Čtvrtek 28. leden 2021
Svátek slaví Otýlie, zítra Zdislava
Oblačno, sněžení 1°C

Další odhalení ze života Jiřího Menzela: Bál se, že nebude mít rodinu ani milenky! A Hrabal se za něj styděl

23. listopadu 2020 | 06:00

Ostře sledované vlaky mu vynesly Oscara, Skřivánci na niti zákaz na několik roků a Postřižiny nekončící obdiv a slávu. V posledních letech se ale režisér Jiří Menzel dostával na stránky tisku i v souvislosti se svými mimopracovními „aktivitami“. Když vypráskal ze sálu karlovarského hotelu Thermal Jiřího Sirotka nebo když se rozcházel a usmiřoval se svojí manželkou Olgou.

Jaký měl vztah k hercům? Proč si s těmi, kterých si nejvíc vážil, nikdy netykal? A proč se za něj Hrabal v hospodě styděl? Míla Řádová, která mu dělala čtyřicet let osobní asistentku, přináší odpovědi.

Znala jste všechny Menzelovy vážnější známosti?

Ty z raného mládí ne, ale později jsem jich pár poznala.

Vycházela jste s nimi?

Ano. S těmi, kterým mě představil, a bylo potřeba s nimi komunikovat, to vždycky probíhalo v pohodě. S několika jsem zůstala v kontaktu i poté, co jejich vztah skončil. Dodnes jsme kamarádky.

Jak to, že si ho už dávno žádná neomotala kolem prstu a nedostala do chomoutu?

To vždycky záleží na tom, jak se chlap chová. A tím, že Jirka jezdil ven, byl tak trochu neuchopitelný. Chvilku byl tady, chvíli tam... Dlouho neměl byt jenom sám pro sebe a po rodině netoužil. Pamatuji si, jak mi říkal, že každé hned na začátku oznámí, že zakládání rodiny ani dětičky neplánuje. Jednal v tomto směru narovinu. Samozřejmě jsem s ním nechodila na jeho rande, ale z toho, co mi vyprávěl, jsem věděla, že nic takového v plánu nemá, a opravdu neměl.

A když vstoupila do jeho života Olga, tak si najednou dovedl rodinný život představit?

Byl zamilovaný a vyhovovala mu jejich komunikace. Pak si zlomil nohu v krčku, když spolu byli na kolečkových bruslích, a Olina o něj během rekonvalescence pečovala. Tím se asi jejich vztah utužil, zjistili, že spolu můžou být, že mu to dělá dobře. V té době už měl i vlastní byt, tak se propojili opravdu se vším všudy.

Byla to pro něj přínosná změna?

Olina mu dala pocit rodiny. Jezdili spolu na dovolené, zvykl si i na přítomnost dětí. Určitě byl za to rád. V té době už moc vlastních příbuzných neměl.

Pracovala jste s ním intenzivně desítky let, co špatně snášel?

Nepřipravenost. Když za ním přišel novinář dělat rozhovor a on zjistil, že nic z jeho tvorby neviděl, nečetl… Nebo když herci neuměli text. To Jirku strašně popuzovalo, i když jinak měl herce velmi rád. V tu chvíli ale dokázal i vybuchnout. A nesnášel nedochvilnost. Nikdy jsem si nedovolila bezdůvodně přijít pozdě. A když už se stalo, že jsem se třeba zasekla v dopravě, volala jsem mu a omluvila se. I kdyby šlo jenom o pět minut. Na dochvilnost si velmi potrpěl a sám taky všude chodil přesně. Považoval to za známku slušného chování.

Měli jste někdy konflikt?

Ani ne. Když se mu něco nelíbilo, tak mi to řekl, ale že bychom se hádali, to ne. Asi proto, že jsme se otrkávali postupně a Jirka věděl, co umím a neumím. Spíš měl období, někdy kolem šedesátky, že se choval nervózněji, ale pak potkal Olinku a zase byl příjemný.

Takže to byl jakýsi pánský přechod?

Vím, že to samé měl i Miloš Forman, kterého jsem měla možnost osobně poznat a doprovázet, když byl pracovně v Česku. Chlapi kolem šedesátky mívají najednou pocit, že něco odchází. Jirka se asi bál, že už zůstane sám a nebude mít ani ty mladé holky. Pro něj to bylo důležité, myslím.

Jaké herce a herečky měl rád?

