Jaká je Beáta mimo divadelní prkna?  

Je autentická, svobodná a neomezená replikami, které jí někdo předepsal. Pevně věřím, že na rozdíl od těch divadelních prken si v reálném životě na nic nehraje (smích).

Jak vypadá váš běžný den v období lockdownu?

Vlastně docela obyčejně. Ráno mě skokem na hlavu probudí dcera. Když je ke mně milosrdná, je to v 7 ráno, když mě chce potrápit, tak i v půl 6. Pak se společně hrabeme z postele a u toho procvičujeme názvy všech věcí, co jsou zrovna v dohledu. A také zvuky všech zvířat, co už dcera ovládá! Pak jdeme chystat snídani, následuje hraní, u čehož s partnerem, který je také herec, zdokonalujeme naše herecké schopnosti, abychom úplně nevypadli ze cviku. Pak následuje polední spánek, kdy se často jako unavení rodiče přidáme, no a potom už jen přežíváme odpoledne až do večera, kdy to malý škvrně odpadne a my máme konečně čas na sebe. A do toho se samozřejmě snažíme pracovat, ačkoliv jako herci to teď máme poněkud složitější.

I přes pro herce nepříliš radostnou dobu jste zaznamenala úspěch v podobě hlavní role v nové hře. Prozradíte nám, o jakou roli se jedná?

Jde vlastně o titulní roli. Ztvárňuji postavu Jany Honzlové v divadelní adaptaci knihy Zdeny Salivarové - Honzlová. Je to překrásný a silný příběh, který se odehrává v 50. letech minulého století, tedy v období komunismu. A právě osud Honzlové je tímto režimem silně ovlivněn. Je to obyčejná holka, která se shodou nešťastných událostí stane obětí nespravedlnosti, proti které se mermomocí snaží bojovat. Myslím, že ta bezmoc, která je v příběhu cítit, je zrovna v dnešní době neuvěřitelně aktuální.

Kdy bude premiéra?

Premiéra byla naplánována na 19. prosince. Aktuální situace ale zatím stále divadlům nepřeje, a tak se prozatím odkládá na neurčito. Je to zvláštní pocit. Intenzivně zkoušet a nevědět, kdy se vaše snažení a energie zhodnotí, a kdy budeme konečně moct zase hrát pro diváky.

V jaké roli jste se cítila nejlépe a proč?

Mám ráda všechny své role, které mám aktuálně na repertoáru. S každou jsem si vytvořila během náročného zkoušení vztah, a se všemi se mi bude těžce loučit, až se budou jednotlivé kusy derniérovat. Přesto musím jmenovat jednu, která je pro mě opravdovou srdcovkou. Jedná se o postavu Chloé z inscenace Téměř dokonalá láska, kterou hrajeme v Jihočeském divadle. Je to příběh inspirovaný osudem Nataschy Kampusch a tu roli miluji, protože to pro mě byla obrovská herecká příležitost, která mě toho hrozně moc naučila.

A dostala jste naopak někdy roli, která by byla zásadně proti vaší srsti?

Musím říct, že ano, ale časem jsem se tyhle role naučila přijímat a mít je ráda, protože byly dost zásadní pro vývoj mého herectví. Je to jako v životě. I negativní zkušenost vás většinou posune k pozitivnímu výsledku.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.

Vyzkoušet za 1 Kč Více informací

Už mám předplatné. Přihlásit se