Britce Emilii Larter bylo tehdy 22 let. Právě úspěšně dokončila vysokou školu, snila o kariéře a o tom, jak si bude užívat života. Chtěla vidět svět, tak vzala na dva měsíce práci v Ugandě, kde se měla věnovat malým dětem.
Tehdy ještě Emilie neměla ani zdání, jak jí toto rozhodnutí změní život. V Ugandě se jí dařilo a svou práci vykonávala naplno. Jednou za ní přijeli z vedlejší vesnice kvůli novorozeněti, které potřebovalo okamžitou pomoc. Když Emilie Larter dorazila na místo, zjistila, že tam právě probíhá pohřeb ženy, která po sobě zanechala pětidenní miminko, o které se neměl kdo postarat.
A pak přišel ten osudný okamžik, kdy jí dali novorozeně do náručí. Dívka si chlapce okamžitě zamilovala. Přestože se po času musela vrátit zpět do Velké Británie, na miminko nezapomněla a ihned se pustila do shánění prostředků, aby mohla chlapečka adoptovat.