To je vidět z jeho filmů. Pepu Abrháma, Mariána Labudu, Libušku Šafránkovou, Magdu Vášáryovou a zbožňoval Rudu Hrušínského nejstaršího. Vycházel dobře i s jeho syny. Měli se všichni rádi. S Hrušínským i jeho manželkou Evičkou se kamarádil. Dokonce k nim jezdil, což byla rarita, protože jinak na návštěvy moc nebyl, ale rodina Hrušínských pro něj byla velmi důležitá. Měl rád taky Františka Řeháka, tomu jsme často posílali dopisy. Jirka diktoval, já psala. Pak Zdeňka Svěráka a vůbec kluky od Cimrmanů, se kterými jednu dobu hrál divadlo, a miloval to. Petr Brukner často Jirku během nemoci doma navštěvoval. Byli se za ním podívat i Václav Neckář nebo Viktor Preiss. Ten mu dokonce přinesl obrázek, který sám namaloval. Jirka měl z jeho návštěvy velkou radost. A hrozně si vážil Jiřího Suchého. Když u něj naposledy pan Suchý byl, při odchodu mu Jirka řekl, že by chtěl být slavný jako on. Vyloženě mu vyjádřil svůj obdiv. Bylo to až dojemné.

Jak k hercům přistupoval?

Jirka byl přístupný, když chtěl herec o roli diskutovat, něco nového do ní vnést, ale rád si je vedl sám. Říkal, že pokud ve filmu nebo na jevišti herec selže, je to vina režiséra. Dobrý režisér byl podle něj ten, který z herce dokáže dostat to, co chce. Ale aby Jirka někoho obsadil, musel mu do role sedět a taky se s ním potřeboval cítit komfortně. Ale stejně tak chtěl, aby se cítil dobře i ten obsazený, a byl opečováván jako v bavlnce. Dalo by se mluvit o jakési symbióze. Ale byly i případy, že měl dotyčného herce rád, vážil si ho, a roli mu nedal. Třeba Karel Höger měl hrát v Rozmarném létě, ale Jirka ho v tom neviděl, a i když ho vedení studia tlačilo do různých dalších alternativ, prosadil si svoje obsazení.

Vnucovali se mu herci sami?

Kdysi dávno mu nějaké dopisy chodily. Hlavně od žen. Posílaly mu fotky a za každou cenu chtěly dostat roli. Většinou začínající herečky. Ti, kterých si vážil, dobří herci a osobnosti zároveň, ne.

V Žebrácké opeře se ve scéně z vězení objevil i Jeremy Irons. Odkud se znali, jak se Menzelovi podařilo získat takovou hollywoodskou star pro epizodní roli?

Seznámil je producent Eric Abraham v italských Benátkách, když tam byl Jirka s Čonkinem (film Život a neuvěřitelná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, pozn. red.). Padli si do oka, a když pak Jeremy točil v Praze nějaký film, využil Jirka jeho přítomnosti a pozval ho na jednodenní natáčení. Potkávali se pak různě ve světě, Irons ho dokonce navštívil i u něj doma. Jirka byl taky v kontaktu s Jánosem Bánem, který hrál závozníka ve Vesničce (film Vesničko má středisková, pozn. red.) a který s ním v Maďarsku zkoušel divadlo. Tam ho vlastně i poznal.

Jako člověk vzbuzoval respekt, ale zároveň byl poměrně přátelský. Jak si udržoval autoritu na place?

S hodně lidmi si potykal, i když on sám měl leckdy zábrany. V životě si třeba netykal s panem Hrabalem. Říkal mu buď strejčku, nebo pane doktore. S panem Hrušínským a panem Suchým taky ne, ačkoliv měli za sebou spousty práce a strávili spolu hodně času. Jezdil k nim na chalupu, navštěvoval je doma, ale cítil k nim tak velký respekt, že ho nedokázal překročit. A tak to měl po celý život. I když mnohem mladší lidi oslovovali Hrabala na place Bogane, stejně jako štamgasti v hospodě, jemu to z pusy nešlo.

Hrabal chodil na natáčení?

Dokonce se ve dvou filmech objevil v malé epizodce a byl Jirku navštívit, když dělal Slavnosti sněženek a Postřižiny. Ale neměl to moc rád. Když se totiž točily Perličky na dně, každý z režisérů, který filmoval jeho povídku, mu dal před kamerou malou příležitost. Někde se jen tak prošel, jinde kouknul do výlohy… Ale měl tam i scénu, ve které pršelo, takže se ocitl pod proudem vody. Pak říkal: „Ve filmu už hrát nechci! Já blbec napíšu do scénáře, že prší, a pak to takhle slíznu. Tři dny mě kropili hadicí!“ Takže občas se na natáčení vyskytl, ale nebylo to pravidlem. Když s Jirkou tvořili scénář, choval se k němu velmi vstřícně. Říkal, že on zodpovídá za knihu, kdežto film je Jirkova záležitost, a nechával mu relativně volnou ruku.

