Kdybychom měli vyjmenovat všechny snímky, ve kterých se Aňa objevila, tři stránky by rozhodně nestačily. Momentálně ale do kin vstupuje novinka, která za pozornost rozhodně stojí. Při sledování se vám budou ježit všechny chlupy na těle. Mysteriózní thriller Smršť, kde jí sekunduje slovenský herec Tomáš Maštalír, není jen o tajemné síle, která by mohla stát za smrtí hned několika lidí. Předně je sondou do krizí zmítaného manželství.

VIDEO: Smršť: Mrazivý příběh na motivy bestselleru Jozefa Kariky

Co podle vás dokáže partnerství ohrozit nejzásadněji?

Nezájem, když se ti dva o sebe nezajímají, nevnímají se. Špatným ukazatelem je podle mě i to, pokud dvojice nemá společné plány do budoucna, když se nedokáže na něco těšit, něco spolu vytvářet, z něčeho se radovat. Společné vize nesmějí nikdy chybět.

Kde vaše tolerance končí?

V tomhle věku už asi zvládnu tolerovat ledasco. Ale násilí, příliš velkou zbabělost a pokrytectví nikdy.

A naopak, základem dobrého partnerství po letech bývá především co?

Z mé zkušenosti to jsou malé radosti, které dělají dohromady hezký život. Každodenní schopnost alespoň něco málo si užít. Může to být i společný odpočinek večer na gauči, ani u toho nemusíte mluvit. Doma jsme si oblíbili pyžamkové dny a výlety. Jsem taky přesvědčená, že mírný teror se může proměnit v tu nejlepší vzpomínku. Na mysli mám situace, kdy se rodině nechce nikam jít, ale když pak ten kopec všichni vylezou, sice remcají, že mají puchýře, ale zároveň jsou ohromení krásou kolem. Ostatně právě ty puchýře se začas stanou jen vtipnou historkou. Jsem expertka na vymýšlení nesmyslných výletů, kdy všichni křičí, že jsem jim zkazila život, ale ve finále jsou šťastní. Mírný teror a diktát prospívají i manželství a rodině vůbec. Ale jako správný diktátor to nemám ověřené od protistrany.

Máte pocit, že jste se jako partnerka svého muže hodně proměnila od chvíle, kdy jste spolu začínali?

Neměnnost neexistuje. Co se nemění, to nežije, je podezřelé. Život je chaos, pohyb. Já jsem se určitě změnila a bezpochyby jsem báječnější. Dělám si legraci, ale pravda je, že některé věci už řeším líp. A můj muž se změnil hodně. Od úžasného k nesnesitelně dokonalému. Je těžké žít s někým, kdo prakticky nemá chyby. Ale rozhodně to nesouvisí se mnou.

Starší děti vám pomalu, a jistě vylétají z hnízda. Jak to snášíte? Jako prostor věnovat se víc sobě, nebo vám je u toho těžko na duši?

Asi všechno dohromady. Dokud je máte pod kontrolou do té míry, že jim dáváte jíst, ukládáte je do postele, jste pořád s nimi, a najednou je to jinak, je to náročné, ale zároveň nabíjející a radostné. Pokud už s vámi děti ale tolik věcí neřeší, probouzí se strach a vyvstávají otázky, jestli budou šťastné a spokojené, jestli v životě najdou svoje místo, práci, která je bude bavit, partnery, které by chtěly… A to už pod kontrolou nemáte. Je to nová rodičovská dimenze. Když ale vidíte, že se dětem daří, je to zase velký pocit štěstí. Jen doufám, že budeme mít pořád společné zážitky. A když ne, budeme s mužem jezdit sami. A moje sny a plány? Nikdy jsem je neodkládala, ani svoji kariéru. Každé moje dítě se mnou bylo už ve dvou měsících na place. Teď mám ale v plánu pomalu se vnitřně rozloučit s namáhavým mateřstvím.