství. Podobně jako luštěniny, které nabývají na objemu. Vánočka byla až do začátku 20. století hlavním štědrovečerním pokrmem i vánočních svátků obecně.
V dnešní době se často dodržuje zvyk čočkové nebo hrachové polévky ke štědrovečerní večeři.
To je pravda. Pochází to z lidové tradice, že bude-li na štědrovečerním stole hrách, urodí se v příštím roce hodně kulatých plodin. Například brambor, které byly pro výživu nezbytnou základní potravinou.
VIDEO: Jak se historicky vyvíjely Vánoce na území České republiky
Jaké další ingredience naši předkové používali?
Ve štědrovečerním jídle nesměly chybět houby. Lidé věřili, že houby mají božský původ. Legenda tvrdí, že Ježíš Kristus, doprovázen svatým Petrem, se na své pouti setkal s chudou ženou. Ta jim neměla co nabídnout, dala jim alespoň suchý chléb. Ten svatému Petrovi nechutnal, takže jej po drobných kouscích cestou odhazoval. Kristus to uviděl a každý odhozený kousek chleba prý proměnil v houbu. Proto houby na štědrovečerním stole nikdy nechyběly. Ať už v polévce nebo třeba v černém kubovi.
Dodržoval se půst?
Ano, na Štědrý den se každý postil, dokonce i děti. Víme dokonce, že si muži v době tohoto půstu nedovolili ani zapálit fajfku. Tu první si zapálili až po štědrovečerní večeři. Přes den se maximálně mohla jíst jenom chudá polévka.
Kdy se ke štědrovečerní večeři usedalo?
K večeři se usedalo vždy, když se na obloze objevila první hvězda. Do té doby se muselo čekat, ať byl hlad jakýkoli.
…a pak se šlo na Půlnoční
Ano, ale představte si, že víme, že si mnozí muži krátili čas čekání na Půlnoční mši dokonce i hraním karet. Většinou se však tyto chvíle vyplňovaly vyprávěním a užíváním si rodinné pospolitosti. Lidé si v těch chvílích byli blízko. Navíc si společný čas vyplňovali nejrůznějšími praktikami, o nichž věřili, že jim odhalí jejich budoucnost.
Tak to naše čtenáře bude určitě zajímat.
V první polovině 19. století lidé skutečně věřili, že co se jim „zjeví“ na Štědrý večer, to se v příštím roce stane. S postupem času, zejména ve 20. století, se však z těchto zvyků stala spíše zábava. A jaké praktiky to byly? Mnoho známe třeba z románů Boženy Němcové: rozkrajování jablka – byla-li uvnitř z jadérek hvězdička, čekalo člověka štěstí a zdraví. Vypouštění skořápek se svíčkou na vodu – komu se vrátila, zůstal doma, komu odplula, měl jít do světa. Ale byly i jiné obyčeje. Drobky se nosily do sadu nebo na pole, aby stromy v příštím roce hojně rodily, kousky se také házely do studny, aby nevyschl pramen. Přilepšovalo se hospodářským zvířatům, dokonce se jim do krmiva krájela vánočka. Mnozí hospodáři věřili, že před půlnocí o Štědrém večeru dobytek ve chlévě mluví lidským hlasem. Lehali si tedy pod žlaby, aby si poslechli, co si o nich jejich zvířata myslí.
Štědrý večer je prostě magická noc
Ano, takhle to lidé vždy vnímali. Na stůl se dávala cibule, česnek, obilné klasy. Všechno mělo svůj význam a symboliku. Lidé si prostě chtěli naklonit příští hospodářský rok.
Jak to bylo s historií vánočního stromečku v Čechách?
Vánoční stromeček je pro nás symbolem Vánoc, ale je u nás tradicí poměrně mladou. V Čechách se tradice vánočního stromku masově rozšířila až na přelomu 19. a 20. století. Za okny každého domu začal zářit až na konci první třetiny 20. stol. Nejprve se samozřejmě objevil v měšťanských a šlechtických rodinách.
Jsou o tom přesnější záznamy?
Ano. Rodina intendanta Stavovského divadla Karla Liebicha v roce 1812 Vánoce slavila se stromečkem. Následně se stromeček začal objevovat i v měšťanských a šlechtických rodinách. Ve vesnickém prostředí se postupně rozšířil až na přelomu 19. a 20. století.
Je pravda, že se stromeček věšel za špičku ke stropu?
No, to je spíš východní tradice. U nás např. v Beskydech nebo na sousedním Slovensku. V českých krajích se stromeček většinou vsazoval do hrnce s pískem, hlínou nebo do dřevěného kříže. Většinou se používal smrček. A když si jej lidé v lese hledali, nikdy si nevzali zdravý rovný stromek. Vždy vyřízli pokřivený, nerovný, prostě takový, který by špatně rostl, pomáhali tak lesu.
Čím se stromky zdobily?
Používaly se zcela přirozené věci, které dávala příroda: šišky, vlašské ořechy, svazky obilných klásků, používal se také papír, a dokonce jsou známa vyobrazení, kdy se na vánoční stromečky vázaly barevné šátky. Postupem doby se ozdoby proměňovaly. Když se objevily ty skleněné, vytlačily svým leskem a barevností prosté ozdoby z přírodnin.
Jaký symbol Vánoc měly rodiny, když ještě nebyly v „módě“ stromečky?
Betlémy. Betlém byl v každé rodině. Byl vyroben ze všeho, co lidé měli k dispozici nebo s čím uměli pracovat. Z keramiky, z hlíny, těsta, papíru a vyřezávané ze dřeva. Betlémská tradice se v Čechách rozvíjela od dob vlády Josefa II. Ten zakázal stavění betlémů v kostelích, tak si lidé tuto milou tradici přenesli do svých příbytků. Proto máme v Čechách tolik krásných lidových betlémů. O tom se také můžete přesvědčit u nás v muzeu. Srdečně vás zvu od 11. prosince do 12. ledna do památkové rezervace Betlém v Hlinsku, kde jsme připravili výstavu „Betlém vánoční“. Přijeďte se podívat a užít si sváteční atmosféru.
V prosinci jsou dva krásné svátky – Mikuláš a vánoční svátky. Byl mezi nimi rozdíl?
My dnes známe Mikuláše, anděla a čerta, ale dřív to bývalo daleko početnější procesí. Doprovázely je i jiné masky, třeba dráb, smrtka, kůň či sedlák se selkou. A ano, dřív býval svátek svatého Mikuláše tím dnem, kdy se obdarovávalo. Vánoční svátky byly dny pokory, radosti a svátečních obřadů. Štědrý večer byl velkým svátkem i v době předkřesťanské. Spadá do doby, kdy se zima láme. Noc se začíná pomalu zkracovat, blíží se nový, snad plodný rok. Naše civilizace si toto období spojuje s narozením Spasitele a dala mu významný duchovní rozměr.
