2°C
Od smrti Karla Gotta uplynuly nedávno dva roky. Jak na něj vzpomínáte?
S velkou vděčností, pokorou a radostí.
Co vám v souvislosti s ním chybí nejvíc?
Mně i mému muži chybí především osobní setkávání s Karlem, Ivankou a našimi rodinami. Vzpomínáme na ty hodiny krásného povídání, kdy jsme měli tu možnost s úžasem poslouchat Karla jak vypráví, vzpomíná a přemýšlí o životě.
Jen pár dnů po Karlově smrti se vám narodila dcera Amálka. Jedna duše ze světa odešla, jiná na svět přišla. Vaše emoce musely být tehdy asi dost na houpačce…
Věřím, že všechno, co se nám v životě děje, se děje z nějakého důvodu, možná vyššího smyslu. Bohužel, velmi lituji toho, že pan Gott neměl možnost Amálku osobně spatřit a že Amálka nikdy nezažije ten zvláštní pocit klidu, který vycházel z jeho neskutečné osobnosti. Strašně moc jsme s mým mužem doufali, že se ty dvě duše ještě „stihnou“ potkat, jenže bohužel se nestalo. Velkou bolest z odchodu Karla vystřídala velká radost z narození naší Amálky.
Když jsme viděly naposledy, byla jsem tehdy těhotná a naše pracovní schůzka nakonec sklouzla do intimnější roviny. Vyprávěla jste mi o vaší tehdy nemocné dcerce, která trpěla nádorovým onemocněním. Pamatuji si, že jsem se po schůzce chystala na nákup dětské výbavičky, ale po našem rozhovoru jsem změnila plán. Cítila jsem jakousi nespravedlnost ze strany osudu, že já se raduji a vy trápíte. Bohužel prvorozená dcera Natálka svůj boj s nemocí prohrála. Co všechno v sobě musí rodič, který přežije své dítě, v sobě najít, aby takovou tragédii vůbec „přežil“?
Z vlastní zkušenosti vím, že nejdůležitější ze všeho je najít víru v sebe sama a ve své dítě. Vyrovnání se s osudem a smíření je strašně těžká věc, zkouška každého rodiče. Kéž by nikdo nemusel zažít pocity bezmoci, když vám lékaři oznámí diagnózu, která je tak nejistá, ba co hůř, fatální. Nás s bývalým manželem držela nad vodou víra a pocit, že své dceři dopřáváme to nejvíc, čeho jsme schopni. A také jsme žili naším synem Adamem a věděli, že nemůžeme propadnout beznaději, která by se otočila v jeho neprospěch. Všem rodičům, kterým do cesty osud seslal utrpení v podobě nemocného dítěte, bych ráda řekla jediné – nebojte se mluvit o svých pocitech, nebojte se vyplakat nejbližším a nebojte se říct, že potřebujete pomoc – to je to nejmíň a vlastně to nejvíc, co pro sebe a své dítě můžete udělat.
Adamovi bude brzo jedenáct a nedávno jste se mi svěřila, že už u něj vnímáte určitý náznak předčasné puberty. Jak se projevuje?
Asi podobně jako u kluků jeho věku – na ulici se tváří, že ta paní, která jde vedle něj, rozhodně není jeho matka.
V mediálním světě se pohybujete řadu let – co vás v tomto oboru baví úplně nejvíc?
Díky svým novinářským a mediálním zkušenostem jsem měla možnost vyzkoušet mnoho zajímavých pozic v tomto odvětví. Od novinářky, tiskové mluvčí, PR manažerky, až po současnou spolupráci s knižním nakladatelstvím Albatros. Mám možnost vytvářet komunikační strategie a cesty zajímavým (nejen) českým autorům. Ať těm zavedeným, úspěšným, tak třeba i začínajícím. Hodně mě baví i mediální poradenství, nebo mediální kaučink, například pro začínající tiskové mluvčí.
Spolupracujete ještě nějak s Karlovou rodinou?
Ano, s Ivankou spolupracuji dál, byť pochopitelně v omezenější formě.
Vaší letitou kamarádkou je zpěvačka Ilona Csáková, která s rodinou žije v Brně. Vídáte se, když jste obě dvojnásobnými maminkami, a navíc když vás od sebe dělí naše tak trochu začarovaná dálnice?
S Ilonkou se přátelíme přes dvacet let, prožily jsme spolu vzlety i pády a D1 nás rozhodně nerozdělila. Byť se vídáme méně, napojené jsme na sebe neustále.
Nedávno měl premiéru očekávaný dokument Karel, ve kterém je zmapován profesní i soukromý život Karla Gotta. Co na něj říkáte?
Viděla jsem ho ještě před oficiální premiérou a musím říct, že jsem z něj byla doslova unesená. Je krásný, upřímný, citlivý a velmi silný. Rozhodně stojí za vidění!
Další zajímavé rozhovory a články najdete i v aktuálním čísle Blesku pro ženy, který právě dnes vychází! Objednat si ho můžete i v našem iKiosku přímo zde!