Pil Jiří Menzel pivo, chodíval s Hrabalem do hospody?

Ne, to ne. Hospody Jirka nesnášel, to pro něj nebylo. Neměl rád kuřáky, vadil mu hospodský smrad a taky ty kecy. Jirkovi se všechno muselo podat stručně a výstižně. Kdežto v hospodě, čím víc jsou chlapi opilí, tím rozvláčněji mluví. Na to on neměl nervy. Pivo nepil, a když si dal v hospodě čaj, Hrabal raději dělal, že ho nezná. Pokud Jirka potřeboval s Hrabalem pracovat, zajel za ním do Kerska nebo chodili na dlouhé procházky a při nich diskutovali.

Otec Jiřího Menzela byl taky spisovatel, znal se s Hrabalem i on?

Ano, seznámil je Jirka. Pobavila mě historka, jak k tomu došlo. Tatínek Jirky byl distingovaný pán, intelektuál, který si potrpěl na dobré mravy a pořádek. A jednoho dne přivedl Jirka domů pana Hrabala. Ten uviděl Menzela staršího a povídá: „Já vás znám, vy jste tak úžasný!“ A začal jmenovat všechny hospody, ve kterých ho viděl. Vzpomínal, jak skvěle bavil společnost, jak si s ním všichni užívali a nedočkavě pokaždé čekali, až se vrátí ze záchodu a bude je bavit dalšími historkami. Tatínek zčervenal, pak zrudnul, protože tohle v žádném případě nechtěl před maminkou ventilovat. Doma se vždycky choval jako spořádaný manžel. Od manželky pak údajně dostal trošku za vyučenou.

Takže tatínek vedl dvojí život.

Přesně. Pan Josef Menzel, který napsal Míšu Kuličku, žil pěkně vesele, akorát doma se choval, že tyhle věci neexistují.

Pamatujete si, jak si Menzel vysvětloval Hrabalův pád z okna nemocnice? Já se přikláním k sebevraždě.

Jirka to taky tak bral. Dokonce říkal, že kdyby tady měl zůstat jednou na obtíž, že by to vyřešil jako Hrabal nebo jeden jeho blízký kamarád. Věděl o Hrabalovi, že to nebyla náhoda, že nekrmil holuby.

Menzel sám si taky občas v něčem zahrál. Dostával hodně nabídek a bral je všechny?

Sice vždycky tvrdil, že žádný herec není, ale většinu nabízených rolí vzal, protože ho hraní bavilo. Proto hrál i v Hospodě. A zároveň chtěl zažít natáčení seriálu. Sám ho nikdy nedělal, tak si říkal, že když v něm bude hrát, podívá se aspoň, jak se dělá. A samozřejmě se mu hodil i honorář, protože si právě zařizoval nový byt. Ale především chtěl pozorovat dění na place a jezdil tam opravdu rád. Vůbec se nenechal rozhodit tím, jak negativně lidi komentovali, že veličina jako on jde do takového projektu. Bral to tak, že člověk má zkusit všechno. Hrál opravdu hrozně rád. Objevil se i v maďarských a německých filmech… Pokud to bylo jenom trochu možné, dohazovali si s Istvánem Szabó role ve svých filmech. Pokud něco nevzal, tak to byla buď absolutní blbost, nebo mu to nevycházelo časově.

Suchému záviděl popularitu, přitom sám byl taky dost slavný, vždyť byl oscarovým režisérem. Respektovali ho v zahraničí?

Řekla bych, že daleko víc než tady. To jsou ty paradoxy. Jsou lidi, kteří ho milovali a nedají na něj dopustit, ale jsou i takoví, kteří si do něj rádi rejpli a jeho filmy haní.

Každý umělec přece musí počítat s tím, že jde s kůží na trh, a pokud kritika není osobní, neuráží…

Měla jsem možnost srovnat reakce na jeho tvorbu doma a venku. Na filmy, které tady hanili, přišly Jirkovi ze zahraničí krásné dopisy a nebyly od úplně neznámých lidí. Takže bych řekla, že venku byl vážený daleko víc. Vezměte si, že jeho snímky jsou staré třicet let a pořád s nimi jezdil na festivaly. Neustále ho zvali na různé retrospektivní přehlídky, workshopy, do porot… Protože pro ně moc znamenal a vážili si ho. A nebyli to jenom lidi z filmařské branže, ale i z divadelní. Jirka dělal divadlo po celé Evropě. Režíroval v Maďarsku, Švýcarsku, Německu, Holandsku, ve Francii v pařížské Comédie-Française, opery v Itálii... V Dubrovníku ho nosili na rukou. Dělal několik představení v Záhřebu, v Bělehradě… Byl i v Bulharsku. A všude dostával nějaká vyznamenání. Má ocenění i od maďarského prezidenta. A ten náš neposlal ani dvě věty, když Jirka zemřel.  

