Podle tradice si pro "barborku" má žena či dívka dojít v předvečer 4. prosince, kdy má svátek Barbora. Do vázy se nejlépe hodí třešně, višně, slivoně a jabloně. Prostě ovocné stromy, které rostly na každé zahrádce. Z ostatních odrůd můžete zkusit sakury, forzýtii nebo šeřík. A když v okolí nejsou, tak se hodí i břízy a vrby.
Kde se vzala tradice
Proč si vlastně ženy pro větvičky chodily? V první řadě měla kvetoucí větvička v nejtemnější části roku přinést do domu trochu radosti a příslib dalšího jara. Přisuzovalo se jí i to, že do domu přináší bohatství. Kdo by o to nestál? Dívky také věřily, že když větvičky vykvetou, dočkají se brzy, nejlépe do roka, ženicha.
Den sem, den tam
Může se stá, že vám do toho právě čtvrtého něco vleze a vy to nestihnete. Nevadí. Když to bude o pár dní později, nic se nestane. K prodlevě ve kvetení nedojde. Zatímco my máme rádi teplíčko, vnitřky domů našich předků byly o pěkných pár stupňů chladnější.
Aby květy vykvetly, bylo začátek prosince potřeba dodržet. Ale v takových průměrných dvaadvaceti stupních se větvička dlouho pobízet nedá.
Na nůžky zapomeňte
Jak si větvičku nejlépe ufiknout? Potřebujete velmi ostrý a čistý nůž. Proč ne nůžky? Ty vám nedoporučujeme. Při stříhání větvičce stlačíte vodivá pletiva, a tak se jim bude hůř přijímat voda. Uříznutá větvička by měla putovat do odražené vody a na světlé místo, kde se k ní nedostane průvan. Radost vám bude dělat déle, kdy jí do vody přidáte výživu pro řezané květy, kterou koupíte v každém květinářství.