Právě v tomhle seriálu mi její postava trochu brnkala na nervy -  neempatická, urputná, milovnice předpisů a úředničiny Kateřina. Byla jsem proto zvědavá, jaká je její představitelka a maminka tří dětí, včetně nedávno narozené dcery.

Když jsem prvně viděla v titulcích slovo Hába, myslela jsem si, že to je nějaká přezdívka. Jak jste k ní přišla?

Prostě jsem se vdala (směje se). Můj manžel se jmenuje Hába, takže je to takhle jednoduchý. Přišlo mi příjmení Hába Zmrzlá zábavné, tak jsem si ho dala. Zároveň jsem ale vlastně vždycky tak nějak počítala s tím, že když se vdám, moje příjmení nezmizí. Proto  jsem udělala takovýhle kompromis.

VIDEO: Oáza klidu Miloše Pokorného: Z terasy vykouzlili relaxační ráj

A jak se vám s ním po čtyřech letech žije?

Mě dobře, ale trošku se setkávám s tím, že to úplně lidé úplně nerespektujou, na úřadech nebo třeba někde i u doktora, na mě nevolají Hába Zmrzlá, ale jenom Hába.

Vy jste si svatbu naplánovali za měsíc, což je dost netradiční. Byla vaše první. Užila jste si ji?

Tím, jak to bylo všecko tak nějak narychlo a přirozeně, nikdo netlačil někde na žádnou pilu, to byla skvělé. Vlastně to klaplo přesně, jak jsme si představovali. My jsme si ji s manželem chtěli hlavně užít. Mysleli jsme samozřejmě na svatebčany, ale přece jen to byl náš den, takže jsme se snažili, aby se nám ten den líbil. A to se, myslím, povedlo.

Manžel je režisér, vy herečka, což zní trochu jako vztahové klišé. Čím to, že je to tak obvyklé spojení?

Můj muž je divadelní režisér, ale není úplně autoritativní typ. Ano musí vždycky mít poslední slovo jako režisér, ale to neznamená, že je to automaticky člověk, který by tak fungoval i doma. Máme společná témata, dost podobný světonázor a celkově si rozumíme. Což pramení i z toho, že jsme zvyklí věci rozebírat. Buďto události, co se staly jako obecně, nebo co se stanou nám. Díváme se na věci z několika úhlů pohledu, to třeba tak všichni úplně nemají.

Jste oba z umělecké branže, není pak doma těch emocí hodně?

Tak to si vás dovolím trošku poupravit, protože ono si plno lidí myslí, že herci nebo vůbec divadelníci, jsou strašně emocionální. Ano, na jednu stranu to sice pravda je, že věci prožíváme, ale zároveň jsme schopni i je reflektovat a přemýšlet nad nimi. A právě to se mi třeba líbí i na generaci Z, té nejmladší - když mají nějaké trauma z dětství, nenechají to plavat, ale řeší to a co nejdřív.

Vy jste se za manželem odstěhovala z Brna do Prahy. Jak jste zvládla tuhle změnu?

Bydlíme v ní už dva roky a žít ve městě, kde je fakt přes milion lidí, a to nepočítám turisty, je rozdíl. Ale není to nic, na co bych si  nedokázala zvyknout. Stejně se víceméně pohybuju ve své čtvrti, pokud zrovna nepotřebuju něco v centru, třeba jít do divadla... Takže je to vlastně celkem v pohodě a žije se tu docela dobře.

Máte 11letou dceru, 4leté syna a dvouměsíční miminko, dceru. V je tahle mateřská jina?

Jsem v odlišné situaci než když mi bylo třiadvacet. Ale jako každá jiná matka jsem na mateřské hlavně hodně doma a hodně sama. I když mám starší děti a zkušenosti, stejně je to frmol a velká změna.