Až do svého sňatku žil poklidným nenápadným životem. Jediným excesem byl incident s producentem Jiřím Sirotkem, kterého vypráskal ze sálu na filmovém festivalu v Karlových Varech. Vypadalo to jako promyšlená akce. Nevezl si ten proutek, kterým ho sešvihal, už z Prahy?

Tak to vůbec. Byla jsem u toho. Jirka byl ten rok v porotě a já s ním byla jako pracovní doprovod. Sirotek dlužil Jirkovi velké peníze, dva roky jsme ho sháněli, nechávali mu vzkazy, ale on nikdy nereagoval.

Jaké peníze? Za co?

Za film. Sirotek nás do poslední chvíle ujišťoval, že budeme točit Obsluhoval jsem anglického krále. Jirka kvůli tomu odmítl lukrativní nabídky z Rakouska a Švýcarska, kde mohl dělat divadlo. Řekl ale ne, protože ho Sirotek ujistil, že se začne pracovat. Dokonce jsme už měli natáčecí plán. Jenomže pan Sirotek najednou zmizel a nic se nekonalo. Jirka měl mít podle smlouvy i honorář za přípravu scénáře, docela vysokou částku. Tu ale nedostal, tak jsme chtěli vysvětlení. Marně. A najednou se Sirotek objevil ve Varech prezentovat nějaký německý film. Šel kolem Jirky a povídá: „Ahoj, jak se máš?“ Jako by se vůbec nic nedělo. Jirka se s ním dlouho nevybavoval, jenom se ho optal: „Budeš večer na premiéře?“ A on: „Samozřejmě, vždyť jsem přijel, abych to uvedl.“ Uplynuly dvě hodiny a já potkala tajemníka mezinárodní poroty. Vidím, jak jde, v ruce má nožík a ořezává větvičku. Tak se ho ptám: „Co to tady děláš?“ A on: „Tvůj šéf si objednal tenhleten proutek.“ Jirka měl s sebou nějakou přítelkyni, tak jsem si v duchu myslela všelicos…

Ale on ho zjevně použil jinak…

Večer začal film, Jirku jsem usadila do řady s ostatními členy poroty a sama jsem šla do tiskového střediska. Po pár minutách za mnou přiletěl Tomáš Baldýnský, který tenkrát vedl Festivalový deník, a ptal se: „Mílo, co to udělal ten tvůj šéf? On prý zmlátil Sirotka.“ V tu chvíli se mi protáhl obličej a pochopila jsem, že ten proutek nebyl na sex, ale na Sirotka. Proplížila jsem se do sálu, do té dvanácté řady, a ptám se: „Jirko, novináři se mě ptají, proč jsi to udělal?“ Pošeptal mi jenom: „Zasloužil si to.“

Ale mělo to soudní dohru.

Bylo kolem toho obrovské haló. Sirotek zažaloval Jirku, že ho prý zmlátil tak, že musel k doktorovi. Byl to naprostý nesmysl. Ten tenký prouteček mu žádná zranění způsobit nemohl. Ale měl potvrzení, zjevně od nějakého kamaráda lékaře, že byl samá modřina. Jenomže po tom incidentu se prý opil a někde upadl, tak je měl spíš z toho.

Máte ten proutek? Myslím, že je to předmět, který by mohl jednou putovat do muzea!

Eliška Balzerová ho tenkrát odkoupila od nějakého študáka za pětistovku. Měla ho doma vystavený v takové prosklené vitrínce, v jakých bývají sbírky hmyzu. Ale nevím, jestli ho ještě má.

Nelitoval toho Menzel později? Vždyť dostal i pokutu.

Musel zaplatit odškodné ve výši 25 tisíc korun, ale ty peníze šly na děti policistů, kteří zemřeli při výkonu služby. A Jirka jim je věnoval rád. Vůbec ho zpětně nic nemrzelo. Cítil satisfakci, že tohohle neslušného člověka vyhnal ze společnosti, která tenkrát v sále seděla.

Nejdojemnější video: Olga zveřejnila poslední záběry Jiřího Menzela (†82) • VIDEO: Instagram

Autor: Ivana Bachoríková