2°C
Co jste o Emilu Zátopkovi věděl předtím, než jste se pustil do komiksového zpracování jeho příběhu?
Jen to, co se ví všeobecně – že to byl skvělý závodník, který musel po šedesátém osmém dělat dělníka. Ale taky jsem věděl, že byl oficír, a vůči všem oficírům mám podezíravý odstup. Kdo to vojákům podepsal, ten je mi podezřelý. Když jsem si ale přečetl komiksové libreto Jana Nováka, byť je částečně fabulované, pochopil jsem, že všechny české příběhy jsou si dost podobné, hrdina v nich většinou odchází z malého města a snaží se prokopat ven, přes Prahu dobýt svět. Zátopek to udělal skrz vojnu. Jeho šance, jak se dostat ze zlínské fabriky, byly armáda a sport.
Dosud jste na komiksech pracoval hlavně s Jaroslavem Rudišem. Jan Novák, to je jiná generace, jiný životní příběh. V čem byla pro vás spolupráce s ním nová?
Jan je sice jiná generace, ale já už předtím dělal komiks Zámek s americkým spisovatelem Davidem Zanem Mairowitzem, který je přibližně stejně starý jako Honza. Pro mne bylo nové hlavně to, že jsem dělal komiks o reálné postavě, takže šlo o to, aby se postavičky podobaly Emilovi a Daně Zátopkovým. To samé reálie. Většinou pracuju stylem, že si interiéry i exteriéry vymýšlím. Ale komiks o Zátopkovi je polodokument. Když Emil běží olympijský závod v Londýně, musel jsem nakreslit skutečné Wembley.
Proslavil vás komiks o Aloisovi Nebelovi, který se dočkal několika knih a nakonec i filmového zpracování. V čem podle vás tkví jeho srozumitelnost, úspěch?
O tom jsme mnohokrát přemýšleli a vyšlo nám, že je Alois jednak sympatický chlap, jednak taky pozorovatel těch našich středoevropských dějin – dělá přece na dráze, která je vždy spoluurčovala. Taky je ten komiks nadčasový. Pocházím z Jeseníku, a když tam občas přijedu a zajdu do hospody, zjišťuju, že lidi mluví pořád jako starý Wachek, jedna z postav v Nebelovi. Když Wachek v komiksu říká „ten Havel, to bude taky pěknej kokot“, tak to je přesně věta, kterou tam slyším dneska. A to jsme Nebela vymysleli před patnácti lety.
Dá se komiksem uživit?
Jakžtakž. Teda já se tím uživím, ale ještě mi k tomu pomáhá hudba. Kdybych se chtěl živit jenom komiksy, tak bych je musel dělat pořád. Denně. Takhle můžu kreslení střídat s hudbou a mezitím si odpočinout. Což je nutné. Když jsem dodělal Zátopka, měl jsem tak namožený loket, že jsem chodil dva měsíce po rehabilitacích. A vůbec si teď nedovedu představit, že bych měl znovu začít kreslit.
Celý rozhovor s výtvarníkem a muzikantem najdete v aktuálním čísle časopisu OK! Magazine.
