Jak se liší váš život od představ v mládí?

Že budu herečka, jsem věděla od osmi let. Kamarádka mě tenkrát přemluvila, abych s ní začala chodit do dramatického kroužku, a paní profesorka ve mně našla talent. Celé roky mě pak směřovala na konzervatoř. Takže v tomto směru to je přesně tak, jak jsem si plánovala v dětství.

A co rodina, muži…

Nikdy jsem si nic nevysnívala. Byla jsem trochu divoká holka, ale ve dvaadvaceti jsem se strašně zamilovala a teprve pak začala přemýšlet, že by z té lásky mohlo být něco víc. Narodil se nám Lucián. Byli jsme ale oba moc mladí, nepodařilo se nám vztah udržet. Byla jsem z toho tenkrát nešťastná, ale dnes se už dozadu neohlížím. Prostě to tak mělo být. Svou první velkou lásku mám ale doma stále, Lucián je celý táta.

Jak jste se pak seznámila s Tomášem?

Tomáš přijel točit z Brna do Prahy televizní povídku Muž, kterého všichni chtějí. Hledal se hrozně dlouho muž, který by na to vypadal a všichni ho chtěli. Nikdo ho neznal, byli jsme zvědaví, kdo se ukáže. No a on přijel a už tady zůstal.

Kdy nastal ten moment, že jste se do něj zamilovala?

Oťukávali jsme se už při natáčení, ale zamilovala jsem se až později. Dostal mě až skutky, ne svým vzhledem. Bavil mě, byl vtipný a v té době mě ještě vnímal. To mají ženy rády. Měl plno silných mužských zbraní.

Teď už vás vnímá hůř?

Ano, to rozhodně. Ale když mu to vyčítám, odpoví mi: „Vždyť jsem ti už na naší první schůzce řekl, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají." A to mi opravdu řekl. Zaujal mě totiž tím, jak byl pozorný, empatický, hned věděl, co mám ráda za pití. A když jsem se divila, už tenkrát mě varoval. Ale to jsem to nebrala bohužel vážně.

Celý rozhovor s Lucií Benešovou a ještě mnohem víc najdete v novém čísle tištěného Blesku pro ženy: 

Autor: archiv