2°C
Pátek
18:22
Osm minut do začátku prvního představení. Každý normální člověk si film, na který jde do kina, proklepne. Já ne. Filmy mi vybírá manžel a děti. Raději po ničem nepátrám, skáču do neznámé vody po hlavě a riskuji dvě hodiny nudy, zoufalství nebo spánku. Stylově začínáme v Thermalu. Těším se.
20:15
Asi se mě snaží zabít. Naštěstí usnu kdekoli, takže jsem část z hodiny a půl nudy prospala.
20:30
V centru Varů to žije. Jako by se sem sjel celý svět. Ani na Václaváku není v nejžhavější sezoně tolik lidí. Ale všichni vypadají naprosto spokojeně a šťastně.
Studenti s batohy na zádech polehávají ve frontách na lístky, načančané obrážečky večírků mají proklatě hluboké výstřihy a boty na jehlách, kterými by se dalo zabíjet. Procházím se po červeném koberci, kde před pár hodinami kráčel Travolta. Ještě pořád doufám, že na něj narazím.
21:30
Ještě horší film než ten první. Nesnáším manžela. Zachraňuje mě teplá lázeňská oplatka, díky níž přežiju další zoufalý snímek.
Sobota
John Travolta ve Varech
Autor: ČTK
1:30
Odcházím z posledního filmu a doufám, že další uvidím nejdřív za pět let. Chce se mi spát a ani hučící město, které vypadá, že nikdy nechodí spát, mě nesmiřují s osudem.
6:45
Budíček a shánění lístků. Ještě, že je v promítacích sálech tma. Nerada bych děsila návštěvníky svými kruhy pod očima.
12:00
Mám za sebou další film. Byl prima. Trochu jsem ho obrečela, ale můj milovaný mě při něm celou dobu držel za ruku. Paráda.
13:00
Lanovkou jsme vyjeli na romantickou vyhlídku Diana. Chvíle bez lidí, filmů i vůně smažených nudlí a grilovaných klobás ze stánku. Nádherný únik.
15:00
Byla jsem na filmu s Ivou Janžurovou. V hotelu Pupp. Já se hodinou a půl pronudila, sympatická herečka se spokojeně usmívala.
16:00
Začínají se tu rojit celebrity. Ondřej Brzobohatý se fotí s fanynkami. Já se na něj jen mile usmívám. Fotit se nechci.
17:30
Pokud se vám na film, který byste ráda viděla, nepodaří koupit lísky předem, musíte si vystát (nebo spíš vyležet) i několikasetmetrovou frontu. Polehávám tedy v Thermalu a vyměnila bych deset filmů za hodinu v útulné posteli. Náladu mi zlepšuje chroupání teplé oříškové tradiční oplatky. Sbohem, dieto.
21:30
Viděla jsem ho! Viděla jsem na vlastní oči charismatického Johna Travoltu! Řekl, že mě má rád. Nebo alespoň všechny v sále, ať se nám PRÝ jeho film líbí. Nelíbil, ale z toho, že jsem potkala Johna Travoltu, jsem se ještě tři hodiny převalovala v posteli.
Moje mise je tedy splněna a já odpustila všem filmovým šílencům, že mě honí z jednoho filmu na druhý a nutí mě stát fronty na lístky. Život je krásný.
Neděle
Konec. Měla jsem si to ještě jeden den užít, ale jedu domů. Volali mi totiž, že mám vykradený barák. Tohle můj zážitek z Varů přebije. Díky bohu, že mi zbyla aspoň vzpomínka na Travoltu.
Přesto se tam těším za rok se stejnými šílenci znovu. Proč? Je tam jiný, tak nějak „filmový“ vzduch, čas plyne proti všem pravidlům, některé filmy jsou božské a nikde jinde je neuvidíte - a teplé oříškové oplatky těsně před bijákem jsou nejlahodnější bonus.
