3°C
Meda Mládková se narodila 8. září 1919 v Zákupech a vyrůstala v rodině sládka. Když zatoužila po tanečních střevících a posléze i taneční škole, nebylo to doma jednoduché prosadit. Už od mládí si ale hledala cestu, jak jít za svými sny a cíli i v případě, že cesta nebude vůbec jednoduchá. Zažila druhou světovou válku, během které se protloukala jako tanečnice, a po válce se rozhodla získat vzdělání ve Švýcarsku. Nejdříve chtěla studovat jazyky, ale poté její volba padla na obor ekonomické a politické vědy na Ženevské univerzitě. Zde studium úspěšně dokončila doktorátem.
Meda zůstala v exilu po komunistickém puči v Československu a odtud pomáhala umělcům. Založila vlastní nakladatelství, kde vydávala díla exilových autorů. Přestěhovala se do Paříže, zde se seznámila s Kupkou a jeho díly. To na ni mělo zásadní vliv a po umělcově smrti se stala největší sběratelkou jeho děl.
Na základě jejího pestrého života vznikla hra nesoucí její jméno, která se hrála na nádvoří Musea Kampa:
Meda se za svůj život vdala dvakrát, v roce 1949 za belgického šlechtice Remi Antoine Josepha de Mûelenaera, díky sňatku získala belgický pas a mohla se svobodněji pohybovat po Evropě. Rozvedla se roku 1955, krátce poté, co se poprvé seznámila s budoucím manželem Janem Mládkem. Za něj se provdala roku 1960 a odjela s ním do Ameriky.
Mládková byla samozřejmě na černé listině v tehdejším Československu a StB se o ni velmi intenzivně zajímala. V roce 1984 jí byl zakázán vstup do republiky. Celou dobu se zajímala o výtvarnou scénu v Československu a podporovala umělce nejen kupováním jejich děl během normalizace.
Do Československa se Meda vrátila až po smrti manžela, který zemřel čtyři měsíce před sametovou revolucí. Tehdy začala nové kulturní tažení. Historička umění, sběratelka a mecenáška Meda Mládková přijela do Prahy ve svých osmdesáti letech. Zatímco mnoho jiných v osmdesáti již čeká na smrt, zanevře na život a zavře se před televizí, Meda vytáhla do boje za založení Musea Kampa.
Její zesnulý manžel chtěl celou sbírku umění věnovat našemu státu, ale přestože Meda přišla s tak úžasným a velkorysým darem, narážela na další překážky. Nakonec se jí podařilo budovu Sovových mlýnů pronajmout od státu na devadesát devět let a za pomoci renomovaných umělců ji restaurovat. Jako připomenutí společných cílů a památky svého muže založila Meda Mládková Nadaci Jana a Medy Mládkových, která muzeum spravuje. Motto, které vítá návštěvníky na vnější stěně hlavního výstavního sálu, vyjadřuje vlastenecké pohnutky manželů Mládkových, které stály na počátku budování sbírky: "Vydrží-li kultura, přežije národ."
Sbírka muzea obsahuje přes 220 obrazů a kreseb Františka Kupky, 16 soch Otto Gutfreunda a přes tisíc děl českých a slovenských výtvarníků z let 1965 až 1985. Svou sbírku před smrtí v roce 2002 věnoval nadaci Mládkových významný český básník, výtvarník a sběratel umění Jiří Kolář.
