2°C
Jak je vám teď?
Snažím se získat zpátky ztracenou fyzickou kondici. Tentokrát bude ta cesta možná trochu delší, ale já to zase dám. Vždycky jsem o té nemoci otevřeně mluvila, měla jsem svou osobní kampaň Chceš žít jako já? na podporu prevence rakoviny prsu, mluvila jsem s lidmi a snažila se pomáhat všem, kteří se na mě obraceli. A oni mi to teď ohromně vracejí.
Co jste si naplánovala, tedy kromě toho, že začínáte žít nový život?
Už když jsem byla v září v nemocnici, přijeli za mnou kluci z kapely. Dohodli jsme se, že abych se měla na co těšit, odehrajeme v dubnu tři velké koncerty k mému albu Světlo. V Praze, Brně a Ostravě. Koncerty jsou za dveřmi a já na sobě budu muset rychle zamakat. A začnu tím, že musím zhubnout, abych se vešla do svých starých věcí a nemusela zpívat ve stanu.
Tak to je věta, kterou bych od ženské, která bojuje s rakovinou, fakt nečekala!
Jo jo, to je teď na prvním místě! Přibrala jsem deset kilo. Už mi nejsou skoro ani punčocháče, a ty jsou hodně strečové. Metabolismus se nejspíš zpomalil, nepodávám nějaké zázračné fyzické výkony, ale chodím na procházky se psy, začala jsem bruslit. To se snažím dělat za každých okolností, i když je mi třeba tak blbě, že nemůžu vstát z postele. Pan doktor Pecha, můj vzor a idol, vždycky říká: „I když je vám zle a zdá se vám, že už nemůžete, vstaňte a jděte se projít, jděte prostě ven a věřte, že to rozchodíte, a dejte si třeba jedno pivo." Momentálně svoji únavu zažírám sladkostmi, asi abych nabrala energii. Kňourala jsem paní doktorce, že mám deset kilo navrch, a ona mi na to řekla: „Jenom? Někdo tu přibere i patnáct. Buďte ráda, že jste o deset kilo nezhubla!" Takže je to určitě lepší než trpět nechutenstvím a kila ztrácet. Nedáme si dort?
Celý rozhovor s Annou K. si můžete přečíst v novém čísle tištěného Blesku pro ženy. Tentokrát ve dvou verzích – s přílohou, nebo bez.
