Tento seriál nastaví zrcadlo čtyřem známým ženám: zpěvačce Evě Pilarové, její kolegyni Světlaně Nálepkové, z populárního seriálu Ulice oblíbeným herečkám Šárce Ulrichové a Janě Birgusové. Eva Pilarová si v životě sáhla párkrát na dno, Světlana Nálepková taky zažila dost krušné momenty. Šárka Ulrichová se svého času vinou drog ocitla na pokraji společnosti. Pětadvacetiletou Janu Birgusovou zatím osud příliš nezkoušel, i když už zažila, jak krutá je smrt blízkého člověka.

Herečka Šárka Ullrichová (35)

Vystudovala DAMU, zkušenosti sbírala na divadelních scénách i před kamerou a v rádiu. V současnosti kromě seriálu Ulice hraje v divadelních spolcích Sophia Art a Starbag. Žije v Praze, momentálně je bez partnera. Má za sebou léčbu drogové závislosti.   

Moje životní motto je

... všechno, co potřebujeme, je láska. Dlouho jsem v životě lásku hledala a měla jsem pocit, že ji nemám a nedostávám. Například od rodičů. Teprve v léčebně jsem pochopila, že lásky je kolem dost a dostatek jí mám i já. Jde jen o to se jí všímat, s díky brát a také rozdávat.

Ponaučení, které jsem si vzala do života od rodičů, je

... všechno, co v životě uděláš, se vrací jako bumerang. Láska, nenávist, smutek, negace. Vše, co vysíláte, dostáváte zpět. Nic se neděje náhodou a všechny situace, které prožíváme, jsme si do života přitáhli.

Nejdůležitější pro mě v životě je

... být v pohodě. Právě kvůli „zákonu bumerangu“, vysílám-li pozitivní energii, pak přitahuji věci, které mě činí šťastnou.  

Sním o

... krásném domě na skále, pod ním moře, na obzoru koně, okolo bazénu si hrají moje děti, můj milující manžel čte noviny s kočkou na klíně, já studuji scénář. Zapadá slunce, tvář mi hladí teplý vítr, všude poletují motýli... Jsem přesvědčená o tom, že můžeme mít všechno, po čem ze srdce toužíme, tak nač být skromná.

Když je mi smutno, mám problém

... snažím se ho pojmenovat, pídím se po jeho zárodku. Někdy sama, někdy s pomocí přátel, ale třeba i psychologa, který podstatu najde obvykle mnohem snadněji. Taky mi pomáhá vybrečet se, vyřvat, očistit se od bolesti, pak ale zvednout hlavu a jít dál.  

Nevím-li si rady, potřebuji se rozhodnout, tak

... si představím sama sebe v obou situacích. Obyčejně mám v jedné stavy úzkosti, ve druhé cítím úlevu. Někdy je ale třeba čekat, až věc nazraje. A než se tak stane, musím mít oči otevřené a být citlivá vůči všemu, co mě v životě potkává – protože pak může rozhodnutí přijít díky impulzu zvenčí.  

Nejlepší chlap pro mě je

... ten, co mě miluje takovou, jaká jsem, a nesnaží si mě přetvořit k obrazu svému.  

Být ženou pro mě znamená

... naučit se porozumět řeči zvířat, tedy mužů.

Zrdcadlo Evy Pilarové: Ještě bych chtěla chvíli zpívat

V životě bych ještě chtěla

... moc věcí. Sním, představuji si je, formuji je v hlavě, než se zhmotní. Díky tomu, čím jsem si prošla, jsem se naučila být disciplinovaná. Nic nedostávám zadarmo, a tak záměrně překonávám svoje hranice.  

Když potřebuji nakopnout, zvednout náladu

... jdu cvičit, pustím si funky a tančím nebo se mazlím se svými kočkami.

Nejhorší období v životě

... jsem měla, když jsem pohlédla pravdě do očí, když jsem si nastavila zrcadlo – a to mi řeklo, že jsem závislá. Uviděla jsem v něm, jak se chovám, jak ubližuji ostatním, jak jsem sobecká. Bylo to hodně bolestné. Jenže na každém konci je nový začátek. Když něco pohřbíte, vytvoříte tak prostor pro něco nového – je tam přece volné místo.  


... určitě bych ji nepocítila, kdybych před ní nezažila děsivé období. Černá – bílá, den – noc, zrození – smrt jsou to partneři. Život jde dál, každý den je jedinečný a má svůj význam. Právě tento den jsme si potřebovali prožít přesně tak, jak jsme ho prožili. Neustále se vyvíjíme, posunujeme, rosteme. Otevřely se mi nové cesty. Jsem šťastná. A jsem strůjcem svého pocitu. Svůj život řídím výhradně já, jsem za něj úplně zodpovědná.