V těle chlapce si začala Ellie všímat, že její zájmy a chování nejsou shodné s aktivitami jejích chlapeckých vrstevníků. Spíše než s akčními figurkami si raději hrála s barbínami, místo kopání do míče dávala přednost povídání s dívkami.
Takového chování si pochopitelně všimli i rodiče. A tak matka položila mladému chlapci Mitchovi jednoho dne otázku, zda by se necítil lépe, kdyby byl dívkou. Ellie, tehdy ještě Mitch, si až do 15 let nechtěla připustit, že žije v jiném těle. A dnes by nikdo nevěřil, že Ellie Wilkinsonová mohla být ještě nedávno chlapcem.