14°C
Šťastně, otevřeně a bez kličkování mluví o tom, jak dlouho jí musel jeden z našich nejslavnějších exfotbalistů Pavel Nedvěd nadbíhat. A jak ji „zlomil“ chytrými a vtipnými esemeskami. Už rok je od sebe dělí víc než tisíc kilometrů, ale Dara vzdálenost nevnímá jako překážku. Volají si totiž i pětkrát denně.
Jaký je rozdíl být zamilovaná skoro v padesáti a ve dvaceti, případně po třicítce, kdy jste čekala dceru?
Kdysi jsem, myslím, všechno mnohem víc prožívala. Neměla jsem tak silnou schopnost rozlišovat podstatné od nepodstatného. Myslím, že až věkem člověk procítí, co znamená opravdová láska, hluboká láska. A co má opravdu cenu a váhu. Cítím se mnohem silnější. Prioritou je pro mě, že jsem v pohodě já a Laura (dcera), že se mi daří v práci, že je zdravá moje rodina. Asi už tolik nelpím na dokonalosti všeho jako dřív.
Dara Rolins o Pavlovi Nedvědovi. Jak ji přijaly jeho děti?
Vypadá to, že když se člověk uvolní, zmoudří, nežene se slepě za láskou, přijde to nejlepší v životě. Alespoň tak mi to ve vašem případě přijde.
Asi ano. Teď prostě cítím, že jsou moje tělo, srdce i duše v symbióze. Ale není to o tom, že bych nikdy předtím nebyla ve šťastném vztahu. Každý pro mě měl ve své době jistou váhu. Na každý z nich vzpomínám s láskou. Vztah s Pavlem je ale takový komplexní. Určitě to souvisí s vyzrálostí, s věkem. V mém aktuálním vztahu je prostě všechno, co od muže a vztahu očekávám. Vždycky jsem si totiž přála chlapa, který bude mít tělo jako mladý kluk, chytrou hlavu a bude s ním legrace.
Takže jste vyslala přání do vesmíru, a ono to vyšlo?
Věřím na to, že se přání a věci, po kterých opravdu toužím, splní. Stalo se mi to už několikrát i v jiných věcech. Až mě to někdy v dobrém děsí, že se to takhle děje. Je ale nutné dávat si pozor na přesnou formulaci přání.
Vaše láska se rodila postupně, dlouho jste odolávala. Čím vám Pavel neseděl?
Spíš jsem tomu nepřikládala takovou důležitost. Opravdu jsem si na začátku nemyslela, že je to ten můj osudový muž. Šla jsem zkrátka na kávu s mužem, který si mě přál podle naší společné kamarádky poznat. Myslela jsem, že jsem potkala jen dalšího, extrémně zajímavého kámoše. Navíc on byl v té době ještě ženatý a přes to u mě nejede vlak. Na večeři v Praze bych s ním tenkrát fakt nešla, protože jsem nechtěla být na titulní straně bulváru.
Kdy se to zlomilo?
Pavel nebyl urputný, nevyvíjel nátlak. Jenom celkem přirozeně nechával věci plynout a měl trpělivost. Sice se ozval hned druhý den po našem prvním setkání, ale nenechal se otrávit tím, že jsem mu okamžitě neodepisovala. Jeho esemesky byly vtipné, chytré, zábavné. Když jsem třeba nereagovala, napsal něco ve smyslu: Sice nevím, jak ses měla v úterý, ale zajímá mě, jak se máš v sobotu. A pak jsem se najednou začala nad jeho zprávami usmívat. Došlo mi, že se to z mojí strany změnilo, že tam něco je. V tu chvíli jsem si řekla, že je to zajímavý chlap, a že mu chci věnovat pozornost.
On ale žije a pracuje v Itálii, vy tady. Věříte, že vztah na dálku může dlouhodobě klapat?
Neřeším to. Po tom roce vím, co pro něj náš vztah a láska znamenají. Jak moc si mě přál poznat a mít se mnou vztah. Stejně tak já si vážím toho, že jsem našla toho chlapa, o kterém jsem snila. Takže jsem přesvědčená, že jsme oba dostatečně moudří na to, abychom to nepodělali. Navíc já jsem zažila vztah ještě na větší dálku, když jsem měla surfaře v Americe, takže pro mě je hodinka letu do Itálie vlastně pohoda, jsem tam poměrně často. Běžně jsme taky s Pavlem v kontaktu i pětkrát denně. Přijde mi, jako by tady Pavel byl se mnou.
V Itálii byste nemohla žít?
Já to tady miluji, myslím, že to tak vnímá a ctí i Pavel, a proto jsme se rozhodli, že budeme mít adresy dvě. Takže jsme jednou nohou tam a druhou v Česku. Zatím to funguje bez potíží.
Vždycky jste měla po boku výrazné osobnosti, hudebníka a otce vaší dcery Matěje Homolu nebo rappera Rytmuse. Je pro vás důležité k chlapovi vzhlížet?
Rozhodně ano. Sice kdybychom je postavili vedle sebe, moc podobní si ti mí kluci nebudou, ale mají jedno společné – byli a jsou dobří v tom, co dělají. A to mě právě na těch chlapech baví a přitahuje.
Zmínila jsem otce vaší čtrnáctileté dcery Laury, se kterým jako rodiče i po dávném rozchodu společně dobře fungujete. Jak jste se k tomu dopracovali?
Od prvního momentu jsem věděla, že nemůžu svůj vztek nechat projít do našeho vztahu s Laurou. Nikdy jsem před ní neřekla křivého slova o jejím otci. A i když mi zlomil srdce, vždycky jsem se na něj usmívala, když se objevil ve dveřích. Dokázala jsem ho před Laurou obejmout a vždycky jsem jí ho dala k telefonu s úsměvem, že volá tatínek. Nikdy jsem nedělala žádné intriky, neštvala ji proti němu. Jde o to uvědomit si, že to není o tom okamžiku, ale o budoucnosti, která jednoho dne nastane. Dítě si pak samo udělá pořádek v hlavě a vám váš případný nenávistný přístup vytkne. Pohled dítěte musí zkrátka zůstat čistý.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
