Moje životní motto je
… být dobrým člověkem. Znamená to třeba být slušný, pěstovat hezké vztahy, přátelství a partnerství.
Každý, jak zraje, hledá odpovědi, kam má náš život směřovat, co je důležité. A na všechno musí člověk přijít sám. Nabízí se nepodlehnout materialismu, ale já jsem třeba musela hodně pracovat na tom, abych se měla ráda, přijala sama sebe a přestala se obviňovat a kritizovat.

Ponaučení, které jsem si vzala do života od rodičů
... je těžké nějak konkrétně vyslovit. Moje maminka byla velmi ambiciózní a ctižádostivá a naučila nás na sobě pracovat, mít cíl, chtít být lepší. Na jednu stranu je to fajn, na druhou mi až po čtyřicítce došlo, že nemusím stále lidem něco dokazovat, nemusím se strachovat, že zklamu. Svůj vliv na mě měl samozřejmě i táta. Měli jsme hodně komplikovaný vztah a v životě mi chyběl mužský vzor. Možná proto jsem tak dlouho hledala správného chlapa a správný vztah. Rodinné poměry u nás byly poměrně tvrdé, což mělo svá negativa, ale i díky tomu mě jen tak něco nerozhodí.

Nejdůležitější pro mě v životě je
... moje rodina, mí přátelé a práce, která mě baví.

Sním
... o duchovním smíření, ráda bych dospěla ke spokojenosti sama se sebou i se světem. Chci mít pozitivní přístup k životu, i když jsem rozená pesimistka, být spokojená s tím, co mi dny přinášejí, a neštvat se za něčím nedosažitelným.

Když mám problém
... snažím se ho zvládnout sama. Pobrečím si, rozeberu ho, a když jde o závažnější věc, svěřím se blízkým. Někdy si načnu vínko a přemýšlím si sama v klidu.

Nevím-li si rady, potřebuji se rozhodnout
... vycházím opět ze sebe. Člověk musí najít nejdřív vůbec sílu něco řešit a rozhodovat, musí to vyslovit a najít v sobě vůli něco učinit. Obvykle je k tomu potřeba notná dávka odvahy.

Nejlepší chlap pro mě je
... vzdělaný, charismatický, krásný, bohatý, se smyslem pro humor.

Být ženou pro mě znamená
... dřít jak kůň: v práci, na statku u Berouna. Také  podporovat dceru. Asi nemám úplně mužské a ženské prvky v rovnováze. Neumím být princezna a takové to: „Miláčku, můžeš mi poradit, pomoct, otevřít láhev?“ je mi úplně cizí. I ve vztahu jsem tahoun.

V životě bych ještě chtěla
.. udělat něco dobrého ve své profesi. Mít možnost pracovat na sobě, něco vidět, cestovat. Láká mě Afrika, Indie, Tibet, Nepál...

Když potřebuji nakopnout, zvednout náladu
... vyhledám dobrou společnost lidí, se kterými se můžu zasmát. Jdu sportovat, vyjedu si na koni, vezmu do ruky dobrou knížku.

Nejhorší období
... u mě nastávalo, když jsem přišla o blízkého člověka, kterého jsem nechtěla ztratit. Někdy mě ta ztráta poznamenala na několik let. Při jednom takovém rozchodu jsem si uvědomila, že už konečně musím být dospělá - dětství skončilo a na mě je nést za sebe zodpovědnost, spolehnout se jen na své síly, možnosti. Dokud to neuděláte, nikdy osobní svobody nedosáhnete. Je ale otázka, jestli může mít člověk svobodu i s hypotékou. Ale jde to, věřte mi. Do míry, jaká je teď možná, jsem nezávislá. Svobodná. Spousta žen říká: „Nemůžu.“ A já jim odpovídám: „Proč bys nemohla?“

Nejhezčí období

... jsem měla v těhotenství a pak v čase mezi třicítkou a čtyřicítkou, kdy jsem prožívala krásný pracovně-tvůrčí čas. Teď budu slavit padesáté narozeniny, to číslo mě sice děsí – mladá už nejsem, ale stará také ne. Cítím se dobře. Nechtěla bych, aby mi bylo o dvacet let méně. Na životě je nejhezčí právě jeho cesta.